Zatracený otec

Copak jsem si mohl nechat ujít poslední film mistra Giovanniho ? Hrozně mě potěšilo, že příběh je vyprávěn zdánlivě nenápadným způsobem, netlačí na pilu a přitom čím vcí se blíží konec tím víc jsem z toho všeho byl na sračky. Tohle je stará poctivá škola dávno zašlých let francouzské kinematografie dámy a pánové, kterou si vychutný každý, kdo tuhle školu dříve pravidelně navštěvoval ve vyprodaných sálech našich kin. Bruno Cremer je v roli otce naprosto strhující a nevěřím, že jeho herecký výkon s váma nezamete. Původně jsem chtěl dát spíše čtyři, ale když člověk vidí kolik hereckého a režisérského mistrovství, v době kdy se film mění v rychloobrátkové zboží do tohoto příběhu dali pánové Giovanni a Cremer nemůžu jinak. Monsieur Giovanni se rozloučil s diváky se ctí. Dokázal dát do filmu emoce, lidství, civilnost i myšlenky, ostatně jako do většiny svých filmů a díky tomu je mých očích jedním z největších režiserů všech dob. (19.11.2010)

Moc pěkná studie vztahu otce a syna zasazená do atraktivní mezní situace po vynesení rozsudku s trestem smrti, která otce donutí přemýšlet o otcovské lásce, povinnosti ji náležitě projevït, o výchově, odpovědnosti za ni nejen vůči dětem, ale také vůči všem ostatním. Navíc je zde všechno vyjdřováno velice umírněnými, střízlivými prostředky, čímž film působí navzdory napětí a tématu uhlazeně a téměř mile. (23.07.2009)

Autobiografie José Giovanniho přesně splnila všechny tři základní požadavky na dobrý film podle definice Jeana Gabina. Dobrý film totiž musí mít hlavně dobrý příběh, pak také dobrý příběh a nakonec dobrý příběh. Když tento příběh zpracuje zručný scenárista, kterým bezesporu Giovanni byl, je zaručen poloviční úspěch. Dobrý režisér a herci doplní zbývajících 50%. *** Strašně by mě zajímalo, které hovado dělalo pro Primu překlad názvu. Otec, který mi zachránil život přeložit jako Zatracený otec, na to už musí být fakt hodně Cooooool nátura. (09.11.2011)

Vcera som to akurat dopozeral, ale ako reziser ma Giovanni absolutne neoslovil. Film je to dost schematicky jednoduchy, nudny, bez vyraznejsieho hereckeho mena, ktore by ma oslovilo. To uz fakt radsej ostanem verny filmom takeho Truffauta nez tejto nude. Pripadne este Luc-Godard, Henri Verneuil a Claude Zidi. 35 % (18.06.2013)

Je hezké vidět, že i v roce 2001 ve Francii vznikali filmy, ze kterých člověk cítil typickou Francii 70. a 80. let. Pak jsem si všiml, kdo film natočil a vše jsem okamžitě pochopil. Dost možná jeden z posledních filmů této vlny, protože dneska ve Francii takový film nikdo nenatočí. Smutný, ale radostný zároveň, smutný a upřímný v mnoha ohledech. Prostě Francie, která se nezapomíná. (18.06.2013)