Herečka tisíciletí

Dějově by to mohl být klasický sentimentální snímek, stará herečka vypráví v natáčeném interwiev svůj životní příběh a příběh své osudové lásky. Ale to zpracování je vše jiné, jen ne klasické. Režisér s kameramanem vstupují přímo do vzpomínek, které jakoby filmují, ty se stejně tak plynule a tematicky prolínají s hereččinými filmy, některá místa obsahují i dvojitou retrospektivu a vše se asi nejvíce podobá jakési koláži. Přestože jsem se úplně neztotožnil s tímto režisérovým pojetím a myslím si, že určité zjednodušení by citový zážitek spíše umocnilo, pokud věříte v osudovou lásku, určitě si nenechte tenhle film ujít. Její hledání je tam zachyceno nádherně. (17.01.2006)

Tak. Před třema minutama jsem to dokoukal a hned pěkně zčerstva sem. Animovaný film režiséra Satoshi Kona (Perfect Blue) si u mne právě vybojoval jedno z předních míst v mém žebříčku anime filmů. A možná i filmů celkem. Dojemný příběh je vyprávěný skrze interview stařičké herečky jejím dlouhodobým obdivovatelem. Herečka vzpomíná na své začátky, vrchol kariéry a důvod jejího odchodu z filmu, děje filmů ve kterých hrála se prolínají s jejími skutečnými zážitky a reportér a jeho kameraman přebírají role v převyprávěných událostech jejího života. Kdo čeká nějaké prsatky, obří roboty a monstra, tak se nedočká, i když jedna Godzila by se tam našla, některé momenty filmu jsou i (vkusně) veselé. Na konci jsem brečel. To se mi sice stáva častěji, ale tady to bylo festovné... Kdo si myslí že anime rovná se supersilné postavičky s velkýma očima a schopností metat blesky, tohle anime by ho mohlo přesvědčit o něčem jiném. (17.11.2003)

Nejraděj bych pro popis tohohle filmu použil slova jako "sentimentální" nebo "melodrama," jenže oboje zní jako něco, co vlastně není příliš lichotivé, tak to ale není, výsledek je totiž minimálně hodně dobrý - technicky i příběhem. [_Na tomto místě je výčet několika nedobrých věcí ve filmu_], ale na druhou stranu [_Na tomto místě je výčet několika dobrých věcí ve filmu_] a blablablabla, prostě je to fajn film, který má na konci skvostnou koláž přítomných filmů (jedná se z velké části o film složený z filmů, které titulní herečka natočila. Je to zábavnější, než to zní). (09.02.2014)

Nebýt té zbytečné citové vydíračky ve finále, bez váhání dám 5* a řeknu, že to byla fakt síla. Ona to ale byla i tak. Anime mě absolutně míjí, jeho oblibě moc nerozumím a ještě se mi nepovedlo najít nějaké, které by se mi fakt líbilo (a ani Mijazaki mě moc oslovit nedokázal). Až do dneška. Začne to poměrně poklidně - dva dokumentaristé, režisér a kameraman, chtějí natočit film o stárnoucí herečce, která se od určité chvíle skryla před světem. Povede se jim na ni najít kontakt, tak za ní přijedou a ona se k nim chová jako nějaká milá babička. A pak jim začne vyprávět svůj životní příběh. V tu chvíli se přesouváme do její minulosti, konkrétně jejího mládí, kde potkává svoji osudovou lásku, která jí slíbí, že se ještě uvidí. Do vzpomínek vstupují režisér s kameramanem a komentují je, případně se jich i účastní. Tenhle prvek mi ze začátku vadil, ale poměrně rychle jsem si na něj i zvykl a začal se mi líbit. Takhle to totiž nebylo jenom vyprávění vzpomínek, ale bylo o něco ozvláštněné (obzvlášť mě bavil kameraman, který se tu postaral o humor (a skutečně dobrý, musím podotknout, zasmál jsem se). Ve vzpomínkách herečky se realita míchá s jejími filmovými rolemi, což mi připadá jako dost zajímavý nápad (a funguje zde fakt perfektně), z čehož taky vyplývá, že mě ten film fakt bavil a nenudil. Hereččin příběh hledání onoho muže mě s každou minutou víc a víc zajímal, až mě nakonec úplně strhl a nakonec i dost dojal. Fakt, kdyby ten konec nebyl až tak přehnaně dojemný, tak nemám žádný problém dát 5*, film je to fakt silný, byť to ze začátku nevypadá. Ale dá se snad třeba ze začátku Silnice odhadnout, jak moc silný ten film nakonec bude? Nedá. Stejně tak to má i Herečka tisíciletí. V životě bych neřekl, že se mi nějaké anime bude takhle líbit, či mě dokonce až tak dojme. Dávám snad ty nejsilnější 4*, jaké jsem kdy nějakému filmu udělil. 4,5* (21.12.2019)

Jen málokteré tvůrčí duo na mě dokáže zapůsobit jako to stojící za Millennium Actress - Satoshi Kon se Susume Hirasawou. Stejně jako u Perfect Blue a Papriky je i tento počin nadmíru originální, audiovizuálně přitažlivý a především po celou stopáž intenzivním zážitkem, jak by to u dramatu mělo být. Ve výsledku jeden z nejkrásnějších filmů jaké jsem viděl. (03.04.2012)