Dějiny násilí

Cronenberg chytře pracuje s příběhem a celou dobu číhá někde vzadu, aby ho karabáčem popostrkával do překvapivých rovin. Možná po filmu vše zacvakne, ale při sledování se nedá předvídat zhola nic. Taky proto obdržel scénář nominačku na Oscara. Nejvíc mě však dostal ten rozklad americký rodiny na elementy, když se střetne s násilím - animální existenciální panika v čirým tvaru. (16.12.2007)

Od úvodní předvídatelné scény až do závěrečného příchodu umně vykalkulované drama s dokonalými herci a negradující atmosférou. Temná minulost se musí ukazovat tak, abych se zajímal o to, co přijde dál, ale scénář mi hází pod nohy jeden klacek za druhým. Zápletkou kolem ustrašeného syna a bohužel i klíčovými zvraty poslední půlhodinky. To, kam se měl Tom celou dobu dostat, mi bylo jasné už delší dobu, ale okatějším způsobem to už snad ani provést nešlo. (28.01.2006)

Brian De Palma kdysi prohlásil, že když divákům naservírujete dostatečně zajímavou úvodní scénu, vydrží na film zírat klidně další půl hodinku, i kdyby byl celkem o ničem. Měl asi pravdu, jenom u Dějin násilí to u mě fungovalo přesně obráceně. Dva chlapi jdou k autu, zírají na sebe několik sekund a pak prohodí pár slov o nějaký cestě na východ. Zas na sebe zírají, jeden jde pryč, druhej pomalu nasedne do auta a ujede tři metry. První se vrací, nasedne do auta, prohodí pár slov a oba odjíždějí. Uvažuju, jestli chci tenhle film skutečně vůbec vidět, ale říkám si, že tomu dám aspoň deset minut šanci. No a nezklamal. Protože nebýt těch dvou chlapíků, jejichž herecký výstup bych klidně omezila na scénu v restauraci, nedalo se tomu filmu skoro nic vytknout. To skoro je tam za místy nelogický jednání postav: když Tom zabije dva lupiče, je rázem ve všech novinách na titulní straně a televize s ním chtějí natočit rozhovory, ale když o několik dnů později střílí do chlapíků kolem svýho domu z brokovnice, nikdo ani nehne brvou. Nehledě na závěrečnou přestřelku, kde... ne, nebudu nic prozrazovat. Ti, co viděli, možná vědí, co mám na mysli, a pokud ne, možná jim to dojde, když zmíním poldu, který sice dokázal spočítat kvadratickou rovnici, ale dělá mu problém sečíst jedna plus jedna. Ale nebudu jenom kritizovat, vždyť jsem tomu taky dala čtyři hvězdičky. Přece jen je ta brutalita v komorním kabátku se dvěma až živočišnými sexuálními scénami naprosto neodolatelná. A vzhledem ke krátké stopáži (až o polovinu kratší než u většiny filmů, co jsem v poslední době viděla) Dějiny násilí ani nedokážou začít nudit. (17.10.2007)

Zvláštní film. Velice úsporně zrežírované psychologické drama, které vás téměř devadesát minut navnaďuje na naprosto úžasnou pointu, která se nakonec nekoná, což je vlastně dobře, neboť by zbytečně odváděla pozornost od hlavního tématu – jak člověka, potažmo společnost mění násilí? Není pravda, že hlavní příběh se začíná odvíjet od oné zásadní události v bistru, začíná se odvíjet od prvních minut. Právě asymetrie Tomova poklidného života před „událostí“ a po „události“ je na filmu nejvíce fascinující. Nemění se však jenom Tom – hlavní aktér, ale i jeho rodina. Dějiny násilí jsou promyšlenou studií násilnické mysli, přičemž je lze vnímat dvojím odlišným způsobem – metaforicky a racionalisticky. Cronenbergh režíruje skutečně neuvěřitelně střídmě, scény brutálního násilí a explicitního sexu si šetří jen pro ty nejzásadnější momenty, aby vše zapadalo do jeho tak jednoduše, tak složitě strukturované mozaiky. Vrcholnou scénou filmu je posledních zhruba 5 minut, kdy nikdo neřekne ani slovo, ale my přímo cítíme, co kdo zrovna prožívá, čím prochází. Skvělé jsou pak také herecké výkony – hlavně vedlejších herců, kteří jistí místy nejistého Mortensena. Maria Bello předvádí emočně podobně vypjatý výkon jako Naomi Watts v 21 gramech, Ed Harris svým děsivým charismatem prostoupil celý film (i když se celkem objevuje asi jenom deset minut) a role Williama Hurta je natolik malá a natolik dobře napsaná, že si jej určitě zapamatujete nejlépe. Jak jsem napsal, je to zvláštní film, nebude vyhovovat každému, ale pokud dokážete ocenit díla, kde nabitá brokovnice nemusí nutně symbolizovat nabitou brokovnici a pokud jste Dějiny ještě neviděli, máte se nač těšit. 85% Zajímavé komentáře: Marius, k212, Nick Tow, d-fens. Othello (10.11.2006)

Dobrý film, ale tak nějak mě nechytnul. První polovina byla hodně zajímavá, ale pak to celé poněkud vyšumělo. I když se všechno odhalilo, příběh správně vygradoval a tak dále, stejně to na konci nějak nepůsobilo a film mě pomalu přestal zajímat. Vlastně tomu nemám co konkrétního vytknout, ale výsledný pocit je lehce rozpačitý. (10.06.2007)