Hodina prasete

Ve středověké Francii se na zvířata vztahoval stejný zákon jako na lidi včetně soudních procesů... A tak je nakonec oslice Virginie omilostněna, ale sedlák, co ji svedl a znásilnil, je po právu oběšen. Tenhle snímek by si zasloužil obšírný komentář, ale ono je mnohem lepší se na něj rovnou podívat. Ve středověkých kulisách se odehrává absurdní divadlo, které je palčivou alegorií naší doby. Právo je v rukou mocných, národnostní menšiny jsou podřadné a lež s přetvářkou slaví žně. Všudypřítomná nahota není vulgární, ale přirozená tak, jak jen v evropském filmu může být. Město a hrad jsou jako dvě věže stojící proti sobě, jen jedna však vládne všem. Jen jsem měl pocit, že právník Courtois by ve skutečnosti dopadl zle... V závěru se naplní proroctví čarodějnice, které si ale zřejmě většina vyložila úplně jinak. A dnes? Zatímco u nás tisíce dětí úpí v ústavech, společnost zajímá více gorilí mládě či vlastní pes...jen abychom se ještě nedočkali Hodiny prasete... (27.01.2014)

Tento příběh se odehrává v době temného středověku, kde na vás na každém rohu číhala kdejaká špína a mor a kde o vašem osudu rozhodoval kdejaký šlechtický páprda anebo všemohoucí církevní úředník. Stačilo jednou zaškobrtnout a skončili jste na popravišti společně s pěkně urostlým čuníkem anebo s veselou oslicí. Obhajoba veškerá žádná a vaše popraviště bylo postaveno dřív než byste řekli švec. Když o tom člověk tak přemejšlí, tak v té době asi měli nadbytek vepřového masa, že si to mohli dovolit a to nemluvím o nějakých aktivistech za práva zvířat. Na to zapomeňte, prostě se to sekalo hlava, nehlava a nezáleželo na nějakých protiargumentech či o vině a nevině. A nedej bože. že jste byl nařknut z čarodějnictví nebo z jiných černoprdelnických blábolů, protože když si někdo vymyslel, že jste něco podobného udělal, tak z vás to přiznání církev a její poskoci svými známými lidovými donucovacími prostředky doslova vytlačili. Tyto procesy, kde se popravovaly zvířata třeba za vraždu anebo za smilstvo se opravdu odehrávaly v patnáctém století po celé Evropě a tento příběh je inspirován jedním z nich, který se údajně odehrál v jedné francouzské vesničce. Snímek podle mně moc dobře vystihuje tehdejší dobu nadměrné sexuality, nespravedlnosti, nadvládu šlechty a církve, nesmyslných zákonů, kterým se normální smrtelník musí v dnešní době smát a tak tročku mi to připomíná minimálně tou atmosférou film Maso a krev od nizozemského režiséra Paula Verhoevena. Jinak, co se týče hereckých výkonů, tak určitě zaujal Colin Firth, který zde skvěle zahrál skvěle začínající právnické ucho, které když vidí ženskou sukni, tak neudrží svůj chtíč na uzdě a jde na věc jako správnej středověkej chlapák. Z ženských rolí mě určitě zaujala britská herečka Lysette Anthony  o které jsem si vždycky myslel, že je modelka, jelikož jí znám z hudebního klipu legendární britské kapely Depeche Mode I Feel You, který byl natočen v témže roce jako tento snímek. V tomto filmu hraje uhihňanou dceru pána z hradu, co se zamiluje do našeho obhájce. Za poutavou a poučnou exkurzi do doby temného středověku s prvky černého humoru dávám zasloužených 80%. (22.09.2021)

Samotný námět je nepochybně zajímavý, tím to ale končí. Sterilní film bez jakéhokoliv nápadu, bez duše, vizuálně stejně nudný jako vše v něm. Středověk? Ani náhodou. A Francie? No to už vůbec. Jediná opravdová byla ta dvě prasata. Zajímavým momentem scénáře byl příjezd rytíře, zmršeno však mizernou výpravou a ještě mizernější režií. (28.05.2023)

Souhlasím s komentářem rikitiki. Tohle je hraní si na středověk, resp. dělání si prdele ze středověku, vysmívání se té tehdejší tuposti. K tomu se vezme jen něco, co se nám hodí do krámu, aby byl ten výsměch co nejlepší. Děj, kostýmy, chování postav, to vše mi zde přišlo hodně slabé, a některé situace zbytečně přehnaně zveličené, aby se jó moderní člověk, civilizovaný člověk pobavil. (02.01.2020)

Tohle byl středověk jak z české polystyrénové pohádky ze 70tých let: umělá atmosféra, nevěrohodné kostýmy, umolousaná rujnost, kdy každá žena okamžitě do minuty musí souložit a jsou na to už tak vycvičené, že si jediným pohybem servou šaty. Připomínalo mi to Andělskou tvář a to včetně impotentní režie a scénáře, který snad vznikl v rámci kurzu tvůrčího psaní pro svobodné dospívající matky. Přitom středověké soudní procesy se zvířaty jsou určitě zajímavé téma, ale tady jsem tomu středověku nevěřila ani za mák. Spíš si to na něj jen hrálo. A to dost neschopně. /17. 4. 13./ (17.04.2013)