Na dotek

Po delší době se opět objevuje snímek, který neoslňuje monumentální výpravou, ale "pouze" výtečně napsaným scénářem s brilantními dialogy a skvělými hereckými výkony. Komorní psychologický film Mikea Nicholse zpracovává téma vztahů, v nichž si jsou lidé schopni ubližovat a stále dokola dělat stejné chyby a tím se ubíjet a připravovat o štěstí. Na dotek je film natolik realistický, že každý, kdo už nějaké to zklamání v lásce zažil, dokáže možná i jednání hlavních hrdinů, jejichž cesty se vzájemně propojují, pochopit. Herecké obsazení je vynikající a kromě průměrné Julie Roberts podávají herci bravurní výkony. (15.01.2005)

„Co ode mě čekáš?“ - „Že to pochopíš.“ - „Proč jsi mi nelhala?“ - „Protože si máme říkat pravdu.“ - „Co je na pravdě tak úžasného?“ - „Zkus taky lhát. To je měna dnešního světa.“ A tou se tady platí nejvíc. Pokud se naopak neříká krutá pravda, když jde o to co nejvíc ublížit, což je další oblíbená aktivita ústřední čtyřky. Na té se staví nejvíc. Všichni 4 jsou perfektní, každý jinak (plus je tu můj osobní příjemný bonus v podobě zatraceně sexy Natálky…). Bavila mě chemie mezi postavami, všechno to jiskření a napětí. Svůj podíl na tom mají i dialogy, které mají šťávu a já se u nich často musel usmívat (stejně jako u pasáže v akváriu). A ke konci mě zas baví změna atmosféry (z provokativní na satirickou). Film záměrnou vyhroceností chytá až (sebe)parodický nádech a fráze začnou postrádat svůj původní smysl (říct „miluji tě“ je zhruba stejné, jako kdyby někdo konstatoval, že mu chutná pizza). Po třetí projekci zvyšuju hodnocení na slabších 5*. „Nezdála se ti moje svačina?“ - „Nejím ryby.“ - „Proč?“ - „Ryby čůrají do moře.“ - „To děti taky.“ - „Děti taky nejím.“ (29.06.2008)

„Nepáčil sa ti ten sendvič?“ – „Bol rybací. Nemám ich rada. Čúrajú si do mora.“ – „To aj deti.“ – „Ani tie nejem.“ Poznáte situáciu, keď kráčate preplnenou ulicou a zrazu sa oproti vám z davu vynorí osoba, vaše pohľady sa stretnú, nikdy ste sa predtým nevideli, ale niečo medzi vami zrazu preskočí a ako sa tak k sebe približujete, vravíte si v duchu „nesmiem sa usmievať, nesmiem sa usmievať“, ale čím viac si to hovoríte, tým zdobí vašu tvár čoraz širší úsmev. Nestáva sa to často, niekomu možno ani raz, ale ak predsa, je to tak trochu ako zázrak, hneď vám vylepší aspoň polovicu dňa. Bojím sa ale, že podstatná časť tohto filmu už taká povznášajúca ani magická nebude. (01.11.2005)

Podvádzanie, klamstvo, neochota k pravde - vo vzťahu však ide predovšetkým o otvorenosť k druhému. Predstavitelia povolaní kĺžucich po povrchu ju majú zrejme dosť zablokovanú. Umelecká fotografka zachytávajúca emóciu okamihu (povrch umenia aj pocitov) dráždi tajomnou nevyspytateľnosťou, plastický chirurg (povrch tela) je vášnivý erotoman a premyslený podrazák v jednom, pisateľ nekrológov povrchný hľadač lásky, opakujúci tie isté chyby (povrchná žurnalistika) a striptérka (povrchná, ulepená erotika) dôsledne ukrýva pravdu o sebe. Výsledok - nič moc vzťahy - klamstvo, pomsta a neochota sa otvoriť. Napriek tomu, že kľúčová scéna erotického chatovania bola plná najbanálnejších eroticko/porno klišé, film samotný bol konverzačne zvládnutou sondou do sveta dnes prevládajúcej vzťahovej i profesnej povrchnosti. Ale čo už - po čom ľudia túžia, toho sa im dostáva mierou vrchovatou. (22.11.2012)

Představte si Lásku Nebeskou naruby okořeněnou ještě lepšími herci než byli tam (já vím těžké). Film je vybaven geniálním scénářem s dialogy ostrými jako břitva, mě osobně nejvíc dostala scéna když spolu Clive Owen a Jude Law chatují. Adaptace divadelní hry si vyžaduje skvělé herce a taky že Natalie a Clive rulezzzzzzzz. Jude Law taktéž jenže ta postava mi byla nesympatická a Julia Roberts se myslím za svůj výkon stydět nemusí. Na Dotek není film pro každého protože je hlavně o dialozích prostředí působí dosti studeně a odtažitě, ale když se do tohoto díla ponoříte čeká vás neobyčejný zážitek. (11.07.2005)