Rebel bez příčiny

Hlasom Jean-Luca Godarda: "Nicholas Ray is cinema" sa však dostávam k určitým roztržkom, keďže Rebel bez príčiny (ako film) je určite významným miľníkom kinematografie. Perfektne dobovo načasované, konceptuálne a v rukách konkurencie príbehovo nepokryté a revíziou vynútene privolané. Zdanlivo banálny príbeh je skôr výpoveďou mladej nesprispôsobivej generácie, ktorú konfrontujú stereotypy nevyrovnaných rodičov a vlastný sugestívny stimul nedbať na následky svojho vyčíňania. Avšak, vedomá expresívnosť a okatá štylizácia sa častokrát (na tak závažnú tému) odkláňa od vizuálnej sprostredkovanosti, než by to bolo potrebné. Táto téza je dozaista podopretá autorskou substanciou, ale mám problém s jej formou odovzdania. Kazan síce ponúkol dospievanie mladých na vidieku pomocou poetiky mizanscén, ostrosti realizmu a jeho hrán, takisto i pomocou ultimátneho románu a preto chápem Rayov odlišný ideový zámer. Nezostáva mi však zapochybovať nad jeho miernou neistotou a výpomocnými trikmi k dosiahnutiu emočného efektu, ktorý ten parciálny a výstavbový pre neho tvorivo a pre tento účel dotvára. Johnny Guitar (1954) či In a Lonely Place (1950) sú jeho skutočnou esenciou a možno práve aktuálnejšia veková hranica, ktorú režisér práve počas tých časov prekonával mu utkvela v pamätihodnejšiu predstavivosť situácií a spôsobilosti, ako bude naráciu vytvárať a čo ho na životných skúsenostiach bezprostredne postretlo. Každopádne si tento film zaslúži rešpekt a treba sa pri ňom skutočne držať základnej sociologickej zložke, ktorou práve nespútaná živelnosť vyvíja prechodové impulzívne hrany v následný až prekonaný čistý prach, ktorý po nich po rokoch ostane, ale tento priebeh vyzerá byť nekonečný. A obdobie dospievania ako cukríkový med taktiež zrovna neprebieha s viditeľnými zmenami, vyššia kadencia, vyšší vzdor a väčší údel kritiky okolia = jej pomalšiemu a bolestivejšiemu prekonávaniu. (06.07.2016)

Vždy ma poteší, keď si môžem po mnohých rokoch opätovne pozrieť film, ktorý ma v mladosti nadchol. Tentoraz ma potešila ČT2 zaradením Rebela bez príčiny do svojho dnešného programu. Potiaľ dobré správy. Zlou správou je, že som 111 minút márne hľadal dôvody niekdajšieho nadšenia. Iste, James Dean mal nepopierateľnú charizmu. A červenú bundu k tomu. Natalie Wood bola krásnou ženou. Ale všetko ostatné dosahovalo po tých rokoch najviac priemeru. Takže resumé znie: dve hviezdičky dolu a z Top 100 von. Je mi to ľúto, ale nostalgia do hodnotení, ani komentárov nepatrí. (11.10.2011)

Ano, zub času se na tomhle snímku přeci jen podepsal, ale ve své myšlence je aktuální stále a zřejmě už i vždycky bude. Nálepku kultovního mu samozřejmě propůjčuje osoba hlavního představitele (a jeho tragického osudu). Je ale dobré vidět Deana hrát, jelikož to opravdu stojí za to (jen ten věk jeho a jeho postavy je dost kontrastní, ostatně jako u všech ostatních mladých herců, nicméně tehdy se asi prostě do takhle mladých postav jejich skuteční vrstevníci neobsazovali - viz. třeba Steve McQueen v Nevada Smith). (17.05.2017)

(1001) Poctivě jsem nad tím přemýšlela a dospěla jsem k závěru, že na mě je ten film příliš doslovný a příliš tlačí na pilu. Ve své době byl nejspíš potřebný, ale z dnešního pohledu působí zpracování jeho poselství dost neobratně. Když zůstaneme u Deana, tak Na východ od ráje je velmi podobný film, ale ve všem lepší. Je úspornější v postavách a proto si může dovolit víc hlubokých detailů a především je uměleckou vizí s výpovědí, kdežto zde se tvůrci pokoušejí o zdramatizovanou dokumentární sondu, která je ale příliš očividně zinscenovaná a melodramatická na to, aby mohla fungovat. Také ústřední milenecká dvojice je pro mě absolutně nepřesvědčivá, jednak proto, že nemám ráda Natalii Woodovou, a také proto, že je napsaná dost neautenticky a ani Deanovo kouzlo tomu nepomůže. Obecně všechny postavy působí jako skeče (až karikatury), nikoliv živé bytosti. (26.04.2015)

Moc dobrý film o cti a hrdosti, přátelství, správném individualismu, mladistvé rebelii, o šikaně a mezigeneračních trablích, dokonce i s nenásilnou existencionální vložkou. Bylo příjemný sledovat problémy teenagerů a pro jednou přitom nebýt až po uši v chlastu a drogách. James Dean je výborný a ve své roli zcela přirozený frajer, žádný nastrčený hezounek. Obohacující a časem nepokažená klasika. "What do you do when you have to be a man?" (16.01.2011)