Strašpytlík

Strašpytlík a Mamma Mia! spolu sice nemají vůbec nic společného, ale na mě působily vcelku podobně: mizerný celkový dojem (nutno dodat, že u Chicken Little byl přece jenom mizernější) s pár světlými body (tady to byli asi jedním-slovem-mluvící dikobraz a díky-bohu-nemluvící ryba). Což ve výsledku dává pro mě ohavně animovaný animák ve zmateném nic moc příběhu a se stereotypními "hrdiny". Co se opeřenců týče, vítězí u mě Queer Duck! (18.12.2008)

He, to víte že znám velice tenhle film. Moje heslo pro tento film zní: 2005, kino, popcorn, Zličín, sál 8 a kamarád. Ne! Vůbec mi nepřeskočilo, díky těmto heslům si vždycky najdu tento film, jelikož si dobře pamatuji, jak naše mamky nás nechaly osamotě v kině. A vlastně pamatuji si, jak jsem se smál vtípkům, které se objevily v tomhle filmu a hodně jsem se u toho bavil a vůbec jsem se nenudil. (Lví král na začátku, de***, Tic Tac, Time Out, jdete nakupovat?). Přeci jen, kdo na takové nápady prostě chodí, aby kuře bylo hlavní postavou, zamilovalo se do celkem ošklivé kachny a bylo kamarádem s obtloustlým prasetem a rybou, která chodí jako člověk a jmenuje se Rybíz? Trošku mi to připadá jako Zootropolis. Často je to tak, že se začátky tak nějak rozjíždí, tady nás už nakrmili jednou akcí za druhou. Ten konec je taky dost ujetý, když ufoni změní Bliznu z lišky na Barbínu a závěrečný film v kině, jak to bylo doopravdy. Myslím si, že pokud si chcete odpočinout od reálného života a pobavit se, tak tenhle snímek by vás mohl nadchnout. :) (15.11.2019)

Popravdě řečeno moc nechápu, jako mohl být tento animák tak divácky úspěšný. V záplavě ostatních animovaných snímků se totiž jedná o dost velký podprůměr. Hlavním problémem je zde paradoxně příběh. Ten totiž, ač je to neuvěřitelné, žádný není. Dlouho jsem neviděl tak nudný film, kde se vlastně nic neděje, ale tvůrci se nás jak o život snaží přesvědčit o opaku. Postavy jsou dosti ploché a co se týče vtipných hlášek, na úrodnou půdu jich padne jen opravdu hrstka. Finální hodnocení: jedna hvězda za stopáž. (13.12.2016)

„Uvidia, čo je to biele bravčové!“ Hoci zdanlivo plné nápadov („Možno to dajú rovno na video.“, King Kong, „Trafte kura“, tatko s poklopom od smetiaku, „Vraví, že je Skywalkerov otec?“, Lolipop), v skutočnosti skôr hysterické, ako sympatické, zopár „dojemných“ pesničiek otravuje a vizuálna stránka ma nebavila. (24.12.2008)

Hned na úvod bych rád podotkl, že od Marka Dindala, jehož jméno bylo pod takovými perlami jako Kočky netančí a především Není král jako král, jsem čekal víc. Tohle jsem si opakoval skoro celou první část filmu o panikářském kuřeti, které nakonec ("překvapení") musí všem dokázat, že něco i dokáže. Projevila se tu především obvyklá slabost disneyovek - písničky a marná snaha vykreslit charakterová pozadí a emocionální pouta. Ale zhruba od půlky film chytl druhý dech a náhle vše začalo odsýpat, písničky se změnily na výběr hitů let minulých (a navíc i dobře zapracované do point), jako by si tvůrci rovzpomněli, jak zábavné filmy dělali v minulosti. Pořád to není úplná špička, ale divák se má aspoň čemu smát, což je sice činnost vyskytující se i v první polovině filmu, ale sporadicky. Takže druhá část filmu Strašpytlíka zachránila od mého hodnocení "Hmmm, nic moc" na lepší "A proč takto nevypadala i první část filmu?". (17.08.2006)