Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Slavný dirigent Pierre Morhange se vrací do Francie na matčin pohřeb. Setkává se tu s dávným spolužákem Pépinotem, který mu řekne, že také jejich učitel hudby už zemřel. Učitelův deník vrací Pierra do starých časů: píše se rok 1949 a talentovaný Clément Mathieu přijímá místo v internátní chlapecké škole, jejíž chovanci - divocí, problematičtí chlapci, často sirotci - rozhodně nejsou studenty ochotnými pronikat pod jeho vedením do křehkých tajemství hudby. Tyranský ředitel školy Racin se domnívá, že na žáky platí jen přísnost. Clément se však rozhodne, že vsadí na metody, které jsou blízké jeho srdci. Oříškem se pro něj stává právě Pierre Morhange, chlapec s ďábelskou povahou, ale andělskou tváří - a nádherným hlasem. Ten stojí v samém středu učitelova boje o duše ztracených chlapců a krásu světa. Mathieu začíná prostřednictvím magického světa hudby měnit životy svých svěřenců navždy. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (4)

Trailer 1

Recenze (181)

herr_carter 

všechny recenze uživatele

Ať si každý říká o průhledném, či snad mizerném scénáři co chce - tady by asi ani nebyla nějaká komplikovanost, nebo nečekané vyústění výhodou. Tyhle typy filmů mají prostě začít v bodu 1 a postupně se vyvíjet až do bodu 2, nic víc, nic míň - a tady se to povedlo. Kdo má alespoň minimální hudební sluch, pak nemůže být slepý poté, co poprvé uslyší andělský soprán Jean-Baptiste Mauniera. Od téhle chvíle prostě člověk ví, že ten film nemůže být špatný. Ano, filmovým hnidopichům a šťouralům může přijít divné, že z tlupy asociálních hovad udělá jeden šikovný vychovatel s hudebním talentem během chvíle profesionální pěvěcký sbor. Na druhou stranu ale časová osa zde není nikterak popisována,takže pokud člověk zvládne tuhle (podle mě jedinou) neshodu a nerovinu ve filmu, pak už musí být spokojený a dojatý. Neuděluji 5 *, jelikož bych místo 98 min chtěl takový film o 198 min.....minimálně !........................moje hodnocení = 8,5 z 10. ()

Šakal 

všechny recenze uživatele

Co sráží hlavně tento snímek dolů, to je bezpochyby dosti prvoplánovitý a hlavně " chatrný scénář " . A ten konec....., všechno k němu směřovalo, ale ve skrytu duše jsem doufal, že scénárista se k němu neuchýlí a alespoň povedeným závěrem udělá důstojnou tečku za tímto snímkem. Bohužel se tak nestalo. Nejsem cynik, film mě umí strhnout a emoce mnou kolikrát cloumají, ale tento snímek do této kategorie rozhodně nepatří. Co naplat, že když se rozezní sborové zpívání, člověku běhá mráz po zádech a po herecké stránce člověk nemá nejmenší výtky, ale k většímu zážitku a tím pádem i lepšímu hodnocení, by to chtělo mnohem více zvratů. Škoda promarněné šance, potenciál tam rozhodně byl...... ()

Reklama

berg.12 

všechny recenze uživatele

Ve videopůjčovně mi ho dávali se slovy "náročnější film". Tak to opravdu ne. Pokud si chcete užít sentiment ve své nezkalené podobě, je tenhle film opravdu to ideální. Je hrozná škoda, že se ve scénáři drželi osvědčených jistot a kalkulu, i když nemusí být každý film psychologické drama. Na druhou stranu i na tyhle "nenáročné filmy" mám někdy náladu, zvlášť, když jsou okořeněny takovouhle krásnou hudbou. Ta je ostatně to hlavní, co film vytáhlo na 4 ****. ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Juj, to byl pěkný film, optimistický a romantický, neboť optimismus může být jen v romantice. Nic mi tu nescházelo, a co přesahovalo byl klid, rozvaha, důvěra, píle a vytrvalost, a víra v to, že lidi jsou přece jen lidi - tedy ve své většině. Pozn. 1: Hlavně neplést s námětově podobným filmem "La cage aux rossignols - Slavící v kleci" (1945). Nějaký zabedněnec dal tento název i české distribuci filmu SBORISTÉ, sboroví zpěváčci. Pozn. 2: Bakulovi zpěváčci (Bakulův ústavu pro výchovu životem a prací). Soubor "vznikl ve 20. letech 20. století při Ústavu pro výchovu životem a prací v Praze, jehož byl Bakule zakladatelem a ředitelem. Těleso se skládalo z tělesně handicapovaných dětí a dětí bez domova či ze sociálně znevýhodněného prostředí. Při práci s těmito svěřenci Bakule uplatňoval na svou dobu velmi netradiční a údajně často kritizované metodické postupy při nácviku a interpretaci skladeb, kdy se zaměřoval především na esteticko–výchovnou funkci zpěvu". (Diplomová práce Postup při nácviku dvojhlasu a vícehlasu v dětském pěveckém sboru na ZŠB, Vladimír Trhal, 2017) - jak to všechno vzájemně ladí... Pozn. 3: Internat Fond d'etang, Dno rybníka, ale dneska je přece sobota... ()

TomPrusik1 

všechny recenze uživatele

Rošťáci, grázlové, lumpové a jiní pobudové nedělají učitelům nikdy moc dobře. Vždy to pro ně znamená co největší vypětí sil na to, aby je tak trochu napravili. Ale pak je to obrovská radost vidět, že se to povedlo. A takové podobná témata jsou už skoro tak opakující, jako útoky mimozemšťanů na planetu Zem, kterou pak zachrání americký prezident s hrdou US ARMY. Ovšem u ,,Slavíků" se mládež nenapraví rákoskou, nebo sexy učitelkou, u které všichni studenti slintají a zírají s otevřenou pusou na ni a učitelka se udiveně ptá ,,Co se to s vámi děje?" (to už odbočuji asi do jiného žánru). Ale k věci. Tady si studenty získá učitel hudbou. Ano HUDBOU. To by se mu u mě asi nepodařilo, páč neumím zpívat a francouzskými chorály by si moje srdce asi nezískal (skončil bych jako stojan). Nutno dodat, že je to způsob originální a že to hodně ubíjí to klišé s novým úspěšným učitelem (zkrachovalým zpěvákem) a to je fajn. A co je víc fajn, tak to je to, že se na to hezky kouká a má to spád. Trošku mi vadili některé vydřené plakací scény (nejsem moc cíťa, který brečí u Ulice), které se podle mě moc nepovedli. Jinak fajn odpočinkový film. Ale na našeho Igora to prostě nemá. Zasloužených 80% ()

Galerie (45)

Zajímavosti (11)

  • Ve Francii se po uvedení filmu do kin zvýšil zájem dětí o sólový a sborový zpěv o 30%. (hippyman)
  • V Německu, jedné ze spoluprodukujících zemí, se Slavíci v kleci uvádějí pod názvem "Děti pana Mathieu". (imro)

Reklama

Reklama