Starman

Napínavý příběh ztroskotaného mimozemšťana (na oscara naminovaný Jeff Bridges), jenž se chce vrátit domů. Že je to téma dnes již mnohokrát opakované? Ano, nicméně John Carpenter do Staramana vložil svůj jedinečný styl a cit, takže v mnoha momentech tohle scifi dokáže chytit za srdce a rozhodně vyčnívá z řady. A finále je nádherně stylizované. Je to milá nostalgie. (21.04.2018)

Starmana jsem poprvé viděl tak 15 let zpět, takže druhé shlédnutí jednou přijít muselo. Naštěstí po tolika letech jsem v něm našel mnohem více, nejen co do poetiky jednoduchého příběhu (správně vyvolané emoce), ale také co do Carpenterových hororových kořenů (typické děsivé světlo v pozadí noci). Scifi a romance se nespojují lehce, hlavně obavy z kýče byli veliké, ale film dokáže příjemně chytit za srdce i pohladit. Určitě tomu pomáhá jemná hudba s dobrými motivy, ale především vynikající Jeff Bridgess, který z role nevypadne ani na sekundu a je radost se dívat na jeho přeměnu z "nepopsaného" mimozemšťana do člověka. Ve zkratce je to méně epická a více civilní verze Blízkých setkání třetího druhu s love story. (05.01.2006)

Lidstvo se cítí být technologicky natolik na výši, že pyšně pošle do vesmíru sondu se vzkazem případným mimozemšťanům, jakože hele, koukněte, co umíme a kde jsme. Ale co když to nějak ta entita vezme vážně a přistane tady? S čím se setká? Na vysvětlování je toho dost - definuj "buran", definuj "láska", definuj "Superman"... Kolik z našich každodenních věcí a činností bychom dokázali uspokojivě vysvětlit někomu, kdo o nich nic neví, aniž bychom si v určité chvíli nepřipadali trapně? ("Když je žlutá, tak přidej"). Vše podané na obyčejných každodenních věcech, situacích a s obyčejnými lidmi. Vojsko a politika jsou zde sice na druhé koleji, ale jak je tomu v životě, zasahují do života lidí víc, než je zdrávo a na první pohled vidno. Navíc Jeff Bridges podal svého mimozemšťana naprosto dokonale stylem nemotorného, ale hravého puberťáka, který se na jednu stranu učí, na druhou si život kolem sebe užívá. V čemž je další pozitivní faktor tohoto filmu. Nehledě na to, že Carpenter - opět jako tomu bývá v reálném životě - dovedně míchá smutek a radost, v každé situaci je totiž kousek obojího. Jak napsal Jaroslav Dietl v Pijácké romanci: "Nejlepší smutek je ten, ve kterým je něco veselýho. A nejveselejší je vždycky to, v čem je i krapet smutku. " (16.03.2019)

"Asi někdo z protivzdušný obrany nesprávně odhadl poruchu na svým monitoru." Posílám pozdravy v 54 jazycích, vám obyvatelé planety Země. Jste tak zvláštní. Nejdřív mě pozvete a když přiletím, tak na mě nasadíte policii, armádu a Jenny. Ta mi nevadila, mám rád holky do nepohody. A mám rád i Starmana. Od první chvíle, kdy jsme se kdysi potkali, mě hrozně bavil. Jako pozornej řidič, začínající kuřák, amaterskej gambler i vášnivej milovník jablečnýho koláče. Byla s ním prostě zábava a to, jak nám ve svý nováčkovský naivitě sděloval postřehy o nás, bylo rozhodně k zamyšlení. (11.11.2021)

Nějakým způsobem, přes ten primitivní a nevěrohodný děj, mám z tohohle filmu skvělý pocit. Optimismus a tak vůbec, znáte to... Zřejmě to bude kombinace perfektního umělého (a uměleckého, ano, pane profesore, výron tvůrčího umělce, jistě, jistě...čert vem celé právo duševního vlastnictví a celého prof. Telce a jeho právo od přirození i s všeobjímajícím vesmírným řádem lásky...) výkonu Jeffa Bridgese a skvělé, romantické syntetizátorové hudby Jacka Nitzscheho (pokud vám to nic neříká, tak je to ten co skládal hudbu k Vymítači Ďábla, Přeletu Nad Kukaččím Hnízdem a 9 a 1/2 Týdne). Opovažte se někdo říct, že je Starman béčko jako spousta jiných. (03.01.2006)