Vládci loutek

Přílet mimozemského vetřelce je maskován laciným létajícím talířem, který se stane turistickou atrakcí. Kromě agentů NASA a tajných služeb zatím nikdo netuší, že uvnitř se ukrývají paraziti, jejichž cílem je ovládnutí lidí. Jestliže v Lupičích těl jsou mimozemšťané rostlinného původu, pak zde se jedná o živočichy připomínající rejnoky, co se dorozumívají jako pozemský hmyz chemicky, podobně jako třeba mravenci. Už od první scény příletu vesmírného tělesa se vytvoří zvláštní neklid a napětí stupňující se až směrem k závěru. Honičky, pronásledování, lov nenakažených lidí již ovládanými jedinci a děsivý nárůst nakažených vytvářejí temnou atmosféru strachu a bezmoci. Po trikové stránce jsou paraziti dobře uděláni, jelikož se jedná o poctivé mechanické efekty. Film lze vykládat ale také podobně jako snímky inspirované Lupiči těl coby alegorii. Falešná touha po lepší budoucnosti zatím vždy skončila u diktatury, v horším případě rovnou u války. Překvapilo mě, jak i po letech jsou Vládci loutek svěžím snímkem, byť samozřejmě úrovně předlohy nedosahují. Hodnocení proto ponechávám. (03.09.2019)

Knižná predloha nám ponúkla zaujímavý námet a filmári s ním naložili v rámci svojich možností zodpovedne, ale s väčším talentom a rozpočtom mohol vzniknúť predsa len o niečo pútavejší, nápaditejší a hlavne pôsobivejší film. Takto máme možnosť sledovať (aj napriek tomu, že sa mi film páčil) skôr priemerné filmové predstavenie, ktoré rozhodne zaujme, ale výraznejší dojem nezanechá. (10.01.2005)

Wells, Wyndham, Asimov, Clark a Heinlein. Především oni stáli za mou vášní k žánru sci-fi. I proto mi hodně vadí, když je jejich dílo praseno. Nedávno filmaři domrvili Nadaci, ale na druhou stranu, se vcelku povedly nové Midwich kukačky. Proč je zmiňuji? Protože Vládci loutek, by si zasloužili právě takový přístup. Místo akčního a přesto sterilního polobéčka, měl vzniknout thriller s plíživou atmosférou, která by nejen naplno využila knižní námět, ale ještě ho obohatila o nové nápady. Což tady vůbec nehrozí, takže se tento film řadí mezi průměrárny, jakými jsou třeba Invaze zlodějů těl, nebo Invaze. A to jen díky účasti Sutherlanda a atraktivní látce. Jinak by to bylo čisté béčko, se solidními triky. PS: koukám, že za scénářem stojí ten samý David S. Goyer, který zrovna prasí Nadaci. Bohužel je velmi plodný, takže nepřekvapí, v čem všem má ještě pařáty. (11.12.2022)

Na to, že to mělo být sci-fi tak mi to nepřišlo tak tajemné, jak se na sci-fi sluší. Ale zase na druhou stranu, jsem po celou dobu přemýšlel jak to celé zkončí. U.F.O. to je věčná otázka. jestli-že někdy k onomu setkání s cizími bytostmi z jiného světa opravdu dojde? Budou hodní nebo zlí? V tomto případě to byla ta zlá forma ufonů. Upřímně řečeno, mám radši ty filmy, kde figuruje ta hodná, jako třeba E. T. nebo ty chlapíky z filmu Blízká setkání třetího druhu. Tihle odporní paraziti mi moc milí nebyli, a přišli mě až podezřele podobní Alienům. (01.08.2007)

Adaptace jednoho z nejzásadnějších a nejslavnějších románů Roberta A. Heinleina, slavného klasika sci-fi hžánru, nedopadla bohužel nikterak skvěle. Schází jí přímo k uzoufání atmosféra. Heinlein svůj román napsal v období studené války jako určitou paralelu na tehdejší hysterii týkající se špionománie a román se dá chápat jako určité podobenství honu na čarodějnice. Z toho námětu se dalo vytěžit nesrovnatelně víc a i leckteré laciné, nicméně profesionálně natočené béčko z tohohle srovnání vychází lépe. Hlavním hrdinům schází charisma a největší hereckou hvězdou je tady Donald Sutherland, který mimochodem zas tak oslnivý herec není. Jak z hlediska scénáře, tak režie i hereckých výkonů je to neslaná nemastná záležitost, která ze všeho nejvíc nudí. Slušné jsou nicméně triky Grega Cannoma. Celkový dojem: 50 %. (18.06.2006)