Godzilla Minus One

Ak to fakt stálo len 15 miliónov dolárov, tak to vizuálne nevyzerá vôbec zle, ale že by som z toho bol uhranutý, to nie. Ono je síce pekné, že tvorcovia dej umiestnili do 4O. rokov 2O. storočia, ale to z toho automatiky ešte lepší film nerobí. Stvárnenie Godzilly ma na zadok si sadnúť neprinútilo. Miestami sa mi až vyložene nepáčilo. Tvorcovia sa snažili prísť so sympatickými, uveriteľnými, v dobrom „obyčajnými“ postavami, ale aj tak ma žiadna nechytila za srdce. Na mňa to pôsobilo pietnym dojmom, akoby sa Japonci snažili vziať svoje národné zlato a natočili o ňom čo najneškodnejší film tak, aby sa páčil každému, aby nikoho neurazil. Asi by ma viac bavilo, ak by to bolo komorné, ak by sme sledovali len plavbu pár chlapíkov na lodi, pretože akonáhle sa do toho následne začali pchať iné postavy a deštrukcie miest a veľkolepé zrážky vojnových lodí a kamikazde, paradoxne to stratilo na intenzite a padla tomu reťaz. Menej je niekedy viac. Uvedomujem si, ako absurdne toto tvrdenie môže vyzerať u pramatky všetkých veľkofilmov, ale ak sa tvorcovia chceli odlíšiť od konkurencie, mali z toho naozaj urobiť komorný film a nie toto. (21.06.2024)

Už to, že se do žebříčků nejlepších filmů roku 2023 dostane japonský film, stojí za zájem. Japonci se totiž po dlouhé době vrátili k jejich celosvětově nejznámější obludě a natočili vysloveně zajímavý film z jejího světa. Atmosférou dobový, odehrávající se chvíli po konci druhé světové války. Digitálně notně šílený, což je třeba uznat. Ale po příběhové stránce tu perfektně skloubili do kupy názorové pochody a myšlenky jednoho národa, který po válce bojoval sám se sebou. Což je na tomto filmu podle mě to nejzajímavější. Totální katarze jednoho národa převedená do filmu o zrůdě, která definovala jeden žánr a pomohla nejednomu Japonci se očistit. (04.06.2024)

Kým Hollywood iba raz natočil Godzillu v nejakom inom, ako kaiju štýle ( 2014 ), Japanese sa o to pokúša už po niekoľký krát. Dávno sú preč časy filmov hlavne z éry Shōwa, kde sa to v posledných častiach chovalo skôr ako groteska, než čistokrvný kaiju spektákel. Naposledy ( ak nepočítame anime báchorky ) si tu s chvostom zamávala Gojira v SHIN GODZILLA, filme ktorý nešiel vydláždenou cestou a podobne je to aj v tomto prípade. MINUS ONE je na míle vzdialený hollywoodskemu mainstreamu, plného trikov a tvorov. Je to proste príbeh s presahom, kde sa nanešťastie do toho všetkého zavŕtala prerastená jašterica. Trikovo vzhľadom k rozpočtu až výnimočné a držím krajine Vychádzajúceho Slnka palce, aby v tomto trende neprestávala. (04.12.2023)

G-1.0 je snímek o tragédii, kterou přináší nečinnost a strach. O motivaci, která donutí jedince k akci a finální oběti. Pravý opak tomu veselému americkému blbnutí, stvořenému pro odpočinkovou zábavu co jsem viděl před pár dny. Japonci zde otevírají staré rány a využívají k tomu metaforu vzniklou z dvou jaderných pum, které Oppenheimer naservíroval americké armádě k rychlému použití. Zlomení lidé, kteří se pomalu staví na nohy po prohrané válce, aby byli pošlapáni další katastrofou. Ohromující destrukce, podpořená burácivým hudebním doprovodem, živelné postavy, kde vás zajímá kdo přežije a kdo ne. Překvapivý hlavní hrdina - zbabělec. Žij. (02.05.2024)

Gojira jako vážně míněné válečné drama? Ano, návrat ke klasickým kořenům prvních dvou dílů. Je strašná škoda, že většina lidí si tuhle značku spojuje s hollywoodským Monsterversem, či tou pitomostí od Emmericha s Jeanem Renem, která neměla s Godzillou nic společného a nemá vůbec tušení o godzillím fenoménu v zemi jejího vzniku, Japonsku, kde společnost TOHO napříč  šesti dekádami vytvořila celkem 29 hraných filmů s touhle přerostlou ještěrkou. Jasně, zejména SHOWA éra v 50. a 60.letech byl jeden velký cringe úlet, kde si to Godzilla rozdávala s mimozemšťany a s opicí a kamarádila se s malým japonským chlapečkem, ale tenhle aktuální díl, v podstatě pocta, je návrat k surovosti prvních dvou dílu z roku 1954 a 1955. Gojira tu rozhodně není žádný mazlík, ale nelítostné stvoření, které s gustem překusuje lidí vejpůl a vzduchem metá vlaky. Překvapil mě scenáristický fokus na lidské postavy. V podstatě celou první půli neopustíme prostředí chudinských slumů na okraji Tokya, kde se řeší takový malý rodinný mikropříběh, s chvilkovým odskočením na moře, kde se za cenu uhrožení života vylovují zanechané miny, aby pak zhruba po hodině Godzila nastartovala ničení města a do toho zazní známý hudební motiv z TOHO filmů, který mi vyvolal úsměv na tváři. Ve filmu jsou čtyři akční sekvence a každá následující je lepší a lepší. Je úplně neuvěřitelný, že tohle stálo méně, než Jáklův Žižka (checht), přitom to má parametry velkofilmu a tím, jak střídá uzavřená mikro prostředí  jedné místnosti  s opulentními CGI výjevy, tenhle budgetový nedostatek velmi šikovně maskuje. Navíc fandové celé série si tu najdou odkazy na staré známé věci, v tomhle ohledu hraje prim světélkující krunýř Gojiry. Ve filmu je také znatelně cítít přetrvávající poválečné a hirošimské trauma Japonců, přesně tak, jak to vnímáte ve starých filmech. Je to skvělá pocta, a jestli i restart, tak takový restart si nechám líbit. (04.12.2023)