Ve jménu cti

Precizní asalto složené z přesně načasovaných výpadů a elegantních feministických odseků, který žánr "chlapácké filmu o soubojích" posílá bez zbytečného násilí do víru současných debat o empowermentu. Lakonický Lacaze v podání Roschdyho Zema je zřejmě největší hrdina-sympaťák roku. Peréz je překvapivě zručný vypravěč a akční scény, které film rytmizují, se mohou v klidu měřit s Posledním soubojem. Prazvláštní kombinace aktuálnosti a staromilství dala vzniknout filmu, u kterého se člověk může cítit zároveň dospěle i na dvanáct, aniž by to bylo v nějakém konfliktu. Touché! (06.07.2023)

Zbytočne nadhodnotené tými, čo si rýchlo napísali, že boli v Karlovych Varoch a preto nedokážu dať iné než plné hodnotenie a ospevujú tu priemerný film ako "ultimátnu historickú záležitosť"... Pritom všade je film hodnotený okolo 60%. Má svoje pozitíva: tvorcovia si dali záležať na tom, aby stvárnili dobu, kostýmy i samotné postavy verne histórii - je za tým reálne štúdium zdrojov z konca 19. storočia. V tom chválim. Na druhej strane je to len taká šermovačka bez D'artagnana a strieľačka bez Buffalo Billa. Plus je tu samozrejme feminizmus, ktorý v tom čase začal rásť - a dobre že sa ženy začali dvíhať, len si ten feminizmus nemusel brať od mužov tie najhoršie príklady, pretože tradícia duelov je asi najstupídnejšia vec, akú kedy mohol muž, alebo v modernom ponímaní "osoba s penisom", vôbec vymyslieť. Inak zaujímavosťou je, že prvou, ktorá duely zakazovala, bola stredoveká tmárska a zaostalá cirkev (1215, 4. Lateránsky koncil), to by novodobý pokrokár nepovedal. Napriek tomu v Uruguaji boli duely povolené až do roku 1992. Film je tak poctou či skôr spomienkou na duelovú dobu, dnes buďme radi, že chodí Duel len na RTVS, avšak film zároveň nepokrýva osobnosť Marie-Rose Astié de Valsayre úplne spravodlivo. Bola omnoho viac než len nejakou duelantkou a šermiarkou, jej feminizmus bol kultivovanejší a nie tak obmedzený, išlo jej o vzdelanie, o volebné právo, právo na rovnaký plat. A samozrejme, bola v skutočnosti neporovnateľne šerednejšia než je herecky stvárnená, ale to už tak býva. Celkovo film hodnotím ako prudko priemerný aj s ohľadom na to, že mu unikajú historické kontexty a súvislosti, tempo je pomalé, postavy málo zaujímavé a všetko sa len utápa v nekonečných súbojoch. (28.05.2024)

Tažný kůň letošních Varů přiletěl v rekordně krátkém čase na mainstreamové VOD a na doporučení kluků z Geekecu jsem musel téhle krátké, ale nesmírně úderné poctě duelů cti dát šanci a ani v nejmenším jsem nepochybil. Po všech těch historických dramatech olbřímí stopáže a až nudných výplní s představováním expozic a dlouhými výcviky či přípravami k boji se zde téměř bez větších okolků rovnou vrháme do tří separátních duelů, co zkrátka vypadají noblesně a surově zároveň a to je znakem až nečekaně výborného filmového zážitku. [viděno na Maxu 15.7.2024] (15.07.2024)

Kvůli zdejšímu vysokému hodnocení jsem přeci jenom doufal, že půjde o něco víc, než jen o dnes tolik populární woke agitku, pouze zasazenou do 19. století (kdy měl samozřejmě zdravý feminismus smysl). Ale bohužel dočkal jsem se jen zčásti. Takže na jedné straně retardovaný polopatický příběh o spravedlivém boji multietnických feministických pokrokářů s bílými šovinistickými zpátečníky (v lepším případě latentními homosexuály), boji za spravedlivější zítřky. Ale zároveň lze ocenit dobovou výpravu, hlavně kostýmy, nebo zajímavý pohled do světa tehdejších duelů. (27.05.2024)

Strhující souboje se skvělou choreografií, kterou ocení i laik jako já, a zábavný a napínavý příběh, který téma cti probírá ze vsech stran a navzdory tomu, kdy se odehrává, je vlastně i současný. Vincent Perez je stejně výborný režisér jako herec a jeho záporák má charismatu na rozdávání. Roschdy Zem se mu však hravě vyrovná. Pokud máte rádi Scottovy Soupeře, je Ve jménu cti obzvlášť pro vás. (14.06.2024)