Na dotek

Pro mě bohužel obrovské zklamání..celé to bylo chaotické a hlavně šíleně slizké. Jediný, kdo si v mých očích zachoval postoj byla Julia Roberts. Příliš přehrané a zbytečně vydepkované. Clive Owen by zde byl naprosto nesympatický a Natalie Portman působila tak lacině. Jude Law zase tak trochu vyzmatkovaný..Ikdyž ve filmu hráli 4 hvězdy, já dávám jen 3 a pokusím se na tu věc zapomenout.. (11.02.2011)

„Nepáčil sa ti ten sendvič?“ – „Bol rybací. Nemám ich rada. Čúrajú si do mora.“ – „To aj deti.“ – „Ani tie nejem.“ Poznáte situáciu, keď kráčate preplnenou ulicou a zrazu sa oproti vám z davu vynorí osoba, vaše pohľady sa stretnú, nikdy ste sa predtým nevideli, ale niečo medzi vami zrazu preskočí a ako sa tak k sebe približujete, vravíte si v duchu „nesmiem sa usmievať, nesmiem sa usmievať“, ale čím viac si to hovoríte, tým zdobí vašu tvár čoraz širší úsmev. Nestáva sa to často, niekomu možno ani raz, ale ak predsa, je to tak trochu ako zázrak, hneď vám vylepší aspoň polovicu dňa. Bojím sa ale, že podstatná časť tohto filmu už taká povznášajúca ani magická nebude. (01.11.2005)

Těžko hodnotit. Po filmařské stránce jednoznačně za čtyři. Zajímavý scénář, výborní herci ( i když u Natalie Portmanové nejsem schopen adekvátně posoudit herecký výkon, stačí, že na plátně prostě je a pozornost je zaručena ) a režie bez jediného nudného okamžiku. Jenže srdce říká tři. Nezahřeje, nepohladí, přestože jde o vztahy. Postav tohoto filmu jsou finančně zajištěné, mají úžasné partnery, měli by to být nejšťastnější lidé na světě, ale přesto nejsou spokojeni. Jsou kruté, podvádí se a lžou v domnění, že jejich život bude ještě lepší. V dnešním světě, kdy je tak těžké nalézt pořádný vztah a oni si toho neváží. Film bez intimního okamžiku, všichni jsou chladní. Julia Robertsová a Jude Law jsou neuvěřitelně sobečtí a celý film hrají jen ve svůj prospěch. Jenom Cliva Owena jsem dokázal pochopit. Ti z vás kteří třeba mají pohodový vztah, to vadit nebude, ale lidi jako já by z toho mohli chytnout depku. Ale za filmařskou stránku dávám čtyři. (24.01.2005)

každej chce bejt šťastnej. jen lidi s depresí nechtějí bejt šťastní. musejí bejt nešťastní, aby dokázali, že mají depku. kdyby byli šťastní, už by ji neměli. museli by žít v normálním světě. což je depresivní. dan je posedlej pravdou (to já né) a když se jíï dozví, je posedlej ještě víc. napětí ve vztahu č.1 nebo 2 nebo 3 a nebo 4. no nic moc. čekal jsem psycho (nejsem úchyl), ale je to opravdu jenom (pro mě nééé) drama. na prknech, co znamenají svět bych si to asi užil, ale ve filmu mě to ponechalo ,,chladným". a přitom zfilmované divadelní hry mi vůbec, ale vůbec nevadí. taková KOČKA NA ROZPÁLENÉ PLECHOVÉ STŘEŠE, to je ,,žůžo!!! ale tady jsem prostě od zůčastněných čekal víc. o hodně!!!! (21.09.2005)

Mike Nichols je bezpochyby velezkušený režisér, který dokáže brilantně zfilmovat divadelní hru. Ale tentokrát mi předloha nesedla. Možná proto, že jsem momentálně spíš optimista, nebaví mě se hodinu a půl dívat na film tak bezútěšný a nepříjemný. Žádná postava tu není sympatická, jednání hrdinů mi přijde jako akt totálního zoufalství, všichni se marně za čímsi pachtí, jsou bezohlední vůči svým blízkým, pořád se tu mluví o lásce, ale nikde ji nejde vidět. Zatímco v režisérově majstrštyku Kdo se bojí Virginie Woolfové (který byl naštěstí letos k vidění znovu v kinech) vyprávění někam gradovalo, zjistili jsme příčinu bezcitného jednání manželů, tady zůstává všechno pořád stejné, zoufalství, bezmoc. Takhle depkoidně na mě snad nepůsobil ani předchozí Nicholsův film (Vtip), a ten byl o hrdince umírající na rakovinu... Herci jsou každopádně skvělí. Ty tři hvězdičky jsou opravdu subjektivní a až budu někdy zase nešťastný, určitě nějakou přihodím. :o) (03.09.2005)