Piano

Na tomto filmu mě ohromili především vizuální provedení a ta překrásná hudba. Herecké výkony jsou vynikající, příběh zajímavý, prostředí atraktivní, ani s otevřeným koncem jsem neměla problém. Jediné, co mě lehce rozhodilo, byla situace následující den, kdy jsme šli na něco jiného, ale zjevně jsme se spletli, poněvadž se na plátně opět začalo promítat Piáno. Hodně studená sprcha, ale co už. Odseděli jsme to se zavřenýma očima a vychutnávali si hudbu... (24.01.2019)

Soundtrack je bez jakýchkoliv pochyb za plný počet. Herecké výkony Anny Paquin a Holly Hunter taky. Bohužel mi přišlo, že příběh je… jednoduchý a prostě nestačí na vyplnění téměř dvou hodin. Protože už po hodině je vám jasné, co bude dál, kdo co udělá a vy jen na to čekáte. A to je důvod, proč prostě tomuto (jinak krásnému) filmu nemůžu dát plný počet - to bych totiž šel proti většině plných počtů, které jsem zde udělil a proti filmům, u kterých jsem se nenudil. 80 %. (30.04.2011)

Piano nepatří do sorty snímků, které by vyrážely dech náhlým emociálním výbuchem. Zapadá do té početně slabší, ale o to cennější skupiny, kde pocity mistrně oscilují mezi hraničními přímkami smutku a vášně, mezi klidem a bouří, aby se tu a tam zlehka vrcholu dotkly a zase se stáhly do prostoru neklidného čehosi. Nevím, jestli je to tím, že na režisérské sesli seděla žena, ale výmluvnost některých scén je ohromná, bez potřeby komplikovaných dějových rekvizit. Stačí jeden záběr na Adin obličej, hledící za klavírního doprovodu na pláž "zdobenou" opuštěným pianem, a víme, že bez svého milovaného nástroje nedokáže pokojně žít. Baladicky rozehraný příběh se nesnaží soustředit na kontrast vznešenosti postav s nehostinností Nového Zélandu - ten slouží jen jako hezká kulisa vesmíru citu a necitu, který se rozprostírá mezi třemi hlavními postavami. Nádherná je kupříkladu scéna, kdy se již uvědomělý Stewart snaží se vší marností v lese "získat" Adu, která před obchodnickým chladem svého manžela stále dobrovolněji utíká k touze negramotného dobráka Bainese. Černobílost tu neexistuje, nikdo není vítěz, nikdo není poražený. Kdoví, jestli na tom tváří v tvář institutu člověčenství není nejlépe právě Stewart. I přes ohavný čin, spáchaný v náhlém bolestném zmaru. A ten dvojsečný konec je prostě vytoužená třešinka na dortu. Proč by piano, které je středobodným symbolem všeho, nemohlo být i finálním elementem, rozhodujícím o... moment, ono už je tak trochu na divákovi, který obrázek si dosadí na poslední místo právě dokonaného díla. Skvělé herecké výkony všech zúčastněných - malá Paquinová si odnesla oscara zaslouženě. Lokace nemohly být vybrány lépe. Všechno je tolik neučesané, tolik krásné... 10/10 (19.03.2008)

"Nebudu mu říkat tati !! Nebudu mu říkat nijak !! Nemůžu se na něj ani podívat !!" Pro mě jedno veliké zklamání ze silného dramatu prostoupeného jedním velmi bizarním a prázdným filmem s nechutně harlequinským příběhem rovněž z pera režisérky Jane Campion, kterému dominuje opravdu skvostný hudební motiv Michaela Nymana a fantastické herecké výkony zejména Harveyho Keitela jako zvrhlíka Bainese a Anny Paquin, jejíž Flora McGrath coby jeden z nejotravnějších charakterů, jaké jsem kdy viděl !! Prvoplánovité a účelovitě natočené Piano hrající si na artovou záležitost, jíž slušel snad jen ten závěr a skutečně geniální kamera Stuarta Dryburgha, prostě nemůžu, jakkoliv miluji klasickou hudbu, považovat za něco výjimečného !! Odpověď na otázku, proč madam Campion už nikdy nenatočila tak velký film, rozhodně nemá nic společného s vysoko nasazenou laťkou, ona to totiž lépe neumí, a tento snímek, jeden z nejpřeceňovanějších vůbec, toho budiž skvělým důkazem.. (10.06.2013)

Koukat se na holou prdel Harvey Keitela je přesně to, co po náročném pracovním dni potřebuji. Ne, samozřejmě film není jen o jeho prdeli, například Stuart Dryburgh za kamerou doslova kouzlí a oscárek je ve správných pacičkách. Ani oscar za kostýmy nejsou střelou vedle, například než by si dotyčná dáma sundala tu obří sukni, mohl bych si jít na poštu pro první důchod. Herecky září Holly Hunter, ale měla to trošku ulehčený, protože mužský postavy byli psaný čistě pro její postavu, takhle jednoduchý mužský charaktery napíšou studenti v prvním ročníku famu od čehož se odvíjela zápletka příběhu, která díky tomu dostávala hodně amatérskou příchuť. (09.02.2019)