Kókaku kidótai: Stand Alone Complex

Nejznámější animovaný přírůstek do žánru cyberpunku mám rád jak v celovečerní, tak (jako jeden z mála) i v hrané hollywoodské podobě, takže jsem po dlouhých letech odkládání nakonec zamířil i do jeho seriálové verze. A i přes přítomnost všech známých postav a povědomé kulisy mě čekalo nečekané vystřízlivění. Pryč jsou akční symfonie nebo salvy myšlenek, které nejdou vždy adekvátně uchopit nebo pár větami vysvětlit, částečně je navíc pryč i specifická nálada, neodmyslitelně k Sekci 9 patřící. Ze Stand Alone Complex se totiž vyklubala epizodická sci-fi kriminálka, která je sice tu a tam ozvláštněna nečekanými žánrovými zatáčkami, ale ve své podstatě zůstává stále tím samým. Kartotékou případů, které se ve velkém otřou o politiku, v menším záběru pak o ekonomiku, sociologii či historii, aby vše zakončily střídmou akční scénou nebo nostalgickou rozmluvou. Chvíli jsem takový přístup dokázal přijímat, ale když se podobně nenápaditě vyvíjela i ústřední linie s Vysmátým mužem, která se první tři čtvrtiny seriálu zdá spíše povinným přívěskem, nebylo mi zrovna do zpěvu a marně jsem se snažil pochopit, proč právě Ghost dosahuje v žebříčcích nejpopulárnějších japonských seriálů tak kultovní úrovně. Jenže pak přijde poslední sedmička epizod, které míří tak vysoko, že jsem se málem ujišťoval, jestli sleduji stále ten samý seriál. Místo nicneříkajících dialogů se přistupuje k činům, na osudech hlavních charakterů mi záleží až bolestivě moc a zpětně divák pochopí i velmi pozvolné tempo nebo občas až neexistující gradaci jednotlivých zápletek či epizod. Stand Alone Complex je hodně specifická vize a přestože k ní mám nejednu výhradu, má v sobě zároveň tolik jedinečnosti, že jí v hodnocení rád trochu pomůžu a jsem rád, že nakonec dostála slavnému jménu. (11.09.2018)

Jedna z nejlepších detektviních sérií, co jsem kdy zřel. Famózní příběhové linie i drobnými odbočkami stimulují mé implantáty fantasie natolik, že častokrát trnu úžasem. To, že seriál si lehce hraje s filmovou předlohou a utváří jakýsi svébytný pohled na svět GiS jenom dokazuje zdatnost tvůrců. Způsob, myslím podoben i filmu, jakým střídají intimní drama a dokonalé bitky naplňuje mou touhu po vyprávění jako takovém. 1 série i 2nd Gig - ty aluze - ty myšlenky - ty postavy - síť a strupy. Jsem odvařen - totálně... (17.12.2009)

To je pro mě tak těžké ohodnotit, vážně sedím tu nad tím už celou věčnost a přemýšlím. Nabité prvotřídníma myšlenkama, občas to prostě můj mozek nepobíral, prostě jsem tak trochu nechápala, nemyslím sled událostí, ale například rozhovor v 26. dílem si zřejmě budu muset pustit ještě jednou, protože jsem prostě nestíhala, můj mozek na tohle ještě není připraven ;-) Ze začátku mě to nebavilo, pak tam byly sem tam velmi dobré díly, pak další, které mojí pozornosti nevoněly, ale ten konec... Lepší než Matrix, ale hůř se zpracovává v mozkovně, a to je skvělé, ne? Akce, pátračka, pohledný Vysmátý muž. Oishi! :-)) (11.08.2009)

Pokud hledáte detektivní filosofické sci-fi, tak GITS je jednoznačně správná volba. Prostředí zhruba odpovídá mé představě o roce 2030, kdy se seriál odehrává. Lidstvo sice udělalo velký pokrok ve výpočetní technice a kybernetice, ale jinak zůstalo stejně prohnilé, jako je dnes. Kromě několika dílů překypuje seriál velice originálními zápletkami a zajímavými řešeními jak jednoduchých, tak složitých případů. Velice jsem si oblíbil Tachikomy, protože právě jejich "monology" dávají možnost k zamyšlení se. Trošku nepříjemně pro mě kontrastuje klasická animace s použitými efekty, protože bych byl rád, kdyby se plynule pohybovaly nejen auta, ale i lidé. Nelze nezmínit fantastickou hudbu Yokko Kanno, která dává seriálu daleko modernější nádech. (08.01.2008)

Kvalitný seriál, ktorý však má na môj európsky vkus príliš krátke epizódy. Prvé diely vychádzajú z rôznych (často jednoduchých) nápadov týkajúcich sa "duše" robotov. K záveru sa to však fantasticky zahustí. Akcia aj filozofia je fajn a prístupná aj komerčnejšiemu publiku (na rozdiel od filmov). Ako celok - priehrštie nápadov, ktoré zo začiatku vytvárajú prílišnú rozkúskovanosť. Ale vzhľadom na to, že Japonci frčia na inom princípe a množstve anime seriálov ako "my", moja výčitka je čisto subjektívna... (22.04.2006)