Bournův mýtus

Nejsem nejvděčnější divák špionážních filmů. Můj divácký přístup k filmům by se dal popsat tak, že si hledám ve filmu něco realistického (ve smyslu reálného pro mě), čeho se můžu chytit, většinou to bývají emoce stojící za motivacemi postav, a od toho se potom odvíjí můj soucit pro film jako celek a případné nadšení či opovržení, žánry a styly a všechno kolem už je v podstatě podružné. A s těmi špióny se to potom má tak, že já vůbec netuším, jak reálně může vypadat život tajného agenta a co tak třeba dělá nebo cítí, a to vede ke dvěma obvyklým výsledkům: Buďto mi takové filmy připadají jako nesmyslné krávoviny, nebo jsou plné mužů, kteří politikaří o to, kdo z nich má nejvíc moci, potažmo největší penis, a tomu většinou ani nerozumím, ani mě to nebaví. A teď konečně přímo k Bournovu mýtu: Můj soucit s tímto filmem se odvíjí od scény, kdy Matt Damon sleduje Franku Potente vznášející se ve vodě. Když si dám tento obraz do souvislosti se zbytkem filmu a se vším tím pobíháním a hledáním, koho má praštit, aby to už přestalo, dává mi ten film smysl. Jeho největší síla spočívá v momentech, kdy se nesnaží vysvětlovat souvislosti a soustředí se na fyzickou existenci hlavního hrdiny. Jakmile ovšem nastoupí potřeba řádně ukončit konvenční příběh o politických pletichách, stává se z toho dílo s umenšenou hodnotou. Ale je tam díky bohu scéna rozhovoru s Oksanou, která je svým obsahem nářez jako blázen. Osobně si myslím, že tímto filmem to mělo skončit, Bourneovo ultimátum už je jenom formalistická fraška a z nějakého důvodu se právě kritikům líbí nejvíc, ach jo. (21.09.2014)

Agent Jason Bourne podruhé v akci a podruhé na výtečnou. Tvůrcům se podařilo zachovat stálou akci a napětí. Možná by však filmu neuškodila větší délka, protože u takového filmu je 1:42 poměrně málo, kdyby byl o hodinu delší, jistě by se nic nestalo. Ale i tak perfektní akce a už se těším na třetí díl. (08.05.2009)

Jason Bourne je zátky a zase nabušenej, možná ještě nabušenější než v prvním díle, ale přece jenom jsem čekal daleko víc akce, je sice pravda, že film je v pěkně rychlým tempu, ale akce je tam snad míň než v jedničce, ale zase na druhou stranu je tady propracovanější a ta honička je opravdu špičková a taky je to o dost kratší, takže ty prodlevy mezi akcemi nejsou tak strašný a ještě k tomu, když neni akce, tak se pořád děje něco jinýho a rozhodně tady neni nějaký místo pro nudu. Příběh je dobrej, ale mě připadalo, že neni moc výraznej a je docela škoda, že nedali víc prostoru Rodenovi, mohl z něj být docela slušnej ruskej padouch. Na čistých pět* to nebude, ale přece jenom film je natolik dobrej, že na slabších 5* to vytáhe (15.07.2005)

Ak keby v tom filme nebolo nič iné, tak kvôli najlepšej akčnej scéne všetkých čias (jasné, že hovorím o moskovskej naháňačke) dám plné hodnotenie. Celé je to komplikovanejšie, temnejšie a lepšie zrežírované než prvý diel a predovšetkým Greengrass urobil z Damona skutočného zabijaka, ktorému každý rozumný človek rýchlo uhne z cesty. O to silnejšie vyznieva nesentimentálne dojímavý záver v byte ruskej devušky, ktorý zanechá v divákovi snáď ešte lepší pocit ako predchádzajúce akčné peklo. (09.06.2007)

Akčnejšie, pútavejšie, vybrúsenejšie a zábavnejšie než jednotka. Takto si predstavujem akčný film. Powellova hudba je doslova a do písmena nadpozemská a umocňovala potenciál filmu, Bourne ako správny akčný hrdina pobehuje z jedného miesta na druhé, efektné kúsky milovníkov akčákov jednoznačne potešia, Joan Allen je drobným spestrením a Matt Damon ako nesmrteľný agent tiež nie je na zahodenie. Po Bourne Identity veľký krok vpred a 10* za hudbu Johna Powella. (26.08.2010)