Zápisník alkoholičky
Her Drunken Diary
Režie:
Dan SvátekScénář:
Marta FenclováKamera:
Jakub ŠimůnekHudba:
Jakub KönigHrají:
Tereza Ramba, Miloslav König, Martin Finger, Barbara Lukešová, Miroslav Hanuš, Jan Plouhar, Oskar Hes, Gabriela Štefanová, Alžběta Malá, Jan Janča (více)Obsahy(1)
Celovečerní film Zápisník alkoholičky vypráví dramatický příběh mladé ženy bojující se závislostí na alkoholu. Hlavní hrdinkou (byť se jako hrdinka mnohdy nepůsobí) je mladá maminka, která se rozhodla nevzdat, nastoupit léčbu a bojovat se svým démonem i o svou rodinu. Jak těžké je si problém s pitím přiznat? Proč není překážkou závislosti ani malé dítě? Kde vzít sílu se léčit a co následuje poté? Na tyto a mnohé další otázky odpovídá autentická a upřímná filmová zpověď abstinující alkoholičky. (Bontonfilm)
(více)Recenze (128)
Tohle jsem nečekala… Film držel mou pozornost celou stopáž a vzbudil ve mně nejednu emoci. Všechny nálady, pohnutky a emoce asi pochopí víc ženy (nebo se jich to více dotkne). Obzvlášť ženy s dětmi. Dokud jsem nezačala jezdit po kamarádkách, které už mají děti a jen tak lehko nikam nemůžou, tak bych to asi taky nepochopila. Jakmile ale vidíte ty dříve energické a inteligentní ženy, jak jsou doma celé dny samy s dítětem a jediné jejich požehnání jsou 2 hodiny dětského spánku, pochopíte film víc, než byste chtěli. Dokud jsem to neviděla na tolika vzorcích, nikdy bych si nedovedla představit a asi ani nepochopila větu, že obětujete vlastní život pro výchovu. Každá na mě na návštěvě mluví jak na děcko, starají se o mě jak o 3letou a mluví jen o dětech. Což jim vůbec nemám za zlé. Vždy je vyslechnu, naladím se na jejich notu a děti si převezmu, aby měly chvíli „klid“. Návštěva kamarádek s dětmi je zkrátka skvělá antikoncepce. Většinou mě ani nepřesvědčí, když po 3 hodinách stěžování si, řeknou všechny magickou větu: „ale je to krásný, Veru.“ Ale to jsem odbočila… Hodně si všichni stěžují na střih. Mně se líbil. Byl účelový, abyste se ještě více dokázali vžít do hlavní hrdinky a její zmatenosti. S časovými skoky jsem taky problém neměla a chápala jsem, kde v ději se zrovna nacházíme. Asi 2x jsem se regulérně rozbulela… A to při konfrontacích s tchýní a při krmení jogurtem. To mě fakt vzalo nejvíc… Hodně se mi nelíbí odsuzování v komentářích, že to bylo blbá alkoholička. Ne každý má tak odolnou psychiku. Nikdo neodsuzuje manžela (ty blbý dveře tam sakra dát mohl), vypečenou rodinku nebo nebere v potaz očividné genetické predispozice k pití. Tím neomlouvám, že zkrátka začínat neměla. Jen se snažím dívat i z druhé strany barikády na toto zajímavé téma. Tereza Ramba hrála skvěle a naprosto jsem jí věřila její postupný rozklad. Líbil se mi taky zpracovaný její vnitřní svět. No zkrátka mi to sedlo a jako ženská jsem v ní asi viděla víc, než jen blbku, která se z nudy začala ožírat a lusknutím prstu s tím nedokázala přestat… ()
Rozdrobené do jednotlivých výjevů, skládačka drobných scének, ilustrace pro výuku, jak vypadají scény ze života alkoholika. Jako imprese funguje velmi dobře, současně zrychlený závěr vypadá až příliš optimisticky. Není to klasické těžké drama o propadu do závislosti, dnu a těžkém boji o návrat. Ramba hraje skvěle a výborně je zvládnutý i fyzický propad, kdy se zvyšující se množství konzumovaného alkoholu pomalu propisuje do vzhledu. Není to špatné jako náladový film. ()
Docela drahá reklama na prosecco, což? Jinak celkové poselství o boji s (ženským) alkoholismem je samozřejmě chvályhodné a důležité, zvláště když lidé stále dokola podceňují důležitost mentálního zdraví a nebezpečí klece životního stereotypu. Jenže právě stereotypy tvoří základ dramatu a hlavních konfliktů mezi postavami, a jejich narativní funkčnost se pohybuje někde kolem 50 %. Některé situace totiž závání okoukaností a vyčpělostí na sto honů (názorově invazivní tchýně či otec zavrtaný do křesla před televizí), zatímco jiné (pozdní večeře ústředního manželského páru Míši a Ondry nebo přiopilé vaření jako z Maceových videií) využívají skutečně moderních “trendů” a návyků utvářejících se až v tomto století. Napětí poté graduje a vrcholí v několika skvěle zahraných/provedených hádkách, obzvláště těch, kde jim přihlíží Míšina dcerka. Zde se však pro mne začalo bortit hledisko filmu a perspektiva vyprávění - příběh (a některé hlediskové záběry) je vyprávěn z pohledu Míši, jenže zvláště v závěru filmu (kdy dojde k příliš rychlému a skokovému vývoji v léčbě) jsem se zkrátka nemohl postavit na její stranu, byť o to snímek zatvrzele usiloval. Můj mozek pak hledal nějakou další emoční kotvu, a našel ji doslova hned vedle, v Ondrovi. Nebýt několika zásadních přešlapů (neplánované druhé těhotenství či křičení před dcerou), mohl se dokonce stát pravou “literally me” postavou - zranitelným mužem, který však miluje svoji ženu a nevzdává to s ní, když to nejvíce potřebuje. Samotný konec filmu poté vyznívá nejasně a podivně skoro až šťastně, a tím pádem pro Míšu nezaslouženě. Tuto pachuť bohužel nespraví ani fakt, že snímek obsahuje několik zajímavých halucinogenních sekvencí, v první čtvrtině i skvěle načasované flashforwardy a citát z Pána prstenů. ()
Silné téma, skvělá Ramba a tím končíme. Zbytečně je tu všechno zrychleně, to co by potřebovalo jít do hloubky zůstává pouze na hladině. Hlavní postava nám je zobrazena od začátku jako alkáč a tak není divu jak to s ní dopadne. To samé je u léčebny. Jedna probdělá noc bez chlastu a jste vyléčení. Potenciál to mělo, ale nakonec je tu více záporů než kladů. I tak, ale dávám slabé 3* jelikož to není Troškovina nebo slaďárna s Langošem. ()
Dan Svátek se neumí rozhodnout, jestli chce dělat reál, nebo umění, takže je to od všeho trochu a ve výsledku hezky česky líbivé a zároveň unylé. Ale mohlo být hůř. ()
Bohužel národním sportem není hokej, či fotbal, tam se národ semkne, jen když jde o medaile, a pokud to nevyjde, tak přece "já jsem to říkal..", ale nýbrž chlastání.. Nejde o lidi, kteří si každý týden zajdou "na jedno" (a vypijí pět), to je jen mírný alkoholismus, jaký sice poživatelé nepřiznají, ale vlastně to nikomu neškodí. - Ponaučení č. 1: Jakákoli nepříjemná abstinence proklamuje závislost. Téhle disciplíně kralují ti, kteří do sebe denně lijí láhve různých barev jednu za druhou a tváří se, že nemají problém, i když den co den nevědí, čí jsou. - Ponaučení č. 2: Alkohol, který nemá barvu nepijete, protože Vám chutná, navíc brzy ji z Vás taky sejme... Na motivy vlastních zážitků a delirický rán Michaely Duffkové vyprávěný příběh o jedné mladé mamině v domácnosti, která si čekání na rodinu živícího manžela zkracuje chlastem. Ale co má dělat, když jsou všichni proti ní, rodiče manžela ji od začátku nechtějí, až najednou i manžel začne zpívat stejně. - Ponaučení č. 3: Bez ohledu na to, jaké soukromí a jiné benefity Vám rodiče slibují, nikdy s nimi nebydlete.. Zápisník alkoholičky na to běžné civilizační téma zpracovává, tvůrci ho právě pro potlačení jeho všednosti protkali řadou stylisticky symbolistických náhledů do duše hlavní hrdinky sršící von Trierovskou inspirací, jenže trošku dvousečně, jelikož českého diváka, kterého Zápisník alkoholičky v kině potřebuje to definitivně ztratí.. Vedle Vlastníků životní výkon Terezky Ramba, akorát všechno co Zápisník alkoholičky dělá jsme mohli vidět už v Úsměvech smutných mužů, a to obšírněji a s nadhledem.. /viděno v kině/ 60% ()
Progresivně natočeno, střihy do budoucnosti a potom i do minulosti přidávají na větší dynamice snímku, hudba skvělá, Ramba téměř bezchybný výkon hodný Lva. V porovnání s Úsměvy smutných mužů ovšem o něco slabší, neboť boj s alkoholem i vnitřními démony není vykreslen tak poctivě a realisticky, jak by bylo vhodné. Narace je příliš jednoduchá, velmi rychle se do závislosti vklouzne a pak se z ní i dostane, nicméně to napravení stavu se zdálo až příliš jednoduché. Trochu mi tedy chybělo lepší popsání toho boje člověka sám se sebou, kdy má nutkání se napít, jak vzdoruje, jak podlehne - vždyť toto bylo lépe demonstrováno i v komickém seriálu Skoro na mizině. ()
Asi už je čas s klidem vyhlásit Dana Svátka vůdcem nové české exploatační vlny. Zápisník alkoholičky totiž vykazuje veškeré znaky tohoto žánru a přesně na tyto filmy české obecenstvo slyší, kdy si může s tím popcornem v jedné ruce a deníkem Blesk v druhé vrnět nad utrpením druhého a říkat si jak je to strašné a ta Terezka jak to zahrála a to téma, to je dobře, že se o něm mluví. S posledním bodem mohu souhlasit, jenže pro mě většinou osvěta ještě neznamená automaticky palec nahoru danému filmu. A v tomto případě to neznamená tuplem. Tento film mi působil fyzickou nevolnost a to nikoliv jak je "nepříjemné" to, co se hrdince děje, ale z toho jak agresivně toho jejího utrpení zneužívá a řemeslně ještě vypadá jako něco televizního typu docureality na Primě. Je to opravdu otřesný zážitek, neumětelský na několika frontách, pseudoumělecký a herecky už za hranicí vkusu, kdy Tereza Ramba už předvádí něco, co mi připomínalo mentální a fyzickou prostituci. Ano i herečky v Hollywoodu občas předvádějí, nebo si dokonce produkují filmy, z nichž chtějí vytěžit Oscara, jako například Jessica Chastain, Margot Robbie, nebo Saoirse Ronan, ale opravdu to nedělají tímto ulepeným a neautentickým způsobem. V zápisníku alkoholičky zazní věta: Potřebuju odsud pryč, jinak tady umřu.. a mohu vám citlivějším na podobné nevkusné filmy slíbit, že to vykřiknete pravděpodobně taky. A je až kouzelné kolik vět z tohoto filmu demonstruje jak se člověk může u filmu cítit. 15% ()
Ramba perfektní výkon, ale film asi trochu sráží to, že se musí držet předlohy. Mě tam chybělo nějaké větší vygradování, nějaký zvrat či hlouběji popsané motivy a emoce. Nebylo moc vysvětleno proč se hlavní hrdinka v určitých situacích chová. Ale na českou tvorbu to lepší za poslední dobu. ()
Nuda, nuda, nuda. To vše (čti málo) proložené rušivými snovými scénami s nepříjemným kamerovým filtrem. 40 % ()
Stalo se přesně to, čeho jsem se bál. Film trpí na extrémně velkou předvídatelnost (úplně všechno, co se později stane, odhadnete dlouho dopředu), herci hrají charakterově stereotypní figurky (rýpavá tchýně, pasivní a poddajný tchán, mladá holka-matka, neschopná komunikovat problém a uchylující se kvůli tomu k flašce, chlap, který se neumí postavit sám za sebe, ani za druhé), momenty s vyhrocenějšími emocemi hercům neuvěříte (hlavně Miloslav König je při hádkách s Terezou Rambou extrémně křečovitý). Tohle dílko těží skutečně jen z popularity toho internetového blogu a i když, vzhledem k tématu, určitě od některých posbírá kladnější hodnocení, tak smutnou pravdou je, že divákovi, který chce zažít i nějakou katarzi to nedá vůbec nic. ()
Myslím, že zvládnuté dílo po všech stránkách. Největším tahounem je Ramba. Podruhé už bych to vidět asi nemusel, ale 75% si to zaslouží. ()
Hlavní ženská postava to celé táhne..zajímavé vidět takhle bobulku.. jako vypitou trosku.. bohužel upoutávka byla dramaticjesi než to celé bylo.. nástup dobrej..ale pak ty skoky v deji občas dosti zmatené.. 60% lepší 3 hvězdy ()
Na zpovědi založené, alkoholové drama, jež si bere za téma bobtnající společenský problém žen alkoholiček. Široké téma, které není snadné uchopit a obávám se, že 92 celovečerních minut prostě nemůže stačit. Takže jakákoli (i tahle) snaha o film bude vždy působit víceméně zrychleně až útržkovitě, takže alkoholismus žen jako problém, není v Zápisníku alkoholicky představen ani z daleka dostatečně. Ale z ohledem na formu, která má svá omezení a na slušný herecký výkon Ramba, jde o počin ucházející a hodnocení pod průměr, by bylo nespravedlivé. ()
Dostanete přesně to co čekáte. Film mapuje celý průběh procesu od začátku až do součastnosti. Jestli to někoho odradí od pití si nemyslím, ale možná o tom začnou lidi více přemýšlet. Hodnocení: 78/100. ()
Wow. Přesah! Toto pouštět na základních školách. Jdu si uvařit zelenej čaj. Maucta ()
Ramba má splávek, Svátek má hit. Je fakt, že má Zápisník ploché, jednorozměrné postavy, a je předvídatelný - tedy i pro nás, kteří knížku blogerky Duffkové nečetli. Věrné čtenářky asi však také nebudou úplně spokojené, poněvadž filmová verze je pro ně zase příliš zkratkovitá a neúplná. Já osobně s výsledkem větší problém nemám, jen mi tam trochu vadil neautentický herec König, a naproti tomu se mi líbila hudba jiného Königa (Kittchen). Ale lituji toho, že tvůrci nešli víc na dřeň, téma není více dramaticky vytéžené, a tak trochu vyšumí do ztracena. ()
Vůbec to nebylo špatný. Sice je to spíš pro ženský, ale i tak koukatelný. Terezka předvádí velice dobrý herecký výkon. Škoda že nebylo trochu rozvedeno, co jí k tomu chlastání vedlo. Doporučuju. ()
Příběh není nijak ohromující, ale je dobrý, netahá film dolů. Většina vedlejších postav není zajímavě napsaná ani nemá vývojový oblouk. Co však film zvedá do nadprůměru je úžasný výkon Terezy Ramby a technická stránka, kdy obrazové i zvukové efekty navozují pocit opilosti/absťáku. Což prohlubuje divácký prožitek. K dobru připisuju i ukázku nebezpečí alkoholu, protože, nalijme si čistého vína, to je v našich končinách určitě na místě. ()
Dávám čtyři hvězdy jen proto, že Tereza je dokonalá a odtáhla celý film. Byla jsem hodně zvědavá, protože knížka mě vlastně trochu zklamala. Čekala jsem zpověď "pičky" :), její pocity před pitím, při něm a hlavně ráno poté, ale dočkala jsem se jen plytkých zmatečných poznámek v rychlém časovém sledu, bez větší hloubky. Ve filmu moc oceňuju stavy v hlavě hlavní hrdinky, dá-li se to tak nazvat, kdy se drápe do kopce a už nemůže, tam ta hloubka byla veliká. Jestli ten film pomůže byť jen jednomu člověku, je to pecka. ()
Reklama