Věc

Chvilku posedíme a uvidíme, co přijde... Antarktida - 1982, američtí vědci jsou napadeni mimozemským tvorem, který na sebe bere jejich podobu a dokonale imituje lidskou tělesnou schránku. Když se však naplno projeví, stojí to za to. Díky dokonalé práci trikaře Roba Bottina, můžeme sledovat ty nejbizarnější stvůry, které kdy filmový svět spatřil. The Thing se v šílenství a panice vyrovná málokterý film, je to podívaná s tou nejdusivější atmosférou a i v silné konkurenci, jednoznačný Carpenterův tvůrčí vrchol. Ten tady předělal klasický horor z 50. let k obrazu svému a vytvořil naprosto ultimátní dílo. Morriconeho hudbu ani zmiňovat nebudu, to je nošení ledu do iglu - jedním slovem geniální. Co dál? Třeba defibrilátor či krevní test. Tyto scény patří k nejnapínavějším, které jsem kdy viděl a výborný je i otevřený závěr, jenž byl jediným možným řešením a je třešničkou na dortu. Věc dodnes patří mezi nejlepší sci-fi horory a bezpochyby si zaslouží být označována jako špička svého žánru. P.S. Nejlepší je pochopitelně druhé a další zhlédnutí, když už víte KDO a KDY a můžete sledovat jejich předešlé motivace. P.P.S. Konečně snímek vyšel i na Blu-ray (s kvalitním českým dabingem TV Nova) a já musím zvolat - DOKONALOST. (18.11.2009)

Jak už víme ze zámořské produkce vzešlé během studenoválečných padesátých let, o společenské tísni se dá nepřímo vyprávět i na půdorysu psychologické sci-fi/hororu, tedy předně a nejsrozumitelněji tam. Věc je produktem podobně podezíravého období, které zasáhlo hollywoodskou tvorbu v osmdesátých letech (tentokrát však nikoli ve spojitosti s politikou, ale s hrozbou nových smrtelných virů typu AIDS). Jde o jeden z nejděsivějších, nejvíce znepokojujících a nejchytřejších hororů, s jakými se může běžný a nepříliš "sečtělý" divák setkat, a to nejen kvůli neopakovatelné atmosféře zmaru, tísně a nejistoty. Je možné namítnout, že Věc není filmem originálním. Ano, o tom nelze pochybovat. Imituje fabuli staršího a v jistém směru i kvalitnějšího Vetřelce, ale lišácké přenesení konfrontace se skrytým a nevypočitatelným nepřítelem z prostor klaustrofobické a temné těžařské lodi, plující nezměrnou kosmickou pustinou (dead space), kde "nikdo nemůže slyšet váš křik", do osamocené výzkumné stanice kdesi v odlidněné a neméně rozlehlé Antarktidě, kde "by mohl váš křik být i vyslyšen, ale dříve zanikne v kakofonii polární bouře", dělá učiněné divy. Oslovení prostředí jako oživlé kulisy, resp. další postavy příběhu, která zviditelňuje paranoický stav mysli a odříznutí postav od tepla civilizace, je mezi těmito dvěma díly nejvíce zřejmým, nejpříbuznějším prvkem, ale souběžně tím nejrozdílnějším, protože oba dva režiséři jej využívají za jiným účelem - Carpenter v budování nervozity, obav ze zjevného a všeprostupujícího parazitického nepřátelství; Scott jako symfonii mrtvého ticha, kosmické hrůzy, děsu z neskutečného a neviděného a lidské malosti (odtud také rozdílné chápání a využití monster). Své nezastupitelné místo v děsivé atmosféře "spiknutí" hraje i Morriconeho minimalistická hudba, která originálně využívá rytmu lidského organismu, totiž tepu srdce. I ten však zaniká v hluchotě a slepotě ledového království. Není úniku. Na rozdíl od plíživého Vetřelce je však ve Věci kladen větší důraz na hyperbolické a groteskní násilnosti. Ty i v dnešní době zůstávají neobyčejně naturalistické a zvrácené, což je deviza, které by moderní digitální morfing dosáhl jen s obtížemi. Monstra ke všemu vypadají jako ty nejabsurdnější a nejobludnější projekce lidského podvědomí, přičemž s psychoanalytickým modelem koresponduje i finální "sestup" do labyrintu sklepení. A na závěr, když nám Carpenter nepřímo dává pocítit naději ve zjištění, že přežije jen ten největší ochmelka z okolí (akcent na umisťování destilátů do záběru), si dovolil být i notně cynický. A nebo je to naopak a zaujme stanovisko hluboce lidské? Ta nejistota! (06.04.2007)

Moje dojmy z Věci jsou hodně čerstvé. Video jsem vypnul před deseti minutami:) Takže teď pro jistotu poslouchám "normálního" Morriconeho, to jen abych prvnímu člověku, který vejde do dveří, neurazil hlavu... Sice trochu přeháním, ale takovou atmosféru strachu, nejistoty a nedůvěry jsem skutečně ještě neviděl. Přesně to je klíč k dobrému, ne, to je slabé slovo, ke skvělému horroru - ATMOSFÉRA. A ty efekty... Digitální předělávka Věci (aby celá záležitost co do grafiky šla s dobou) by si určitě zasloužila širší pozornost. Je to geniální, je to nezapomenutelné, je to John Carpenter's The Thing, pětihvězdičkový film. PS: Carpenter musí být velkým obdivovatelem Lovecrafta... (09.02.2003)

I po letech stále skvostná věc, která ohromuje neskutečnými Carpenterovými výjevy, které by už dneska byly CGI a nepůsobilo by takhle správně hrůzostrašně. Zřídkakdy narazím na filmy, které jsem dlouho opomíjel a i dnes na mě tak silně zapůsobily. Všem doporučuji, za mě by měl film mít kult Vetřelce, je to mnohem lepší. (26.11.2017)

Příběh vypráví o boji amerických vědců na výzkumné základně na Antarktidě proti mimozemskému tvorovi, který má schopnost brát na sebe lidskou podobu. Nejsilnější stránkou filmu je každopádně výtečná atmosféra, tvořená všudypřítomným napětím a nedůvěrou mezi hlavními postavami a umocněná nekonečnými ledovými pláněmi. O moc ale nezaostává ani „pěkná“ maskérská práce, takže na své si přijdou i ortodoxní fanoušci krvavějších hororů. The Thing je bezesporu jeden z nejlepších filmů Johna Carpentera. Horror movie of the year (30.08.2007)