Svatba

Altmanovy filmy ze sedmdesátých let představují specifický žánr; a myslím si, že v podobné kvalitě to dosud nikdo nezopakoval. Všechny splňují parametry dokumentu i grotesky, je to tedy jakýsí groteskní dokument či dokumentární groteska. A svatba je také téma vhodné pro oba subžánry, a také se v nich často vyskytuje. Altman a jeho scénáristé přesně dodržují strukturu svatebního rituálu, kolem něhož navěsili všechny příběhy/gagy, které znali či slyšeli či je právě napadly, že by se mohly přitom stát. Pozn. 1: Nedávno mi mezi partiemi kulečníku povídal jeden, jak byl na svatbě (ještě daleko okázalejší v Indii. Také jsem se přitom smál, i když jiným věcem, ale smích byl stejný. Pozn. 2: Altmana toto téma hodně lákalo, o jeho komplement - rozvod - už asi nestál; tam se vyskytují gagy jiného typu. Pozn. 3: Malarkey *** připomíná, že i přes emotiví chování je tenhle film "bez emocí". I to odpovídá představě o "dokumentu". (16.03.2019)

Velice těžkopádný a zároveň dlouhý film, který je celý jen o nekonečném tlachání svatebčanů na zazobané svatební oslavě zámožných rodin kdesi ve státech, nic co by vtáhlo diváka do příběhu, děj se neustále přesouvá z jedné postavy na druhou, aniž by mě temperament kterékoliv vyloženě zaujal. Po celou dobu akorát spolu řeší vyložené nezáživnosti, kdo koho podvádí, vztahy, kritizování, pomlouvání, namlouvání, úmrtí, životní etudy, organizace, nebo přípravy. O komedii se zde snad nedá vůbec mluvit. Ani starý barrandovský dabing s tímto dílem mnoho nesvedl, píseň "Nebeské světlo", která zde zazněla v češtině, byla skoro až otravná. Nic k čemu se třeba vracet. 30% (27.03.2013)

Altmanův kolektivní portrét jedněch zazobaných svatebčanů je sžíravou satirou na život vyšších kruhů. Svatba, na kterou nikdo nezapomene (tedy aspoň z těch, co ji přežili). Herce víceméně neznám, jenom Miu Farrow a Geraldinu Chaplin, Johna Malkoviche v jeho první filmové roličce jsem nepoznal. Zajímavější je poslední herecká role režiséra Johna Cromwella, který tu představoval oddávajícího biskupa. (29.05.2013)

Svatební párty servíruje (navenek) "přímo" ukázkové menu konvenční etikety jednotlivých hostí, jejichž hogo fogo pozlátko postupně sloupáváme a odhalujeme pokrytecky snobské a obskurní charaktery požitkářského chtíče mikrosvěta figur a figurek na oné groteskní svatební "šachovnici." Tvář pokleslosti a punc prázdnoty probublávají v mravně závadné společenské smetánce. (04.04.2013)

Zkusili jste někdy vzít mikroskop a pozorovat hemžení mikroorganismů na sklíčku? Altman vlastně činí totéž a na ploše jednoho honosného sídla v době svatebního obřadu, který má spojit dva zazobané rodinné klany, podrobuje zkoumání lidský živočišný druh v určité situaci a epoše. S neskrývanou ironií odkrývá vzájemné vazby, vztahy a motivace. Altmanovy filmy bývají nedějové a jeho postavy neusilují o divákovu přízeň a citovou angažovanost. Svatba je satira založená na dialozích, které dohromady poskytují nejen zprávu o dvou rodinách a společenských vztazích ve zbohatlických famíliích, ale i o vztahu dobové morálky v USA 70. let. Pro mě se jedná o jeden z nejzajímavějších Altmanových snímků, i když vzhledem k nedějovosti a pomalému tempu není pro každého. Celkový dojem: 90 %. (13.11.2013)