Rekonstrukce

„Je to začátek nebo konec? Co vlastně chceme zjistit? Je to začátek a konec zároveň. Láska a rozchod. Vím, neměl bych o tom tak mluvit, ale ostatně...nezapomeňte, celé je to jen film, jen konstrukce. Ale i tak to bolí.“ Christoffer Boe mě před časem nadchnul Složkou 64, ale z té tu zůstal jen hlavní představitel, žánrově je film úplně někde jinde. Dopředu jsem čekal nějaký „mindfuck“, lynchovinu, ze které nebudu moc moudrý. Což se i z větší části vyplnilo, jen mi to divákovo tápání vadilo chvílemi více, jindy zase méně. To díky hypnotické atmosféře, pár zajímavým myšlenkám a emocím, které ve mně film vyvolal. A úvod spolu s dovětkem mají pravdu, protože…i tak to bolí. Víc, než mé tápání mě asi zklamala nerozhodnost hlavního hrdiny, který tím u mě docela dost klesnul. Zajímavý, ale docela náročný, méně přístupný snímek, kterému dám lepší 3*. „Co by tě udělalo opravdu šťastným?“ - „Opravdu šťastným?“ - „Jo, přesně tak.“ - „Nevím, ale kdybych to věděl, tak bych to udělal.“ - „I kdybys měl všechno ztratit?“ - „Ano, i kdybych měl všechno ztratit.“ (03.06.2023)

Presne, ako ten chlapík s tou cigou na začiatku filmu, ked' sa s ňou hrá a kúzli, miesto toho, aby si ju jednoducho strčil do papule a vyhulil, tak i tento film sa zasiera zbytočnými hovadinami okolo! V druhej polovici to bolo aj zaujímavé, ked' tam pobehoval a nikto nevedel, kto je a ani on nevedel kde je... Taká lynchovina! Potom sa mi to tam už miešalo a z toho ich neustáleho stretávania sa, obchádzania sa atd'... atd'... som ich už chcel všetkých akurát tak nakopať do riti! (01.03.2012)

každopádně to není film pro každého - některé může odradit nepříliš jasná dějová linka a hlavně, kdo neprožil nic podobného, asi nepochopí. ale pokud jste zažili situaci, ve které se jakoby "z ničeho nic" všechno změní, budete hluboce zasaženi. děj totiž není zdaleka tak důležitý jako ten pocit. a ten trefil režisér skvěle. rekonstrukce pro mne patří k filmům, které možná nezasluhují pět hvězdiček, ale které vás mohou osobně zasáhnout, takže když odcházíte ze sálu, usadí se vám na dlouho v hlavě a vy si jej promítáte do vlastních zkušeností. a to nemusí být příliš příjemná věc... (06.03.2004)

Čisté dogma to není. Ale svícení interiérů a noční scény jsou podle něj. Celé mi to přišlo jako studentské cvičení a snaha o originalitu za každou cenu, i když v jednotlivostech to už na plátně bylo. Opět tady použili srceryvný opus smičcové Adagio od Samuela Barbera, které jsme už slyšeli ve Sloním muži nebo Četě. (25.10.2014)

Tak z novu (re-konstruujeme): Je tu láska, čistě jako důvod začít se hýbat, chtít se setkávat. Jsou tu dva cizinci, a ti už při prvním setkání vědí, že řečí si lze vzájemně měnit možnosti svého světa - a že to bolí, i když je to "jenom" rekonstrukce reality: řečí změníte pohled, jeho, její, a pohled diváka, změníte film, a pak už to není film, je to Rekonstrukce. Sledujete sice film, ale sami rekonstruujete příběh. Film Vám klade před oči řadu setkání těch dvou. Ale nelze vědět, které z té řady setkání je jejich první, druhé, poslední - protože hlavní hrdinové jsou "hráči" a od první chvíle to o sobě vědí, smějí se na sebe a nic z toho, co řeknou, nemusí být pravda - může to být to hra, hra na první setkání, hra na loučení... Je na Vás, jaký z toho poskládáte příběh, tohle je Schroedingerův film, v krabici jsou všechny možnosti, a Vy svýma očima vytahujete některou ven. Víc za sebe vkládám do téhle hry zde: http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=117792 (01.05.2011)