Plastická chirurgie s. r. o.

1. série - 85% - Navenek je vidět všechno. Všechno pozlátko, veškerá povrchnost či sobeckost. To, co zůstává skryto pod všemi úpravami či přetvářkami, musíme odkrýt sami. Tajemství, minulost, pravou povahu a nejskrytější touhy. Murphyho rafinovaný seriál používá k vyprávění zdánlivě jednoduchou, ale přitom účinnou zbraň. Odrazuje nechutnými operacemi a pohoršuje sexuální nespoutaností, ale při bližším zastavení začne ukazovat pravou tvář a s ní i problémy, které máme všichni. Jen jsme je nikdy neviděli v seriálu, nepodělili se o ně nebo se na ně báli pomyslet jako na řešitelnou věc. A ne, kosmetické fyzické úpravy tím opravdu nemyslím. 2. série - 90% - Takhle hluboko se do temnějších zákoutí lidské psychiky ještě nikdo nedostal. Co všechno se stačilo za pouhé dvě sezóny objevit, z toho lapám po dechu doteď. Transsexualita, incest, znásilnění, nevěra, závislost, pedofilie - a přitom všechno uvěřitelné, z kulis jako vystřižených z našeho života či z ruchu za oknem pokoje. Hodnocení se sice na úplný vrchol nedostalo, protože nesnáze a utrpení postav zkrátka někdy bolí až moc, ale přesto krotím nadšení jen stěží. Nové postavy totiž redefinují termín "rozhýbat děj" a jak omamná Ava Moore, tak třeba děsivý Carver jsou charaktery, které dokážou i na ploše pár minut vytvořit zápletku téměř nesmrtelnou. Perlou je pak závěrečný sled scén ze samotného finále, který snad nelze zhlédnout jen jednou. 3. série - 100% - Carverova hrozba jako temný mrak, vztahy, které přináší víc trápení než radosti a pokračující duševní masochismus, dokazující, že tihle hrdinové dělají všechny dobré věci jen proto, aby na ně problémy příště spadly z ještě větší výšky. Šťastného vzdáleného konce jsem se tak již definitivně vzdal, přesto mi McNamara/Troy vyráží dech čím dál víc a ve třetí sérii poprvé sahají po absolutních metách. 4. série - 100% - Prožili jsme s nimi všelicos, ale do vod deprese se dá klesnout ještě mnohem hlouběji. Naše top plastické chirurgy z Miami obestírá bez nadsázky duševní temnota, hrnoucí se ze všech stran. Začíná to halucinacemi, pokračuje přes vydírání a končí pocitem bezvýchodnosti. A potom, co jsem se do nich čtyři série zamilovával, se můžu jenom bát, co hlavní postavy čeká dál. V Miami totiž jejich cesta za duševní obrodou zdaleka nekončí. 5. série - 80% - Dokážou si udělat legraci ze všech lidí kolem a tentokrát i ze samotné továrny na sny. A možná, že i sami ze sebe. Los Angeles přináší zvrácený seriál Hearts and Scalpels, hysterku Aidena v dokonalém podání Bradleyho Coopera nebo potvrzení toho, že některé vztahové chyby zkrátka člověk musí udělat, aby měl v duši klid. Škoda jen, že opětovná absolutní spokojenost trvá nějakých sedm epizod, protože pak se děj začne rozmělňovat a zápletky po všech těch letech nakonec přesahovat hranici únosnosti, konkrétně v podobě Colleen Rose. Po Adrianovi, Carverovi, James nebo Burtovi, psychologií nabitých záporácích, je psychopatická pseudoagentka trochu moc. Navíc finále (myšleno 5x14) trpí tím, že dvě hlavní dějové linky (Colleen-Sean a Eden-Julia) jsou natolik výrazné, že jedna musela utrpět a také se tak ve druhém případě stalo. Přesto je i v této řadě plno napětí, dojetí, překvapení a vtipu. A následující půlsezóna měla laťku vrátit zase nejvýš. Série 5.5 - 100% - Rány osudu pro všechny postavy, psychická bolest v každé epizodě a jako třešnička na dortu happyend protkaný ironií. Nip/Tucku stávka scénáristů překvapivě pomohla a dovedla ho k epizodám, které ve většině případů sahají po dokonalosti, ať už jsou nabité emocemi nebo satirickými bizarnostmi a humorem. Když pak i ústup některých hlavních postav do pozadí působí naprosto přirozeně, nemám co bych vytkl. Vytvořit na ploše osmi dílů rozjetého seriálu přirozený a téměř samostatně ucelený příběh, to je umění. 6. série - 90% - I ve chvíli, kdy jsem si myslel, že postavy znám jako vlastní rodinu, přijde chvíle, kdy zůstanu jenom smutně hledět na obrazovku, abych pochopil, že tohle jsou snad opravdoví lidé s těmi nejskutečnějšími chybami, nejhlubšími city a nejpochmurnějšími myšlenkami. Ona nenápadná mlha pesimismu už ze seriálu nezmizí nikdy, ale i tak musím fandit všem, ať jsou jakkoli sobečtí, zlí nebo zlomení. I přes to všechno, co se jim už stalo a co s každou další epizodou jejich trápení zase o něco prohloubí a z dlouholetého začarovaného kruhu dělá osudový seriál se vším všudy. 7. série / Série 6.5 / Nine final cuts - 100% - Každé skvělé drama má odejít na svém vrcholu, ale kdy odejít, když jich Nip/Tuck měl několik? Finiš druhé série, linie s Carverem, linie s Michelle, Christianova rakovina a nakonec i posledních pár epizod. Ze všech těchto období vznikly události a scény, které v jiných seriálech zkrátka k vidění nejsou a dělají z Plastik událost neopakovatelnou, pro někoho možná opovrženíhodnou, ale ve všech slova smyslech jedinečnou. A když skončí stá epizoda, tvůrci nám jako bonus nadělí legendární skladbu All I Know a děj skončí přesně tak, jak skončit musel, abychom ho mohli považovat za alespoň částečně šťastný, začne mi to všechno docházet v plné šíři. To, že některé vztahy nikdy nebudou dokonale naplňující, ale my vždycky budeme mít nutkání je zkoušet znovu (Sean + Julia, Christian + Kimber, Christian + Julia), že dát někomu sbohem někdy znamená darovat mu možnost být spokojený a že na některé happyendy se nám ve skrytu duše vyplatí čekat dlouhé roky, i když víme, že nalezené štěstí nemůže mít dlouhého trvání (Matt). Loučí se s nimi velmi těžko. Možná byli sobečtí, povrchní a až do konce života nenávratně poškození. Ale patřili k těm nejlidštějším a nejopravdovějším postavám, co jsem poznal. I love you and that's all I know.. (19.09.2010) (méně) (více)