Žít a nechat zemřít

Roger Moore skáče po hřbetech krokodýlů, pere se s černochem se železným pařátem a likviduje hlavního padoucha kulkou na žraloky, všechno přesně jak to předpověděla tajemná Solitaire. Dokonce se podíváme i k Bondovi domů...Ovšem páni scénáristé, nezapomněli jste náhodou na někoho!? (Myslím toho pána co furt něco kutí a bez jehož přítomnosti ztrácí bondovky 10% svého kouzla) (06.11.2003)

S novým Bondem přišlo chvályhodné nové pojetí, aby starý pán držel pořád prst na tepu doby. A vzhledem k boomu blaxplotací v té době bylo rozhodnuto, že další průšvihy bude agent 007 řešit v pimpkárách v Harlemu a jazzových klubech New Orleans. Tento tah vyšel, zejména díky kontrastu suchého britského staromilce s divoce oblečenýma houpavýma černochama, kteří zbavují celý film jinak se celkem nabízející ztrouchnivělosti. Tu zde pečlivě zastupuje ústřední duo, kdy Roger Moore působí jak figurína, která po stisknutí tlačítka vypálí robotickým hlasem suchou hlášku a hrůzná Jane Seymour, která zde působí tak prkenným dojmem, že zbavování jí jejího panenství tak působí jako zatím rozhodně nejnáročnější Bondova mise. Zábavné scény postavené na kontrastech typu "dobře oblečený James Bond jde nenápadně zjišťovat informace o drogovém bossovi do zaplivaného baru v Harlemu", pak fungují hlavně tím způsobem, že si dokážete představit, jak dobře a pyšně vypadaly na papíře než je Moorovo podání nechalo implodovat do jeho dřevákovosti. Každopádně přístup producentů Saltzmanna a Broccoliho v tom, neopakovat díl co díl tu stejnou úspěšnou formuli a ducha série průběžně obměňovat (krom záporáků zde například i trvali na omezení Bondových gadgetů, takže se zde výjimečně nesetkáme s Q) by si měli rámovat producenti dnešních blockbusterových sérií místo svých ročních bonusů. (28.07.2019)

8. bondovka - Moore mi jako Bond nikdy nevadil. Ani v posledních dílech ne. Ubylo Conneryovské vážnosti a britské strohosti. Objevil se drsnější humor (vyhození Tee Heeho z vlaku) a více nadsázky (poslední záběr s baronem Semedim). Jane Seymour je nevýrazná, ale to není na škodu, hlavně, že je výrazný lotr. A ten je skara něco. Yaphett Kotto je neznámým hercem, ale poté co jsem jej viděl jako doktora Kanangu a později jako Idi Amina mám ho rád čím dál víc. Zde se svého "antré" dočká bohužel až na konci ("Vždycky se rád nafukoval"). I tak je jeho karibský diktátor a heroinový boss jeden z nejlepších záporáků - nejen Bondovských. Je zde několik nezapomenutelných scén - americké buranství ztělesněné šerifem Pepprem kontra anglický klid, "Čí je to pohřeb?" "Váš!", vylíčení Harlemu jako svět sám pro sebe, útěk před krokodýli. Rogerův debut dopadl na výbornou. Ale zdá se, že v tomhle názoru jsem zde spíše sám. Zamrzí jen absence Q, poněvadž se producentské duo domnívalo, že méně hraček neuškodí. Chyba! (26.07.2006)

Líbilo se mi to. Sice to jamajské voodoo mi přijde jako přehypovaný nesmysl, ale v té době docela frčelo, i když spíše v hororech (Wes Craven by mohl povídat), ale jako zajímavá kulisa zde funguje. Scénář má hlavu a patu, a dokonce je mi sympatické, že se tentokrát nezachraňuje svět. On ten chlápek s neomezenou armádou niggaz stačil pouštět hrůzu sám o sobě, včetně své velmi dobře organizované sítě. Jane Seymour sice hraje stejné sladké dřevo jako jinde, ale naštěstí zde ji do tohoto dřeva nastylizovali její rolí dřeva - vykladačky karet, takže to funguje. Velmi dobré nápady akčních scén, propracované do detailu, vynikající honička na lodích, výborné "pohřby" v New Orleans, a tuna vtipných hlášek a hříček se slovy ("Byl poněkud nafoukaný.") či parodie buranských policajtů. Inu, a kongeniální písnička Paul McCartneyho, ta celkový pozitivní dojem jen dotváří. (06.07.2016)

První Mooreův Bond si zaslouží tak 3,5 hvězdy. Má parádní začátek (scénku s "černošským" pohřbem miluji), ale pak začne být lehce rozvleklý. Píseň manželů McCartneyových je vážně jedna z nejlepších, ale mimo ni filmu pořádná hudba chybí. Neučarovala mi navíc ani jedna z tupých bondgirls. Proč Žít a nechat zemřít vidět? Kromě toho, že Moore vcelku profesionálně přebírá Conneryho otěže, je v téhle bondovce především dloouhá (ale určitě ne nudná) scéna, která začíná na krokodýlí farmě a pokračuje honičkou na motorových člunech, pak praktická ukázka toho, že i s dvoupatrovým autobusem jdou dělat smyky, dále trochu netradiční lekce létání a vcelku slušný závěr, který ovšem zkazí trapná "nafukovací" likvidace hlavního padoucha. P.S. Tak nějak mi tu chyběl pan Q, ačkoliv vím, že Žít a nechat zemřít není jediný Bondfilm, ve kterém se neobjevil. To, že se o něm mluvilo, mi ale tentokrát návštěvu jeho prdlého oddělení nevynahradilo. (11.04.2010)