Hlas moře

Seru na to jestli mě film citově vydírá nebo ne, když se mě chce brečet tak prostě brečím a hotovo. Nestává se to často, ale film už to nejednou dokázal a i tady jsem k tomu neměl daleko. Hrozně hezky to tady napsala kleopatra, a jen bych potvrdil že ta scéna kdy Ramóna / cituji Kleopatru lépe bych to totiž nenapsal / vezou k soudu, jak dychtivě otáčí hlavu za každou "nepodstatností", kterou vidí skrze okénko - to už jsem si zaslzela. Já musím jen napsat "zaslzel", protože jsem rodu mužského. Ne, nechci tady kopírovat ničí komentáře, jen chci říci jak je krásné, když film o touze po smrti dokáže v lidech probudit tolik citu. Ne, nebudu tady psát elaboráty na téma eutanázie, jen chci říci, že na zachování své vlastní lidské důstojnosti by měl mít právo každý z nás. A jak že zhodnotím tenhle film ? Řekl jsem přece na začátku, že jsem měl slzy na krajíčku. Může mít film o životě a umírání lepší zhodnocení než divákovi emoce ? (24.07.2008)

Film s hojným počtem silných scén - Ramón Sampedro vstává z postele, rozbíhá se, skáče z okna, letí - "Řekli mi, že jsi tady. Tak jsem přiletěl." - nebo chvíle, kdy se Ramónovo vyprávění prolíná s fotografiemi, jež si prohlíží Julie - nebo scéna, kdy rodina přihlíží Ramónovu odjezdu, s bolestným vědomím pravděpodobného cíle jeho cesty - nebo závěrečné setkání Julie s Gené - nebo... no, samozřejmě je toho více. A ačkoliv je tu a tam ve vyprávění cítit klišé, laciný sentiment se filmu úspěšně vyhýbá. Podle divákova názoru na euthanasii se může vyvíjet i jeho vztah k titulní postavě - film se totiž jasně nestaví ani na jednu stranu, nechává volné podněty k uvažování a minimálně v samém závěru nutí přemýšlet, jak bychom se rozhodovali na Ramónově místě. Silné téma, silný film. Výkony Javiera Bardema a Belén Ruedy jsou ohromující. (29.10.2008)

Stašně moc dlouho už o tomhle filmu přemýšlím a ještě dýl se rozhoduji mezi 4 a 5-ti hvězdičkami. Výsledek vidíte sami a rozhodla jsem se tak proto, že mi prostě některé pasáže ve filmu nesedly a přišly mi trošku moc "cituplné". Teď si nejsem jistá tím slovem, které jsem použila, tak raději příkalad: Jde hlavně o hrdinův první let - rozběhne se, vyskočí z okna, letí (mimochodem úžasná práce kamery) a teď k tomu hraje bombastická operní árie - to je přesně to, co mi přišlo už trochu přehnané. Ale abych jenom nenadávala - jde o velmi výborný film, který se snaží přiblížit problém eutanazie, přátelství, bezmoci, pomoci bližnímu, ... Nemá cenu zmiňovat herecké výkony jednotlivě, protože jsou všechny fantastické, obdivuji Alejandra Amenábara, že zvládl celý film napsat, zrežírovat, natočit, napsat skvělou hudbu a já nevím co ještě - prostě Oscar je podle mě zasloužený a film rozhodně stojí za shlédnutí. (13.04.2005)

Mar adentro je silným životopisným dramatem  nabízející herecký koncert všech zúčastněných v čele s Javierem Bardemem. I přestože jde po technické stránce o perfektně odvedenou práci z té obsahové mám pocit, že se z toho dalo vytěžit ještě o malinko víc. Jelikož se ale jedná o film kterej se zaobírá celkem silným tématem jakým je eutanázie což je bezesporu téma na dlouhou debatu, konverzaci či střet názorů typu...Svoboda která bere život není svobodou versus život který bere svobodu není životem... přikláním se ke slabším 5hvězdám. Oceňuji i to, že nejde jen čistě o drama ale sem tam je to odlehčeno nějakou vtipnější pasaží(viz. rozhovor s knězem) nebo vtipnou hláškou. (17.09.2023)

Má člověk právo rozhodnout si o svém životě, patří jen jemu, nebo má zodpovědnost k těm, kteří se o něj starají, kteří ho milují a jejichž životy ovlivnil a dal jim, ač nehybný, mnohdy ten správný smysl? I když se Ramón alespoň občas přes svoji nemoc dokázal přenést a na chvíli se zaradovat, zase se "každé ráno probouzel s potřebou zemřít". Říkám si, jak je to křehké téma, jak je zmanipulovatelné........ Asi dost dlouho ve mně zůstane scéna, kdy Ramón vzpomíná na svůj úraz a zatím si jeho podstatné životní okamžiky prohlíží přítelkyně na fotkách nebo když ho vezou k soudu, jak dychtivě otáčí hlavu za každou "nepodstatností", kterou vidí skrze okénko - to už jsem si zaslzela. Přitom film mě nijak citově nevydíral, naopak byl podán s taktem a vkusem, obrovskou zásluhu Javiera Bardema z výčtu pozitiv nevyjímaje. (26.12.2005)