Vzpoura na Bounty

Jako mnozí ostatní, ani já se nevyhnu srovnání s verzí s Anthony Hopkinsem. Pro mě osobně nezásadnější rozdíl tvořilo, že zatímco v novější verzi Bounty jsem byl spíš na straně Blighe (nakolik to bylo zapříčiněno Anthonym v této roli, to nevím:-)), v této verzi naopak jednoznačně na straně posádky a jen jsem se divil, že k oné vzpouře nedošlo dřív. V tomto snímku je asi nejzajímavější kruté vystřízlivění a proměna Fletchera po vzpouře. Bohužel úplný konec je už je takřka neúnosný, což je způsobeno předešlou doslova titánskou délkou filmu. Tak o půl hodiny kratší stopáž a méně natahovaný konec by filmu rozhodně prospěly. Rovněž přelom od "oddanosti" kapitánovi ke vzpouře byl až trochu moc rychlý, Melu Gibsonovi jsem to věřil víc. Mimochodem Brando mi tu strašně připomínal Billyho Zanea:-) (21.11.2008)

Nelze se ubránit srovnání s novějším BOUNTY z roku 1984, které z pomyslného "duelu" vychází jako vítěz. Milestonova klasika je sice výpravnější (i když novější verze není v tomto ohledu také žádné "ořezávátko"), ale to je tak všechno. V Donaldsonově verzi jsou postavy mnohem komplexnější a psychologicky uvěřitelnější - Hopkinsův Bligh je sice velmi přísným, ale také spravedlivým kapitánem, jehož k represím dohnaly okolnosti, kdy bylo zřejmé, že morálka posádky a respekt vůči kapitánovi jako nejvyšší autoritě upadá a situace se začíná vymykat z rukou, ovšem díky některým jeho velmi diskutabilním rozhodnutím si za danou situaci mohl zčásti i sám. Zde - ve starší klasice - je Howardův Bligh tak "zlý" a negativistický, až jeho postava upadá do směšné karikatury. Fletcher Mela Gibsona je dílem idealista, ale ještě větším dílem nezodpovědný floutek, který si v mnoha ohledech s pojmem kázeň moc "netyká", zatímco Brandův Fletcher je hotový "Mirek Dušín" v námořnickém. A tak bych mohl pokračovat. Navíc v Donaldsonově verzi některé scény vycházejí mnohem působivěji (dcera opouští svého otce náčelníka, scény bičování atd.) a zejména má mnohem lepší závěr, který se jednak drží mnohem víc historických reálií, ale hlavně ve sporu nové ´místo k životu hledající Fletcher vs. nevděčná rebelující posádka´ dává filmu ještě novou dimenzi. Prostě v životě není nic černobílé, což Donaldsonův film krásně ukazuje, zatímco stará Milestoneova klasika se drží hollywoodské idealizace typické pro tehdejší dobu. Dávat jí vysoká hodnocení jenom proto, že tam hraje jeden z největších hereckých gigantů historie, na to mě prostě neužije :o) (01.05.2007)

Připadalo mi to i s těma TV reklamama nekonečné, ale musím uznat, že i tahle starší verze, kterou jsem viděl poprvé není vůbec špatná, má své kouzlo, exotiku snoubenou s romantikou, skvělého Marlona Branda i nádhernou domorodou princeznu Miamiti, která se stala na deset let jeho ženou a asi tento film a setkání s ním na základě pohnutého osudu jejich dcery později hořce litovala, a tak vlastně jediné mínus jsou ty zahalené Tahiťanky, takže i díky tomu zůstává a navždy zůstane mou nejoblíbenější Bounty ta osmdesátková. (19.11.2016)

Ocenění si zaslouží herec Trevor Howard, který nezpochybnitelně a velmi sugestivně zahrál postavu kapitána Bounty Williama Blighe. Všestranný herec Marlon Brando nevšedního talentu vždy přišel s něčím novým. I do této role dokázal vtělit své charisma. Přesto není bez zajímavosti, že během natáčení u hlavních protagonistů zmiňovaných herců nevládly vůbec žádné vzájemné sympatie, spíše naopak. Vstupme, ale opět do filmové krásy. Styl hollywoodského pojetí je velkolepou podívanou plně okouzlujících obrazů z Polynésie mimořádné přírodní pozoruhodnosti. Dalo by se zde mluvit o mnohém, ale zpět k filmu, který jistě potěší podmanivým dobrodružstvím námořníků, kterým držíte mimoděk palce. Třeba to bylo možná trochu jinak, ale rozhodně tato filmová verze pomalu již padesátiletá stojí určitě za vidění. (17.10.2010)

Ačkoliv Mutiny on the Bounty nepatří mezi díla, která jsou mým šálkem čaje, jisté kvality mu upřít nelze. Úchvatné scenérie na Tahiti s opojnými barvami fungují i po tolika letech a chytré dialogy se stále lesknou. Marlon Brando sekáč a Trevor Howard v roli neúprosného a ctižádostivého kapitána rovněž fenomenální. Nicméně v některých aspektech má zub času něco nahlodáno a tříhodinová stopáž je taky trochu moc. Za mě čistý průměr. (02.12.2016)