Rumový deník

Se Strachem a hnusem v Las Vegas to má společného tolik, jako asi Star Wars s Vesmírnou odyseou. Pár světlých chvil to mělo (+ Amber Heard), ale jinak to byla jedna velká portoritská nuda. Johnny Depp by měl s herectvím skončit, protože je v háji. Nedokáže už absolutně nic jiného než ty své trapné grimasy ještě trapnějšího Jacka Sparrowa. Jestli se chtěl vrátit k Raolu Dukovi, tak se mu to absolutně nepovedlo. 3/10 (07.02.2012)

Poměrně dost nešikovně udělaný. Film pajdal mezi žánrama na jedný straně v dnešní době neuvěřitelně aktuální téma nezávislost žurnálů na druhý straně ty komický prvky jako by vypadly s nějaké němé grotesky, viz jízda ve zničeném Fiatu. Jako ono to vtipný bylo, ale celistvost filmu to spší drobilo než tužilo. Samozřejmě ten chlast jsem cítil z plátna až k má sedačce a docela jsem litoval, že jsem se na projekci nevyabil flašulkou Morgenka, poněvadž troucha sounáležitosti s filmem nikdy neškodí. Johny Depp dobrej jako vždy pacholek jeden hnědookej, ostatní po herecký stránce taky pohoda. Atmosféře přidává exotické prostředí jenže to zase naršuje bohémskost postav a vlastně i celého příběhu a tak je to furt dokola. Řada dobrých věcí, která se neumí chytnout za ruku a držet pohromadě. (03.01.2012)

To bych v životě neřekl, že to i po rumu může být taková hrozná otrava. Asi jsem udělal tu chybu, že jsem si k tomu neotevřel flašku Božkovské rzi, po které bych tento tupý, dvouhodinový notorikův cestopis po Portoriku šedesátých let, jenž přesně naplňuje otřepanou definici "naprosto o ničem", zajisté lépe snášel. Poté, co se Džony komerčně zaprodal a začal se plavit v Bruckheimerově žoldu, jde to s ním od desíti k pěti. Bude sice pěkně ve vatě, ale je zralý na to, aby mu jeden flustnul na jeho herecký hrobeček s nápisem Jump street. Avšak na druhé straně se mu moc nedivím, protože mít doma tu francouzskou obludu co on, taky chlastám první ligu a hraju v kdejaké sračce, jen proto, abych, proboha!!, nemusel být doma. Ještě párkrát někdo prokleje Černou perlu a Tim musí dostat totální deppku, protože z takové letargie už ho podruhé nevytáhne ani on. (07.02.2012)

Očakávanie je jednou z mala vecí, ktoré zabíjajú film v očiach diváka. Ale aj napriek tejto hrozbe, ktorá nad nimi visí, sa nimi nechávame( do značnej miery) viesť. Hunter S. Thompson patrí k tým spisovateľom, ktorý vytvorili nový druh písania. Nazýva sa Gonzo žurnalistika a spočíva v tom, že si sadnete doprostred nejakej tej revolúcie, prevratu, demonštrácie, alebo obyčajného závodu áut, alebo bitky kohútov - zapálite si cigaretu a bušíte do stroja, dokým z neho nevylezie článok. Nesmieme zabudnúť, že na to aby boli slová autentické a krvavé musíte mať v sebe nebezpečné množstvo alkoholu a halucinogénov. Toto dotiahol do dokonalosti Ellisov Transmetropolitan. Johnny Depp sa nám predstavil v diele tohto autora - respektívne v jej filmovej adaptácií Strach a hnus v Las Vegas. Ten film sa stal kultovým a všetci fanúšikovia ľahkých drôg si ho vzápätí obľúbili. Ťažko povedať či som očakával pokračovanie. Ale každopádne som očakával niečo, čo ten film nie je. A pritom som bohužiaľ prehliadol to v čom je dobrý. V prvom rade si treba ujasniť, že drogy a alkohol nie sú v tomto filme až také dôležité. Je to skôr o akomsi hľadaní morálky, ktorá je zakopaná kdesi veľmi hlboko v hlavnom hrdinovi. Film má pomalé tempo, ktoré mu ale v zásade neubližuje. Vďaka tomu vás pomaličky vťahuje do exotického Portorika, kde sa miesi špina s krásou. Celé je to podfarbené Portorikánskou hudbou. Aj keď film nerieši nejaké veľké otázky a obsahuje až neuveriteľne málo dramatických scén, nedá sa o ňom povedať, že je zlý. Tá miera prirodzenosti s akou sa Paul dostával od začiatku príbehu po koniec vám ani na jednu sekundu nedovolila pochybovať, že sa tie udalosti skutočne stali. A to je vlastne hlavnou doménou tohto filmu. Možno sa nejedná o svetoborný film, ale rozhodne je to pohodová jazda, ktorá ma veľmi veľa svetlých miest, ktoré som akosi nedokázal všetky precítiť. Preto tie tri hviezdy. (15.12.2011)

Taková polokomedie, ze které ta nasáklost rumem skutečně srší. Velká pochvala patří filmovým architektům, kteří vybrali skutečně dokonalé lokace, další pochvala kostymérům, kteří se postarali o dokonalé a stylové retro. Ústřední duo se tak mile posouvá dějem a když už čekáte, že přijde vyvrcholení, přijdou titulky. Nicméně není to jedno? (02.02.2012)