Ve jménu cti

Kvůli zdejšímu vysokému hodnocení jsem přeci jenom doufal, že půjde o něco víc, než jen o dnes tolik populární woke agitku, pouze zasazenou do 19. století (kdy měl samozřejmě zdravý feminismus smysl). Ale bohužel dočkal jsem se jen zčásti. Takže na jedné straně retardovaný polopatický příběh o spravedlivém boji multietnických feministických pokrokářů s bílými šovinistickými zpátečníky (v lepším případě latentními homosexuály), boji za spravedlivější zítřky. Ale zároveň lze ocenit dobovou výpravu, hlavně kostýmy, nebo zajímavý pohled do světa tehdejších duelů. (27.05.2024)

Precizní asalto složené z přesně načasovaných výpadů a elegantních feministických odseků, který žánr "chlapácké filmu o soubojích" posílá bez zbytečného násilí do víru současných debat o empowermentu. Lakonický Lacaze v podání Roschdyho Zema je zřejmě největší hrdina-sympaťák roku. Peréz je překvapivě zručný vypravěč a akční scény, které film rytmizují, se mohou v klidu měřit s Posledním soubojem. Prazvláštní kombinace aktuálnosti a staromilství dala vzniknout filmu, u kterého se člověk může cítit zároveň dospěle i na dvanáct, aniž by to bylo v nějakém konfliktu. Touché! (06.07.2023)

Film z prostredia parížskych duelov konca 19.storočia bol rozhodne originálnym námetom s obrovským potenciálom. Začalo to skvelo, ale po tom ako sa odohral ten prvý tragický duel, tak to za mňa akosi stratilo prvotnú šťavu a až príliš sa to točilo okolo Marie-Rose a feministickým tém. A to je škoda, lebo téma duelov bola skvelá. Výprava bola skutočne vydarená, tam niet čo vytknúť. Len toho feminizmu a tých rečí okolo toho tu bolo na môj vkus príliš. Navyše, čakal som, že Marie-Rose bude v tom hrať nejakú osobnú rolu (napr. osobná pomsta), takže aj z tohto pohľadu trochu sklamanie. 3*, tak akurát! (03.07.2024)

57. KVIFF - Ultimátní historická záležitost, u které by se ve zkratce mohlo říct, že je o soubojích (a jejich konci) typických pro Francii let minulých a o emancipaci s nimi spojené. Jenže reálně je to všechno daleko složitější. Kolem roku 1887 nejen, že končilo to, pro co byla Francie historicky tak specifická, ona se na to navíc nabalovala emancipace, která tu reálně dokazuje, že historie se neustále opakuje. Jinak řečeno - ne, že je emancipace dnes téma a tak to naseru do každého filmu, ale že je emancipace dnes opět téma a tak o ní pojďme zase mluvit. Vincent Perez si dal tu práci a vytvořil do detailu propracované historické drama, které je precizní v soubojích, ale které mě uchvátilo i svými hereckými výkony, kde si ultimátum vyslouží Roschdy Zem a Doria TIllier, a kde mě vlastně uchvátil i samotný závěr. Historický film srovnatelný svojí kvalitou s Posledním soubojem Ridleye Scotta. A to už je co říct, protože podobných kvalitních historických filmů s přesahem dnes už bohužel tolik nevzniká. (03.07.2023)

// A takhle se psaly dějiny, rukama mužů, kteří si pletli pošramocené ego se ctí. Po nových Mušketýrech se ke mně letos z Francie už podruhé dostalo naprosto strhující dobové drama, které vypráví o různých formách maskulinity, feminismu, i hrdosti, zatímco přitom stíhá vypadat skvěle, napínat intenzivními souboji na kordy, a ještě přitom něžně bavit. Navíc se závěrem, který mě emocionálně po dlouhé době zase kompletně zboural. 9/10 (04.07.2023)