Le Comte de Monte-Cristo
Gróf Monte Christo
The Count of Monte-Cristo
The Count of Monte-Cristo
The Count of Monte-Cristo
Kamera:
Nicolas BolducHudba:
Jérôme RebotierHrají:
Pierre Niney, Bastien Bouillon, Anaïs Demoustier, Anamaria Vartolomei, Laurent Lafitte, Pierfrancesco Favino, Patrick Mille, Vassili Schneider (více)Obsahy(2)
Marseille, 1815. Mladý lodní důstojník Edmond Dantes zažívá nejšťastnější obdobní svého života. Má se stát kapitánem a konečně se oženit s láskou svého života, krásnou Mercedes. Jeho úspěch ale u mnohých vzbuzuje žárlivost. Edmond se stává obětí zákeřného plánu. Ze dne na den je bez soudu uvězněn v kobce pevnosti If, bez naděje na propuštění. Jediný, s kým může Edmond mluvit, je Abbé Faria, vězeň z vedlejší kobky. Abbé se stává Edmondovým přítelem a učitelem. Před smrtí mu Abbé svěří tajemství o ztraceném pokladu. Po dlouhých čtrnácti letech utrpení, zoufalství a beznaděje se Edmondovi podaří uprchnout a najít poklad ukrytý na ostrově Monte Christo. Jediné, po čem Edmond Dantes touží, je zúčtovat se všemi, kteří ho zradili. Nyní, vyzbrojen obrovským majetkem, se bez slitování vydává na cestu pomsty... (Bioscop)
(více)Videa (4)
Recenze (58)
KinoBlansko: Začínám neskutečně nedoceňovat velikost a bohatost francouzské klasiky a vůbec to nevadí, že zatím jen na filmovém plátně. Ségra si užívá týden ve Varech a já si tedy taky chtěl přijít na nějaký ten filmařský kousek. Ještě včera ráno jsem ale ani nevěděl, že tento film existuje a přivedla mě k němu řada věcí. Za prvé mám něco jako filmové čtvrtky, jelikož čtvrtek je většinou jediný den, kdy nedoučuji a mám čas. Za druhé jsem měl chuť na tento příběh, protože jsem ho celý možná ani nikdy neviděl. Za třetí stopáž, tři hodiny to chce kuráž. Za čtvrté je vše v originále a za páté jsem prostě potřeboval vypnout. Co se filmu týče, tak jsem se maličko bál, když po asi hodině filmu bylo po slibném povýšení, zradě, uvěznění, ztrátě, útěku i nalezeném pokladě (tedy vše zajímavé) a já si říkal, co se sakra bude ještě dít další dvě hodiny. Ale světe div se, ono to nabíralo obrátky, film svištěl, nenudil ani na minutku a všechna ta honba za pomstou, výcvik a zaučování jeho pomocníků a vytahování špíny a staré rány minulosti bylo prostě strhující, mrazivé, místy surové a nevybíravé, ale absolutně, nesmlouvavě koukatelné. Nějaký pozorování hodinek, nebo kontrola mobilu - ani náhodou. Ten film mohl mít o hodinu dýl a já bych byl potěšen. Dumas vytvořil něco, co v sobě nese životní moudrost, nabité zkušenosti, hloubku lidské nátury, vztahů, etikety a je i dnes velkým přínosem a kouzelnou branou do trochu jiného světa. Je to plné krásných citátů, mladí milenci si projevují lásku ve verších, dopisech, dokáží pracovat s city, pro lásku se obětovat, čest, důstojnost, ale i móda měli tehdy docela odlišnou váhu. Pro mě je to film, který nejen splnil, ale i předčil očekávání. Během celého, barvitého příběhu musí postavy dělat spoustu rozhodnutí, někdy správná, jindy se nechají svést, zradit, podlehnout a člověka/diváka to staví samotného do pozice, kdy může dumat jak by se on sám zachoval na jejich místě. Působivá je například momentka z vězení, kdy v totální beznaději dokáže lidský organismus a víru v něco nastartovat myšlenka čtrnáctilétého hrabání a kopání díry z ostrova If. Takže ano, bravo, magnifique. Zároveň celou dobu hloubám do jaké míry vlastně byla v tomto příběhu pomsta adekvátním řešením, aneb zda-li mělo být napáchané zlo skutečně potrestáno Edmondovým metrem, či zda-li měl být shovívavějším. Původně jsem si říkal, že byť jej pomsta změnila, zničila, tak přece jen nelze úplně ospravedlnit fakt, že vám někdo vezme doslova vše a po následném hořkém konci prince, syna prokurátora (jenž byl zmanipulován a považuji jej za největší Edmondovu křivdu a neúctu k Angel) se vlastně jeho megalomanský revenge patos zastavil, nastala menší reflexe a jsem tohoto uvědomění a samotného konce moc rád. Takže po všech stranách poučný příběh pro mladé i staré - a kniha? Snad jednou - stejně jako Les Miserables. 83% ()
Milí Francúzi pokojne nakrúcajte takéto filmy ďalej a ja sa s radosťou na ne budem chodiť dívať. Takto nejako si predstavujem historický film 21. storočia. Dokonalé po všetkých stránkach. Výborní herci na čele s Nineym, dejová linka, scenár, kamera, to všetko bolo na vysokej úrovni. Každý jeden záber mal hĺbku. Bolo pekne vidieť, že si réžia dala záležať na detailoch, za čo ich veľmi chválim. Knihu od Dumasa načítanú nemám, no hlavný dej príbehu poznám. Videl som aj film Gróf Monte Christo z roku 2002, kde Edmonda stvárnil James Caviezel. Aj starší film sa mi pozdával, no oproti tomuto filmu je to skôr rozprávka a spoločné majú asi len názov. Až tento nový film je dôstojne zobrazenie Dumasovej klasiky. Kladne hodnotím ťah režisérov, že síce film natiahli na 3 hodiny, no zmestili doň všetko, čo bolo potrebne. A keď hovorím všetko, tak myslím všetky dôležité postavy, dejové línie aj retrospektívne vysvetlivky. A tak je to správne. Všetky filmy podľa knižnej predlohy by sa mali točiť týmto spôsobom, aj keď je obťažne stlačiť niekoľko stovák strán do pár hodín. Na druhej strane je umenie réžie to nafilmovať takým spôsobom, aby sa divák v tom nestratil resp. neunudil. A tu sa to podarilo parádne. Príbehu na kvalite jednoznačne pridáva krásny vizuál. Ten Vás na veľkom plátne ohromí už od prvých minút. Stále hovorím, základ filmu je dej a herecká kvalita, no ak to zabalíte do niečoho tak pekného na pohľad, až potom je to ako Francúzi vravia, magnifique. Musím sa priznať, že už dlho po návšteve kina som neodchádzal tak spokojný. ()
Trochu jsem se obával, aby z toho Francouzi neudělali nějakou akční ptákovinu, ale jediná výraznější akční scéna je až v závěru. Jinak je to opravdu kvalitní adaptace knižní předlohy, která se jí nijak otrocky nedrží, ale přitom ctí jejího ducha. Herce jsem sice s výjimkou představitele hlavní role neznal, ale obsazení jsou velmi dobře. Kamera i hudba jsou velkofilmové. Když už pořád točit ty samé příběhy, tak ať to aspoň vypadá nějak takhle. ()
Duo Alexandre de La Patellière a Matthieu Delaporte se poslední dva roky činí a přenáší postupně na velké plátno adaptace velkých románů od Alexandra Dumase. Podobně jako oba díly Třech mušketýrů je i nejnovější Hrabě Monte Christo svěžím závanem na poli dobrodružných historických spektáklů, v nichž hrají velkou roli intriky, ale i láska. Kdysi dávno jsem viděl starší seriálovou adaptaci s Gérardem Depardieu, nicméně jsem si velice rád připomněl příběh Edmonda Dantese - příběh o lásce, zradě a především pomstě, která se ze spravedlivé pomalu přelévá do pohlcující až toxické. Audiovizuálně impozantní a herecky uvěřitelně zahraný film, u něhož je škoda, že jsem ho v kině viděl s dabingem, který dozajista ubral na fatalitě příběhu. Opravdu mě bavilo sledovat promyšlenou hru na kočku a myš, plnou převleků, divadélek a piklů, která i přes střídmé množství akce bavila po celou tříhodinovou stopáž. ()
Musím říci, že nové zpracování Monte Christa je jiné, než jeho předchozí adaptace. Surovější, komornější. Postav výrazně ubylo. Ty co zbyli jsou ale o to důkladněji napsané. Pomsta zde je temnější, plná různých odstínů šedé až černé. Zanechávající jizvy, které si ve finále vyberou svou daň. Pierre Niney je Hrabětem jako vyšitý. Kýč se tu a tam občas objeví, ale to nedávám na vrub filmařům, ale knižní předloze. Řadu jiného kýče se totiž scenáristé úspěčně zbavili. Sto osmdesát minut mi každopádně uteklo jako voda a já si rád zhlédnutí někdy zopakuji. 75% ()
Reklama