Lazebník sibiřský

Julia Ormond mi ve filmu velmi připomněla Nicole Kidman ve filmu Moulin Rouge, a tím si mě od počátku zamilovala. Jen bohužel ke konci se její šarm a humou vinou scénáře ztratil, a komicky začátek se postipně měnil v klasické drama. Rozhodně jsem se u filmu nenudil, zasmál jsem se. Ale ke konci filmu chyběla duše, která 3/4 filmu tento film doprovázela. (10.03.2007)

"Copak lidský život v této zemi nic neznamená?" - "To záleží na tom, o čí život jde, madame." /// Aneb ruskou povahu asi nejlépe vystihne právě Rus. :o) Výborná Julia Ormond a typově sice přesný, ale zato často přehrávající Oleg Meňšikov (který ale třeba v Unaveni sluncem hrál úplně normálně, tak nevím, zda bylo v tomto filmu záměrem, aby Tolstoj v každé scéně šíleně poulil oči...) jako jeden nešťastný americko-ruský pár v carské Moskvě. Nějak nevím, co si o tomto filmu dál myslet. Je to komedie? Je to tragédie? Je to na mnoha místech přepjatý až patetický romantický film? Je to exkurze do pochopení ruské mentality? Je to epická oslava Ruska a jeho obyvatel? Já nevím, asi od všeho trochu. Uvítala bych, kdyby scény byly sevřenější, jedna lépe navazovala na druhou, kdyby se vypustily zbytečně dlouhé pasáže (Palačinková slavnost a opíjení se Radlovova a mnohé další), které jsou pro někoho asi vtipné, pro mě však někdy až stupidním humorem oplývající, a místo nich bychom se více seznámili s city dvou hlavních hrdinů, nebo bychom se třeba mohli něco víc dozvědět i o Tolstojovi. Bohužel v záplavě ruských tradic a zbytečných odboček od hlavního děje, jsem si nějak nebyla jistá, proč se vlastně Jane a Andrej tolik milovali (viděli se jenom párkrát a skoro spolu nemluvili) a co měli společného. Závěr byl předvídatelný od samého začátku, už jen jména Andrej a Andrew asi leckomu napověděla, o co tam půjde... Lazebník sibiřský je každopádně zajímavý, epický film, který se sice snaží vylíčit obrovský milostný příběh, ale víc, než to se mu daří seznámit cizince s ruskou povahou, ačkoli to činí poněkud křečovitě a za pomoci jednoduchého humoru. (29.10.2017)

[4,5*]     Myslel som si, že od svojho obľúbeného režiséra Michalkova už poznám všetko podstatné, ale toto bol doslova šok, v pozitívnom zmysle slova. Film vyvoláva celú škálu emócií. Väčšiu časť sa film javí ako komédia a to tak dobrá komédia, že ma prepadávali silné záchvaty smiechu, ktoré som nedokázal utíšiť. To bolo pre mňa dosť veľké prekvapenie, lebo na komédiu od Michalkova si veľmi nespomínam (čiastočne Príbuzenstvo (1981)). Následne film hraje na divákove romantické city a opäť veľmi dobre. Citové vzplanutie medzi dvoma hlavnými hrdinami je stvárnené dokonale oboma hercami, chémia medzi Menšikovom a Júliou Ormond je silná. No a napokon film výrazne zahrá aj na dramatickú nôtu, divák prežíva s hlavnými hrdinami hlboký smútok i napätie. Je tam proste všetko, aj kus ruskej duše a ruskej kultúry. A ako čerešnička na torte, celé je to sprevádzané krásnou hudbou skvelého ruského skladateľa Eduarda Artemjeva. Hoci je film poriadne dlhý, divák sa ani chvíľu nenudí, nie je v ňom jediného slabého miesta. (14.08.2021)

Každý máme nějakou svojí srdcovku a tohle je ta má. Tenhle film má velkou ruskou duši. Nádherná výprava, krásná hudba a dechberoucí příběh o nenaplněné lásce Američanky Jane a ruského kadeta Andreje (Julia Ormond a Oleg Menšikov byli naprosto skvělí). Líbí se mi tahle doba carského Ruska, kdy čest byla jen jedna, kdy muži respektovali i nepsaná pravidla a zákony, byli kavalíři a důstojnost pro ně byla vším. Scéna z vlakového nádraží, kdy se s Andrejem přijdou rozloučit jeho kamarádi patří mezi mé nejsilnější filmové zážitky vůbec. No a tečka nakonec – též miluji Mozarta. (10.12.2013)

Já bohužel nemohu souhlasit s většinou, jelikož pro mě byl tento film pompézním zkamáním. Po předchozích Michalkovových filmech (hlavně Unaveni sluncem) jsem čekal NĚCO - a ono se to nedostavilo. Film je neúměrně rozvleklý, děj je plochý, postavy nevýrazné (i jindy excelentní Menšikov hraje jen takový průměr), zkrátka nic moc. Asi bych mu dal i 2 hvězdičky, ale to zklamání bylo tak velké, že jsem dal jen jednu. (22.07.2002)