Jedeme na teambuilding

Je to sračka. Plný over the top vtipů a občas se to chytne, ale spíš mě pronásledovala orosená trapnost. Je to nejspíš schválně přehnaná parodie na korporát, za mě ale nevydařená. Na co se dalo dívat: Prachař poprvý při hraní nevypadal jako při mrtvici a možná v pár scénách ukázal špetku umu, Polívková a Polnišová byly skvělý a hřeb filmu Vojta si tu roli vyloženě užíval. Do kina naprosto zbytečná návštěva. (25.02.2024)

Kotek je sympaťák a Polívková je skvělá herečka. Ani to však nezachrání tvůrčí impotenci Mariankové. Námět sám není špatný, původní rumunský snímek mohl být i vtipný. Tohle je křečovité, hodně často s velmi ubohými vtípky. Na jednu stranu jsem ráda, že se český film snad vymaňuje z nadvlády bezduchých romantických komedií s Langmajerem, ale netěší mě, že se obloukem vrací k buranovskému humoru vesnických taškařic páně Trošky. (02.05.2024)

Narvu ti boty do pr*ele až tě tkaničky budou šimrat v krku. Je to hovadina, to asi nebudou popírat ani sami tvůrci. Kromě takové té trapné zábavy to má hodnotu nula. Nedává se mi hodnocení lehce, musím se ale přiznat, že tady bylo několik scén, kdy jsem se smál se slzami v očích, což nevím kdy naposledy jsem v kině brečel smíchy. Jediný účel svého vzniku splnilo. Je to takový kros Prciček a IT Crowd s trapno humorem. Inspirace jinde je znát.. Narcistický šéf, ajťáci dole ve sklepě, spory mezi odděleními, nebo soupeřící skupinky na chatě v tucty amerických filmech. Lízejte vy kundibádi.  (27.01.2024)

Už jsem si zvykl na to, že česká komedie tu na ČSFD dostává docela solidní nálož od diváctva. Pořád mě to ale baví zkoušet doufajíc, že někdy se zadaří a já se u filmu upřímně pobavím. Občas se to totiž zadaří a zrovna zde se to i stalo. První minuty jsem byl sice takový nejistý, ale pak se to rozjelo a mě bylo jasné, že tady to ztráta času nebude. Pravda, mnohdy u podobných komedií stačí málo a půjde to do kytek. A tady se váhy osudu pořád nakláněly na jednu, i druhou stranu. Jenže ve výsledku se to prostě povedlo. Upřímně jsem se zasmál. (04.04.2024)

Komedie mají největší šanci u diváků zaskórovat, když jsou ze života. Když vidíme příběhy lidí stejných jako jsme my, ideálně v nějaké vyhrocené situaci nebo v situacích, které ironizují notoricky nám známé jevy a činnosti kolem nás. Kdo pracuje v korporátu, nebo něčem tomu částečně podobném, jistě si u této komedie najde své. Už ani nás Čechy neudivují v našem jazyce anglikanismy jako brejnstorming, kofíbrejk, fídbek, asap, oupnspejs, fokus, meeting ani nové firemní hodnosti které z drívějšího obyčejného prodavače umí udělat třeba senior sales managera a to na vizitce působí sakra hustě co říkáte? Ano. Většina nás normálních se tomu nejprve smála, ale člověk se prostě musí přizpůsobit prostředí ve kterém funguje a které ho i mnohdy živí. A tak se otevírá velká škála vtípků a možností jak si z tohohle někdy přiblblého prostředí udělat legraci aby člověk nezblbnul. Čas od času se tohoto téma chopí nějaký scénárista a něco natočí. My tady v Čechách se spíše chápeme toho toho někým už natočeného což u Mariankové platí dvojnásob, nacpeme tam naše herce, okořeníme to mlékem, strdím a v tomto případě bryndzou. Následně doufáme, že to diváka chytí a v multiplexech bude natřískáno... Mno... Za mne tedy nic moc. Česká komedie se dnes většinou třese v jakési křečové agónii a krom výjimek se většinou jedná o otřesně nevtipné záležitosti s neustále se opakující stále stejnou škálou herců. Tady alespoň trochu funguje ta satira a dělání si legrace z korporátního prostředí. Bohužel pak následuje hodně jednoduchá zábava, mnohdy nelogická a bohužel vulgární. Vždyť v tom hraje Robin Fero, tak to by bylo aby se tam nešukalo, nekrkalo a neprdělo.  Myslím, že i zde docela dobře fungovala chemie Kotek - Prachař a hodně to filmu pomohlo. Celkově dávám za dva zásahy paintbolovou kuličkou do hlav růžového týmu Jánošíků. * * (02.04.2024)