Na dotek

Zajímavý film o 4 lidech a jejich 4 dotecích do sebe samých i jen tak "aby se neřeklo". Milostný gordický uzel se rozplétá mnohem hůř a nejde jen tak přetnout, cit zanechá v člověku vždy nějakou stopu a ta může být a nemusí příjemná...film našlapaný americkými celebritami by u mě na 4* nikdy neměl nárok, ale tenhle dostal k dobru i vynikající scénář a hudbu, která celkový dojem příjemně umocní. A vyšel z toho romantický film pro náročné, které se už nebaví dívat na ty prostoduché láskou přerůžovělé slátance. (20.04.2006)

There's a moment, there's always a moment, "I can do this, I can give into this, or I can resist it", and I don't know when your moment was, but I bet you there was one. Tenhle film je neslazený anglický čajíček. Hořký, po kterém zbyde jakási pachuť v ústech.. Řekla bych, že jediné, čím ten film skutečně vyniká jsou inteligentní dialogy (taky ne vždycky) a závěrečná zpomalená scéna, kdy se Natalie prochází po New Yorku. Jsem člověk, kteří věří v sentimentální nesmysly co se lásky týče a který neuznává - ba co neuznává, nenávidí - nevěru a tak tomuhle čaji zkrátka nepřijde tolik na chuť. Vlastně čaje celkově nemusím :-)) Charaktery byly naprosto bezcharakterní, jak už tu snad někdo psal, jsou to plytké postavy bez psychologie, stejně uvažující a stejně iracionálně chovající se. Občas když se lidem dostane toho, co chtějí, začnou toužit po něčem zcela jiném a tak pořád dokola. Nijak tohle příběhu nevyvracím, ale tady to bylo až moc průhledné a jak tam každý šel s každým a jednou miloval toho a podruhé zase onoho, aby se zase zamiloval do toho původního, připadalo mi to nudné až nereálné. Řekla bych "možná tomu filmu podlehnu až budu starší", ale já, doufám, BUDU ve čtyřiceti vědět, co chci. (18.01.2013)

Co je v životě důležitější? Říkat a vyžadovat pravdu nebo se nechat unášet na křídlech sladké nevědomosti. Upřímnost, však nemusí být vždy tím nejhorším. Zvláštní studie mezilidských vztahů utvořená čtveřicí různorodých lidí a hlavně jejich city. Útočící na naše slabé stránky a hlavně na to, co se tak usilovně snažíme potlačit. Na první pohled se film může jevit jako chladný a vykalkulovaný odehrávající se ve světe, kde si všichni ubližují a lidské city jsou jen prázdná slova, neboť o co v tomto světě opravdu jde je sex. Ale na ten druhý jsem v něm našel jistý akt porozumění, proč se postavy k sobě tak chovají a co od sebe očekávají. (19.09.2008)

Kdyby na Zemi jednou přistáli mimozemšťané a zeptali se mě, jaké nejsložitější věci jsme my, lidé, vytvořili, odpověděl bych kvantovou fyziku, matematiku a… lidské vztahy. Tenhle film je toho důkazem. Ještě před jeho zhlédnutím jsem si mnohokrát říkal, proč se na nás valí ty špatné snímky, kdy je nám vše servírováno (někdy přímo nacpáno) pod nos a kdy ti lidé nepůsobí reálně… Ale Closer je jiný. Divák často neví, jaká doba uplynula mezi scénami (dozvídáme se to jaksi mimochodem), nejsou zde žádné jednoduché pohnutky hlavních postav a hlavně, ty postavy se nepohybují jako šachové figurky na předem zmapované šachovnici! Kolikrát jsem byl překvapený, kolikrát jsem doslova žasl, kolik geniality se v tomto (na pohled skromném) snímku objevuje. Jméno Mike Nichols mi něco připomnělo, a jakmile jsem se podíval do jeho režisérského profilu, byl jsem doma. Vždyť on už podobný film natočil, akorát s jiným ansámblem - ano, mluvím o klasice The Graduate. A pevně věřím, že co byl právě Absolvent pro generaci let 60. a 70., to bude Closer pro naši generaci. Lépe jsem si svůj 2900. film ani nemohl vybrat. 100 %. (30.05.2011)

Brrr.. jednoduše zvláštní film na hollywoodské poměry, ovšem příjemně jízlivý a místy zatraceně pravdivý. Na jednu stranu vtipné repliky, ale na tu druhou vulgární dialogy, vyhrocená slovní agresivita a především chladné milenecké vztahy. Odcizenost a odlidštěnost hlavní čtveřice navíc podtrhují interiéry, jejich studené barvy mají jasný úkol: ještě víc poukázat na citovou vyprázdněnost. Je patrné, že látka přišla z divadelních prken, tohle bitevní pole nicméně chutná i ve filmové podobě. A to díky jisté Nicholsově režii a pochopitelně hercům. Všichni hrají s obrovským nasazením, zřejmě nejlépe z nich dopadl Clive Owen, paradoxně toho času ten nejméně hvězdný, ovšem jeho výstupy nemají chybu – třeba ten při hysterické zpovědi manželky z detailů její nevěry. Natalie Portman odvážná, Julia Roberts kvůli své postavě možná nejméně zajímavá a Juda Lawa bych kvůli jeho sobeckosti a slabosti nechtěl na ulici potkat. Hodně konverzační a docela ostré. (12.12.2005)