Režie:
Evžen SokolovskýScénář:
Jaroslav DietlKamera:
Vladimír OpletalHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Zdeněk Buchvaldek, Jan Hartl, Jiřina Bohdalová, Milena Steinmasslová, Martin Růžek, Míla Myslíková, Josef Bláha, Jaroslav Moučka, Jiří Štěpnička (více)Epizody(11)
-
Havárie (E01)
-
Rozhořčení (E02)
-
Byt (E03)
-
Starost (E04)
-
Neschopnost (E05)
-
Vzbouření (E06)
-
Syn (E07)
-
Silvestr (E08)
-
Křížové tažení (E09)
-
Rozchod (E10)
-
Setkání (E11)
Obsahy(2)
František Bavor je aktivním poslancem a funkcionářem Městského národního výboru ve Starém Kunštátu. Je to obětavý člověk, který prožívá s městem jeho radosti i starosti. Jeho rodinu postihne tragédie – při dopravní nehodě ztratí manželku a matku svých dětí. Tím víc se pak věnuje své práci. Má v plánu zmodernizovat a přestavět město. V jednotlivých příbězích sledujeme i jeho soukromý život, problémy se synem Přemyslem a dcerou Bohunkou. Poznáváme i práci členů občanských výborů, poslanců a funkcionářů národních výborů, kteří se starají o rozvoj města. (TV JOJ)
(více)Recenze (138)
Zvládnu dost. Myslím, že jsem otrlým divákem. Fakt, že jo. Tohle je ale fakt přes-příliš i na mně. Proboha, má to vůbec děj ? O co v tom seriálu vlastně jde ? Odpovědi:" Ne, nemá to děj a jde pouze o ideologickou agitaci". Něco tak příšerného, se jen tak nevidí. Postavy jsou nesympatické. Dělají zvláštní gesta a "hláškují", jak to jenom jde. Chovají se kreténsky. Víte, seriál "Žena za pultem", ač je také silně normalizační, tak lze aspoň zkouknout. Člověk se u něj zasměje a rád sleduje herecké umění osobností, jako pan Menšík, Řehoř apod. Zde, ale nejde vůbec nic. Šeď, šeď a šeď. Buchvaldek je snad nejnesnesitelnější herec, kterého jsem kdy viděl. Nemluvě o dalších hercích / komunistech. Prázdné, ničím zajímavé, trapné a dost ubohé dílo od pana Dietla. Muž na radnici je bezesporu nejhorší seriál v naší historii. ()
Jeden z nejslabších scénářů od Dietla. K tomu výběr asexuálního Buchvaldka do hlavní role byl naprostý omyl. Sokolovský si sice namastil kapsu, ale s výběrem postav si asi hlavu moc nelámal. Ono kdo by se taky do týhle čokotiny hrnul. Ani nevím proč dávám dvě **? Asi z úcty k Dietlovi. ()
Musíte mít strpení, já jsem ještě v mlíce nikdy nepracoval, odpovídá hned v úvodu na jednu z mnoha stížností poslanec František Bavor, téměř mýtický prototyp socialistického funkcionáře. Než se pustím do širší analýzy Dietlova seriálu, je nutné připomenout, že Muž na radnici vznikal jako příspěvek Československé televize k volbám do zastupitelských sborů v roce 1976. Jasně definovaný ideový rámec je zdůrazněn navíc i tím, že děj seriálu je záměrně situován do období prvních normalizačních let (1971 – 1976), kdy se znovu mobilizovaly stranické orgány ve městech a obcích. Starý Kunštát (ve skutečnosti devastovaný Beroun) je dle očekávání charakterizován jako zanedbané, rozpadající se město, jehož urbanistická vize je, zdá se, v nedohlednu. Vina padá na hlavy stávajících funkcionářů, vesměs zkompromitovaných představitelů tzv. krizového období (1967 – 69), kteří jsou posléze odejiti. Nic nového. Jenže Dietlova konstrukce je trochu jiná. Bavor (Buchvaldek) střídá předsedu Chovance (Růžek), který se vbrzku stává vedoucím odboru na okresním národním výboru – a dál hází klacky pod nohy Bavorovi a jeho bezohledným plánům. Teprve v závěru Chovanec pochopí, že škodit se nevyplácí a jako poslušná korouhvička na střeše se otáčí podle aktuálního větru společenského mínění. Dietl tím zdůrazňuje, že teprve s příchodem nových (myšlením, přístupem) kádrů se dají věci do pohybu. Bavor začne prosazovat zásadní koncepci přestavby zanedbaného města a využívá k tomu tehdy běžně dostupné prostředky, včetně demagogického přesvědčování o nutnosti veřejného zájmu. Samozřejmě, Dietl si byl vědom toho, že bez potřebných osobních problémů hlavních protagonistů se ze seriálu nikdy nestane masově vyhledávaný artikl. Proto Bavorovi připsal na vrub peripetie s druhou manželkou (Bohdalová), nezdárným synem (Hartl) a nezodpovědnou dcerou (Steinmasslová), která se stává svobodnou matkou. To, že Dietl dokázal vytvořit kompaktní celek, v němž lze i přes jistou dobovou poplatnost shledat vynikající dramatický potenciál, je nezpochybnitelné (sic!). Pořád by nám ale neměly unikat dobové souvislosti, např. to, že seriál byl poprvé odvysílán v době, kdy probíhaly volby do všech zastupitelských sborů. V tomto ohledu vykonal Dietlův seriál své poslání – prostřednictvím Františka Bavora, férového, upřímného a zásadového funkcionáře vidíte, že vaši poslanci jsou lidé, kterým jde o blaho všech občanů. Neusilují o prosazování vlastních zájmů. Jsou to lidé jako vy. Žijí skromně. Mají jako vy problémy v osobním životě. Musí v práci bojovat o prosazení prospěšných myšlenek. Pracují pro vás. A ještě jednu věc jsem při práci na seriálu pochopil hlouběji než předtím a budu na ni myslet, až vhodím při volbách do urny svoje volební lístky, protože tady akt souhlasu s politikou naší strany a státu přece nemůže končit – mám na mysli to, že si nemohu myslet, že jsem si volbou svých poslanců zvolil nějaké svoje pečovatele, dobré skřítky, kteří mi splní každé přání. Budu si vědom toho, že jim musím také tím, co umím, pomáhat, aby ve své funkci mohli obstát. A obstát znamená urazit další kus cesty za našimi cíly. Jsou naše, společné, musíme o ně proto společně usilovat, vzkázal tehdy lidem představitel hlavní role, herec Zdeněk Buchvaldek. Že to společné úsilí nakonec vyústilo v trvalou a nevratnou devastaci českých měst, je tragická tečka za celou tou svévolnou asanací. Mysleme na to, až se na obrazovkách zase objeví zachmuřené čelo soudruha Bavora. () (méně) (více)
Po přečtení několika hodnocení i při pohledu na celkové velmi nízké skóre jsem čekal velmi podprůměrný seriál, u kterého těžko vydržím. Pravý opak byl pravdou. Zatímco v jeho lehce podobném kolegovi Okresu na severu převažoval počet politických scén na soukromými, tak u Muže na radnici je poměr mnohem přijatelnější, přičemž autor zde výtečně propletl životy lidí v soukromí s jejich zaměstnáními. Také se zde natolik neprosazuje soudružství a když už, tak mnohem jemněji a nenásilněji než u Okresu na severu. Není to samé čest práci apod., přičemž lidské příběhy jsou zde popsány velmi umně, dojemně a promyšleny do posledního detailu. Hodně lidí srovnává Pláteníka (Okres na severu) s Bavorem (Muž na radnici) s tím, že p. Moučka to zahrál lépe apod. . S tímto tvrzením si dovolím nesouhlasit, protože jak p. Moučka, tak i p. Buchvaldek předvedli naprosto profesionální a rovnocenné herecké výkony. Každý je sice jiný, ale v tom je právě ten nádherný kontrast. Pan Moučka je sršící jiskrami a velmi energický, p. Buchvaldek je velkým gentlemanem typu pánů Lukavského, Beneše či Adamíry, přičemž dokáže zapůsobit v případě potřeby i razantnějším dojmem. Nádherný pohled byl na herecký koncert nejen (pro mě doposud neznámého, avšak skvělého) p. Buchvaldka, ale i úžasného p. Bláhy, skvělé paní Bohdalové a mnoha jiných báječných herců, kteří předváděli naprosto seriozní věrohodné výkony. Všem hodnotitelům, kteří tento výtečný seriál označili jako odpad, bych doporučil, aby se podívali na Růžové zahrady, VKV apod., aby věděli, co je to skutečný brak s nevěrohodnými lidmi a co výborně vymyšlený příběh s Pány Herci. Dal bych plný počet bodů, ale snížím o jednu hvězdu díky určité porci podpory komunismu. ()
Tento seriál je obludnou adorací pozdně stalinistické normalizace. Postavy i charaktery jsou agitační virtuální zrůdy, legenda o krásné mravní tváři zločince, který chtěl nezištně prospívat svému okolí i za cenu jeho naprosté záhuby. Beroun je dodneška příkladem města bez vlastní tváře podobně jako Kladno. Hlavní postavu seriálu si lze představit jako dorostlého Pavlíka Morozova, neblaze proslulé dítě-udavače raného stalinismu třicátých let. Bohužel nezávisle na všech těchto skutečnostech je rovněž nepříjemnu pravdou, že seriál je natočen na slušné řemeslné úrovni a v tomto ohledu převyšuje většinu současné původní tvorby. ()
Galerie (3)
Photo © Česká televize / Miroslav Pospíšil
Zajímavosti (34)
- Přemek (Jan Hartl) má v pokoji plakát k americkému filmu Podporujte svého šerifa (1968). (sator)
- V epizodě sděluje Jitka Bavorová (Jiřina Bohdalová) Bohunce (Milena Steinmasslová), že Vít Marek (Jiří Štěpnička) se vrací z Mladé Boleslavi a nejspíš pochopil, že z něj žádný Fittipaldi nebude. Díl se odehrává v roce 1974, kdy se Emerson Fittipaldi stal podruhé mistrem světa šampionátu F1. (Robbi)
Související novinky
Zemřel herec Jaroslav Moučka
Krátce po úmrtí herečky Mileny Dvorské, odešel do pomyslného hereckého nebe také její kolega Jaroslav Moučka. Došlo k tomu v sobotu 26. prosince. Dnes to oznámilo Vinohradské divadlo, jehož členem… (více)
Reklama