Nebezpečná rychlost

Zhruba třičtvrtě hodiny, to vypadalo jako pompézní pětihvězdičkový akční film (akční filmy nejsou moje kafe, tak to už je co říct). To by ale nesměl zkazit závěr, odehrávající se v metru. Nechápavě jsem kroutila hlavou, přišlo mi to už přemrštěné- děj, neohroženost hrdiny a hlavně do očí bijící logické chyby. Zkrátit plus-mínus o 20 min., a byl by to pro mě akční film par excellence. 75% (22.10.2012)

Akční ano, napínavé rozhodně, strhující dost často, nápadité ani moc ne. Speed je chytře postavená na neokoukaných hercích a jednom šikovném (byť v průběhu filmu silně nelogickém a kostrbatém) nápadu (bomba v autobuse). Jinak je to typická hra na kočku a na myš - tudíž jasný záporák, jasní hrdinové, jasný konec. I přesto, že se člověk o hrdiny (to jest všichni v autobuse) zase až tak nebojí, je Speed ve finále nesmírně působivá filmařina. Od kaskadérských kousků počínaje, po některé přímo geniální hlášky (everybody's fired, everybody's fuckin' fired) konče. Je to prostě a jednoduše ten typicky hollywoodský akční biják, který je sice profláklý až to hezké není, ale bavit se u něj dozajista budeme i poněkolikáté. Nařachaná pecka na kterou nedám dopustit. (03.03.2007)

"Ale čo to má spoločné s nami?" - "Nič. Ide mu len o prachy." Nebezpečná rýchlosť je i vďaka bombastickému, mimoriadne dynamickému ústrednému hudobnému motívu Marka Mancinu jedným z najlepších akčných trilerov 90. rokov. Nejeden raz proste len sledujeme, ako autobus uháňa "závratnou" rýchlosťou 50 km/hod a do toho duní hudba, tak sa chytáte gauča, aby ste z neho nespadli... a pritom sa de facto nič nedeje. Ďalej si ku kladom prirátajte sympatické herecké obsadenie ako hlavných (Bullock, Reeves), tak podporných rolí (Morton, Daniels), slizkého gaunera zaseknutého v minulom desaťročí (Hopper), strhujúce tempo, originálnu akciu (výťahový prológ s postreleným parťákom, prestup zraneného šoféra z busu k policajtom), zmysel pre humor, nie práve najmenší rozpočet a skoro geniálny nápad o preplnenom autobuse nesmúcom spomaliť pod 50 km/hod, inak dôjde k explózii, pričom pasažieri sú sledovaní kamerou, takže nemôžu ani opustiť rozbesnené vozidlo počas jazdy (dodávam, že autobus jazdí v plnej premávke a v diaľke chýba kus cesty). Najlepšie príbehy sa majú dať vtesnať do jednej vety - a to sa Nebezpečná rýchlosť krásne dá. V porovnaní s touto báječne oddychovou (ale nie hlúpou) záležitosťou, sa zbytočná dvojka javí byť ešte horšia, než akou je v skutočnosti. "Jednotka" navyše disponuje mojou milovanou maličkou - ale pre žáner takmer revolučnou - ľudskou scénkou, kedy titulný hrdina doslova stráca na okamih sám seba a nádej, hádže odovzdane flintu do žita, pochybuje o "zmysle toho všetkého" a prestáva si veriť, pričom to všetko vidia tí, ktorých má zachrániť. Svieže a uveriteľné. Keď to šlo do kín, niektorí ľudia nechápali, ako môže taký jednoduchý námet o autobuse vydržať po dobu celovečeráku, ale keď si to tak vezmete, tak vlastne výťahový úvod trvá pekne dlho, finále v metre je tiež dosť dlhé (a predchádza mu sledovačka), plus nejaký čas zaberie zoznamovanie sa s postavami cestujúcich, čiže v konečnom efekte v autobuse strávime len nejakú hodinku čistého času (ktorý je navyše prerušovaný scénami s teroristom a policajným komandom, ktoré po ňom pátra v meste). Diváci boli v absolútnom vytržení, takže nečudo, že snímka s rozpočtom 30 miliónov ich celosvetovo zarobila 350. Kino Považan NMnV 1994 (07.12.2004)

7 / 10 Pomerne stupídny scenár (maník sa vyhráža, že odpáli autobus plný ľudí) vynahradzuje šialené tempo rozprávania, pri ktorom určite zhodíte jedno, dve kilá. Prestavte si diaľničnú sekvenciu z druhého dielu Matrixu a natiahnite ju na dvojhodinovú stopáž - asi tak vyzerá prvotina Jana de Bonta. Škoda, že si rovnakú kvalitatívnu úroveň neudržal dlhšie. (22.12.2005)

Jeden z nejzběsilejších režijních debutů 90. let. Řemesla dobře znalý Jan De Bont se nepouští do žádného složitého vyprávění, nenimrá se v psychologii a motivacích, minulost postav a vztahy mezi nimi zohledňuje jen minimálně. Od prvních do posledních minut (v tomto případě bez nadsázky nebo přehánění) se řídí plnou rychlostí vpřed. V podstatě přitom jen velmi šikovně spojil tři akční sekvence, které variují stejné, v základě krystalicky béčkové schéma – lidé se snaží ve zdraví dostat z rychle se pohybujícího objektu (výtah, autobus, metro). Sázky stoupají (na postavách nám záleží stále víc), rychlost je zvyšována (snižována z logiky věci ani být nemůže) a bezprostředně po překonání jedné překážky se objevuje další, horší té předchozí. Keanu Reeves a Sandra Bullock jsou oba sympatičtí a skvěle sladěni, Dennis Hopper předvádí jednoho ze svých nejlibovějších psychopatických zmrdů a trochu do počtu tu je akorát Jeff Daniels, na jehož postavu zřejmě zapomenete dřív, než naběhnou závěrečné titulky. Natáčení převážně v autentickém prostředí, jen s minimální výpomocí CGI (skok daleký), miniatur (vykolejení metra) a zadní projekce (bitka na střeše vlaku) filmu hodně prospělo a řekl bych, že i po mnoha dalších letech dokáže zvýšit hladinu adrenalinu spolehlivěji než nynější akce, natáčené převážně před modrým/zeleným pozadím. Přes zdání jednoduchosti jde o jeden z nejlépe zkonstruovaných akčních filmů deváté dekády, s průběžně stupňovaným napětím a nepolevujícím tempem. Z filmů mého dětství jeden z těch, k jejichž opakovanému sledování se hrdě hlásím. 90% Zajímavé komentáře: Oskar, tron, choze, dopita (02.04.2008)