Dům běsů

Přijde mi, že duchařský horory z asijských zemí jsou v posledních letech na jedno brdo. Tenhle thajskej hororovej zářez se ale nejenom povedl ale je taky celkem originální. Jde o zdařilé propojení duchařiny s čarodějnickým hororem. Navíc je to napínavý a řádně atmosferický. Velkým plusem filmu je bezesporu i to, že nestaví na laciných a častokrát nefunkčních lekačkách(chcete-li Jump scare). Za sebe můžu jen DOPORUČIT... WO-JE WO-JU PU-NA ČA-RA ... 4hvězdy (16.08.2023)

Mimořádně dlouhý a rozbředlý pseudohorror s mimořádně protivnou malou holčičkou, o jejíž duši/život vede boj její mimořádně odhodlaná maminka. Fakt originální šablona, koukám že už i Asiati začínají po hollywoodsku debilnět a zasírat horrorový žánr podobným nízkým středoproudovým sajrajtem. A nejděsivější z filmu je pak jeho rozeřvaná zvuková stopa. No, tedy popravdě je zápletka o něco záživnější i rafinovanější, než jak jí tady prezentuju, docela zajímavá byla pak postava otce, ale co naplat - nudil jsem se až k smrti, hlavně ve druhé, "vysvětlovací" části. Ale chci být aspoň trochu objektivní, protože filmařina je to slušná, a tak zaokrouhlím nahoru. (11.08.2023)

Z thajských hororů, potažmo duchařin, nebývám většinou dvakrát odvázaný. Snad i proto mě tentokrát S. Sakdaphisit příjemně překvapil. Mix duchařiny, čarodějnického hororu a motivu panenek je i přes svoji délku napínavý a atmosférický. Diváka lačnícího po rychlé akci asi možná začne nudit střídání časových rovin, kdy se zčásti dívá dvakrát na jedno a to samé, byť většinou z jiného úhlu pohledu. Získává ale při tom další vysvětlující informace tak, aby všechny kousky do sebe na konci zapadly. Uvítal jsem absenci laciných lekaček doprovázených výstřely z děla. Stačí křik havranů, cinkot zvonků, zrychlené bubínky nebo rituální zpěv! Film není brutální z hlediska gore, ale na krev dojde několikrát. Penpak Sirikulová v roli tajemné paní Ratree byla chvílemi tak démonická, že vidět ji jako dítě, dostanu psotník a do rána neusnu. Bouře, vzývání a odrazy v zrcadle. Možný spoiler - šťastný konec nečekejte. (13.08.2023)

Tak toto bol fakt horor... a nemyslím to ako kompliment. Postavy sú tak nesympatické a do takej mierny hysterické, že po polhodine som mal toho plné zuby. Žiaľ, čakala ma ešte hodina a pol toho istého. Miestami to bolo až parodické: každých pár minút začala hučať „satanská hudba“, do toho postavy vrieskali, kričali, revali alebo sa „len“ hádali, plakali a chytali brutál hysterické záchvaty. Atmosféra je pritom „fajn“ temná a niektoré scény znepokojivé, ale ťahalo sa to ako sopeľ, nezaujímalo ma to, mnohé scény sa odohrávali v tak hustej tme, že som poriadne nevedel, na čo sa dívam. Fakt som myslel, že ma trafí šľak. Hovoriť o tomto, že to vzniklo podľa skutočných udalostí, je fakt nesmierne hlúpe. (14.02.2024)

Mne osobne tieto Thajské počiny prídu po hororovej stránke tak extrémne nevýrazné, predvídateľné, hádam aj lacno pôsobiace, pričom jediné čím relatívne dokážu zaujať diváka, sú tie ich milión krát obohrané duchárske námety, ktoré sa všemožnými silami snažia po miliónty krát podať odlišným spôsobom. Doba kedy toto dokázalo vystrašiť, je tak niekde 20 rokov dozadu. Pokiaľ by som mal niečo odporučiť, tak z trochu iného súdka: "13 game sayawng", "Countdown", či poviedkové záležitosti: "Tai Hong Tai Hien" a "Ha phraeng". Toto je pre deti, tých čo toho veľa nemajú nasledované v rámci žánru, alebo skromných nadšencov príbehov. Vyvolania strachu ako takého, či aspoň zimomriavok, sa tu človek príliš nedočká. No a ešte je tu tá stopáž na tri vraždy. Medzi 2-tri. (15.08.2023)