105 % alibi

Detektivni pribeh, ktery neni vubec citelny a predvidatelny jak by se mohlo z kraje zdat. Prvnich deset minut se dej rozehrava k velkemu kusu, avsak vrazda a nasledny, na scenu, prichod vysetrovatelu pocatecni tempo a atmosferu dost zvolni. Potrebny sarm a rychlost se opet vrati s s prichodem Ladi Mensika.Velice nezvykle mi prislo divat se na kriminalisty v uniformach, i kdyz v te dobe to asi tak bylo.Ve dvou vedlejsich rolich se mihnou i dva mistri naseho herectvi - panove Stanislav Neumann(jakozto soused) a Eman Fiala(jakozto prevoznik). (09.01.2008)

Je to malý zázrak, že režisér Vladimír Čech mohl natočit v roce 1959, tedy v ponuré dekádě 50. let, kterou umělecky odráží monolit schematické tvorby, skutečnou detektivku založenou na prosté podstatě politicky nemotivovaného kriminálního činu, byť mírná ideologická motivace by se v třídním původu pachatele přece jen našla. Přesto je s podivem, že tvůrci nemuseli do příběhu implantovat západní protistátní centrály vysílající přes hranice diverzanty a jiné protistátní živly, jelikož ostatní filmy tohoto žánru se jimi jen hemží. První ze série detektivek s kapitánem Tůmou (v podání intelektuálně vyznívajícího Karla Högera) a poručíkem Líbalem (představovaného bodrým Josefem Bekem) je zajímavá jak svým hereckým obsazením, tak i fungující linkou dějové osy, především ale se znalostí dobového kontextu coby možnost nahlédnout do filmovým pásem zakonzervované ,,reality" temné doby - je krátce po československé měnové reformě, celou společnost svírá tuhý totalitní režim, situace je opravdu neutěšená ekonomicky, sociálně i politicky...toužení po získání losu a výhře auta je velmi pochopitelná motivace... (07.04.2013)

Zvláštní kombinace kriminálky (kdy jakoby víme, kdo je vrah) a detektivky (to, když zjistíme, že vraha vůbec netušíme). S několika vtipnými dialogy mezi Högerem a Bekem, když už odezní menší napínák z úvodní části. Skvěle se povedlo film zařadit do hornického města (Kralův Dvůr dnes už bez komínů a těžebních věží, ale také část Hradce Králové) a jakoby jeho okolí (zvláště přehrada s chatou a převozníkem). Herecky velmi na výši - například Eduard Kohout na naprosto minimálním prostoru dokáže vystihnout skutečnou tragédii účetního a celého jeho života. Potěšily mne hvězdy čs. filmů 30. let - jak Eman Fiala, tak především ve větší roli František Vnouček, kterého známe nejspíše jako spravedlivého mladého učitele z Cesty do hlubin študákovy duše. Překvapilo mne, jak nádhernou dívkou je Štěpánková, které stačilo hrát velkýma, rádoby naivníma očima. A dokonce i Menšík se zde krotí a svou roli sice pojal ve světákovském stylu, ale velmi uvěřitelně. Samotné vyšetřování připomíná precizní vyšetřování jako ze současného seriálu Případů 1. oddělení, žádné unáhlené hypotézy ani intuice, ale poctivá práce a skládání střípků. Divák v každé chvíli ví přesně to, co vědí i vyšetřovatelé. Líbilo se mi i zatčení s těmi jazzovými rytmy na pozadí a bubnem. Nebo poslední Högerova hláška: "A máme po detektivce." Oba mladíci, zahraní překvapivě ne tak jistým Lackovičem a poněkud civilnějším a uvěřitelnějším Vinklářem, nakonec mají stanout před lidovým soudem, a možná je škoda, že nevíme, jak dopadl - za podobné prohřešky proti socialistickému myšlení a řádu se posílalo i do uranových dolů. (30.11.2018)

Tak úplně bych netvrdil, že filmaři nebyli nuceni přece jen nevložit něco z dobovosti. Už jen ty fabriky v pozadí, kouřící komíny a v závěru věta kriminalisty Karla Högera: "Někdo na to přijde sám, že si na toho spartaka musí ušetřit a někomu to musíme vysvětlit my." Každopádně se jedná o kriminálku, kde se hlavní podezřelí vytvoří hned na začátku a jdou s námi až do konce, kde nakonec dojde k odhalení vraha. Docela překvapivého nutno dodat. A abych neprozrazoval, kdo je vrah, tak jen dodám, že toho herce v záporné roli člověk moc často nevidí. Za mě je to taková kriminálka, která na konci padesátých let mohla být rozhodně schématičtější a dobovější, ale není, zaplať bůh. Na druhé straně bych se ani nedivil, kdyby u ní někdo usnul. Kriminalisté v padesátých letech neměli moc možností a sám hlavní vyšetřovatel to říká jednomu z podezřelých. "Budeme vás vyslýchat tak dlouho, dokud se něco nedozvíme." A právě na tom je vidět, jak jsou policisté v koncích, že nakonec dojde i k druhé vraždě a oni si neví rady. Spoléhají tedy hlavně na výslechy a na to, co se kde dozví. Pachatel je odhalen v klidném tempíčku stojaté vody. (10.02.2021)

Příležitost dělá zloděje. A někdy také vraha. Zdánlivě obyčejný krimifilm s poněkud prvoplánovým morálním pozadím, ale precizní scénář jej v jistém ohledu posouvá o laťku výš. V dialozích je znát určitá ironie a předvedené postavy oplývají nepopiratelnou autenticitou (sic!) i nemalými sympatiemi. Což je vzhledem k době, která zdaleka nebyla tak svobodomyslná, jak se může zdát, malý zázrak. Napětí stupňované atmosférou vlastního strachu, v němž rezonuje jak mladická nerozvážnost, jíž se dopustili nezkušení chlapci toužící po výhře snů, tak zkušenost a moudrost policejních vyšetřovatelů se daří udržet až do úplného závěru a film má navíc velkou oporu jak ve vynikající práci s kamerou, tak především v hereckých výkonech, které 105% alibi trvale zařazují mezi to nejkvalitnější, co na konci padesátých let u nás vzniklo. (10.03.2012)