Ruská archa

Ruská archa je film, který by se měl za trest pouštět Menzelovi, aby už nikdy v životě nenatočil nic takového jako Obsluhoval jsem anglického krále (ono mezi oběma tvůrci a oběma filmy jsou stěžení body: zmapování rozsáhlého historického období, které v podobě alegorie má vypovídat i něco o součastnosti a připodobnění počátku historického úseku, od kterého se filmy nadále odehrávají dál, k filmovým počátkům a mapování jejich postupného vývoje). Tam kde Menzel natočil komerční snobárnu, která nefunguje ani v jednom ohledu a nazvat ji staromistrovskou může jenom člověk hodně mimo, tam Sokurov naopak stvořil umělecké dílo, které je občas možná těžké vnímat, ale rozhodně ne přijímat._____ Zvolená forma jednoho záběru na celou stopáž filmu má jednak opodstatnění v tom, že film celý mapuje dějiny jednoho národa, kdy nelze od sebe jednotlivé věci oddělovat (ať už historicky, anebo filmově - střihem), protože jedna měla návaznost na druhou, a také dlouhé ulpívání na obrazech v galeriích a jiných předmětech dovoluje přehodnocovat divákův vztah k filmu, kdy je jednou vnořen zcela do vyprávění díky zvolenému stylu a poté si uvědomit, že tenhle záběr je přilišně dlouhý a že možná ten detail může být takovou hitchcockovskou obezličkou jako v Provazu, která má sloužit k neviditelnému střihu a bezešvému navázání na dalši záběr-scénu. Kameru navíc konkrétně nemůžeme přisoudit nikomu, takže ji je možné vnímat jednak jako zástupce takového "božiho oka", kdy Bůh jakožto Stvořitel tu lakonicky, tu ironicky glosuje nastálý děj a lze ji vnímat i jako pohled Sokurovův, kdy Stvořitel světa je ztotožněn se stvořitelem filmu=režisérem. Anebo vás snad nenapadlo, proč film začíná potemnělou oprazovkou, kdy dějiny vznikají a vzniká i film samotný?_____ Sokurov se navíc skrze postavu průvodce, který se propadl z minulosti a jakožto Francouz je překvapen, že ovládá ruštinu a dorozumí se, snaži diváka "učit vnímat dílů skrze smysly" - dívat se na něj, poslouchat ho/naslouchat mu, ohmatat si ho, přičichnout si k němu a ochutnat ho (viz přistup onoho Francouze, který je labužnicky snímán jako Max Schreck z Upíra Nosferatu), bohužel Sokurov není Tykwer, aby se mu zadařilo i ono přičihnutí. Ve své podstatě velice návodné dílo, kdy je nám jakožro divákům řečeno, že musíme jednotlivé postavy brát jako symboly, navíc dosahuje největši působivosti, když je po "válce s Německem" vyprázdněna mizanscéna co nejvíc to jde a hloubka ostrosti záběru je velice malá._____ Sokurov, který vypráví o tom, že je nutné znát minulost k tomu, abychom se z ní mohli poučit, a vnímali okolní svět, přičemž nesmíme zůstávat na místě a nebát se budoucnosti, vyloženě svým filmem vychovává chytrého a vnímavého diváka. (05.11.2007)

Malý průvodce velkou Ermitáž je bezesporu výborný nápad, ale snímání zvuku, při němž většině není rozumět, je možná zajímavý umělecký záměr, ale stačilo by, kdyby nám Sokurov předvedl, co pěkného ho to napadlo, a pak by se pokorně vrátil ke klasickému zvučení filmů. Tohle je bohužel škaredá piha na pěkném filmu. (17.02.2020)

Experimentální film, který je esteticky geniálně nevržen tak, aby vás svou recepcí dokázal naprosto uchvátit. Nemluvím zde jen o tom, že je výborně rozvržen pouze do jednoho záběru, který postupně prochází napříč ruskou historií. Líbí se mi pohled na časovou linku filmu, která je propojená ruku v ruce s uměleckými díly, ukazující, jak jsou umělecká díla nesmrtelná, prostupující časem a pojící minulost s přítomností, tvoří určitý most mezi tím co bylo a tím co je. Úvah o čase a proměnách (ať už lidských či materiálních) je ve filmu spousta. Pomalu se odvíjející vyprávění, přesně odstupňované je zakončeno výborným závěrem, který opět přednáší otázku jak je vlastně naše doba ukotvena v čase? ____ Shrnuto a podtrženo: Výborný a originální film. Myšlenkově přímo nadupaný, s odkazy na mnoho historických událostí a uměleckých děl, který lze pochválit i za technicky dobře odvedenou práci. Steadycamista se musel pěkně zapotit:) Rozhodně doporučuji pro příznivce alternativních snímků, ale i pro každého, kdo rád nad filmem přemýšlí. (02.12.2007)

Hrozná nuda, otravný pošuk z jiné doby a země, k tomu unylý hlas průvodce... Ať si to kdokoliv vychutnává, když má náladu a opravdu se mu to líbí. Ale rádoby intelektuálové by mi o tomhle filmu neměli nic říkat, na ty jsem alergický, a věřím, že bude spousta těch, kteří budou říkat, jak je to skvělé dílo, přičemž se ve skutečnosti nudili. Já to říkám na rovinu. Snad kromě záběrů z Ermitáže a kostýmů mě vůbec nic nezaujalo a bylo to dost úmorných 96 minut. Co z toho, že někdo udělá něco jakkoliv originálním způsobem, když je člověk nuděn a nuděn... (16.11.2007)

Umělecký skvost, který ukazuje svou krásnou tvář, ale za ní je jen prázdno.Nejde však popřít hodnotu snímku, který je natočen v jednom záběru a snaží se pojmout všechno důležité, i kdyby to divákovi nebylo přesvědčivě a s jeho pochopením sděleno. Velmi zvláštní atmosféra a vypravěč dodávají snímku prapodivnou povahu, kdy se ve mě vytváří dojem nezajímavosti jiné než technického rázu. Alexander Sokurov je pan umělec a učitel, ale diváka nedokáže naučit ničemu z ruské historie, o které celou dobu vypráví. Tento přední akademik ve mě ještě v ani jednom svém snímku nevyvolal nic z toho v co jsem doufal a nepovedlo se to ani tentokrát. Umělecké filmy umí být fajn a zábavné a ne jen okatě přemrštěné "umělostí" a vnitřní snahou autora být jedinečný. (31.12.2007)