Hráči z Indiany

Anspaugh vůbec neměl k Hackmanovi blízko, jejich vztahy během natáčení nebyly zrovna srdečné. Přesto vznikl krásně lidský film. Basktebal mě nikdy nebavil, ale zde jsou sportovní scény nasnímány tak dobře, že jsem je sledovala s napětím. Norman Dale je chlap, kterému nelze nefandit. A znovu, po kolikáté již?, obdivovat skvělý výkon Gena Hackmana. (16.11.2019)

Sportovní filmy o tom, jak neznámej a podceňovanej tým něco vyhraje, můžou těžko něčim překvapit. Pokud si na začátku sestavíte seznam klišé, který se hojně vyskytujou ve sportovních filmech, tak je postupně všechny odškrtáte. Když tam začaly padat hlášky jako "Bůh tě chce vidět na hřišti." nebo "Tenhle zápas chci vyhrát pro svýho tátu.", tak jsem měl fakt dost. Nutno dodat, že pokud se zrovna děj neodehrává přímo na hřišti (nebo v šatně), tak je to celkem dobrý. Pro mě je to tak na rozhraní 2-3 hvězdy, ale za solidní výkony Hackmana a Hoppera zaokrouhlim nahoru. Ale čekal jsem teda víc. (21.05.2011)

Takové klasicky nostaligické sportovní drama se spolehlivým Hackmanem a sympatickou Hershey. Dobová atmosféra perfektní, zápasy akční, napínavé a plné zvratů. Hooper si umí pro sebe ukrást scénu. Anspaugh točí nenápadně, ale hlídá si vizuál i tempo vyprávění. Pro milovníky basketbalu nutnost, pro ostatní příjemná zábava na dvě hodiny. Trenér s traumatem na krku a kariérou v troskách se rozhodne vést tým plný outsiderů a pokusit se s nimi o zázrak - je to studiové a americké, takže schválně, jak to asi dopadne? ;-) ... 75% (01.09.2010)

Počula som už názor, že Hoosiers je najlepší športový film ever. S tým absolútne nesúhlasím. Nieže by to bol vyslovene zlý film, ale podľa mňa mu mnoho chýba. Má prvky, ktoré (keby sa za tie roky nestali tak trochu klišé) by mali dosť dobrý potenciál, ale bohužiaľ, pre dnešného diváka, ktorý to už všetko videl a to párkrát aj zásadne lepšie spracované asi nestačí. Asi najväčšia slabina - nejak sa mi plietli postavy. Ale zase, čo sa mi absolútne páči, je, že je to o mojom obľúbenom basketbale. (16.12.2009)

Dříve bych nikdy neřekl, že se budu časem dívat mj. na americké sportovní filmy. Dneska jsem si dal poledne Sjezdaře z roku 1969 a teď večer tenhle film o basketbalovém družstvě ze střední školy. Co oba pojilo kromě žánru, nebyl jenom můj oblíbenec Gene Hackman v roli trenéra, ale také důležitá sportovní myšlenka o síle týmu – zatímco v tom prvním filmu byla spíše jen předmětem jednoho sporu, později trochu vyšumělého do prázdna, v Hráčech z Indiany se nesla prakticky celým filmem. Celkově na mne tenhle film působil hlavně jako pěkný, hluboký příběh ze života, kde vedle zápasu představovalo hybný moment i téma znovunalezení si cesty k vzájemnému porozumění (viz. třeba postava bývalého trénera, otce jednoho z mladých basketbalistů, který bojuje s alkoholem, ale po vyhazovu dostává od Hackmana, tedy od Normana Dalea, pomocnou ruku). Basketbal mne nijak neoslovuje (ač na druhé straně narozdíl od takového boxu ani nijak nepřekáží) a tvůrcům se navíc povedlo něco nevídaného: přimět mne, abych během závěrečného zápasu opravdu těm mladým hráčům fandil a netrpělivě očekával výsledek, který v zásadě nezklamal. :) Jedinou výtku mám tedy směrem k syntetické hudbě, která je typickým produktem tehdejší doby 80. let, a k příběhu zasazeného do doby 1951–52 na mne působila dost rušivě. 80% (15.12.2019)