Le Comte de Monte-Cristo
Gróf Monte Christo
The Count of Monte-Cristo
The Count of Monte-Cristo
The Count of Monte-Cristo
Kamera:
Nicolas BolducHudba:
Jérôme RebotierHrají:
Pierre Niney, Bastien Bouillon, Anaïs Demoustier, Anamaria Vartolomei, Laurent Lafitte, Pierfrancesco Favino, Patrick Mille, Vassili Schneider (více)Obsahy(2)
Marseille, 1815. Mladý lodní důstojník Edmond Dantes zažívá nejšťastnější obdobní svého života. Má se stát kapitánem a konečně se oženit s láskou svého života, krásnou Mercedes. Jeho úspěch ale u mnohých vzbuzuje žárlivost. Edmond se stává obětí zákeřného plánu. Ze dne na den je bez soudu uvězněn v kobce pevnosti If, bez naděje na propuštění. Jediný, s kým může Edmond mluvit, je Abbé Faria, vězeň z vedlejší kobky. Abbé se stává Edmondovým přítelem a učitelem. Před smrtí mu Abbé svěří tajemství o ztraceném pokladu. Po dlouhých čtrnácti letech utrpení, zoufalství a beznaděje se Edmondovi podaří uprchnout a najít poklad ukrytý na ostrově Monte Christo. Jediné, po čem Edmond Dantes touží, je zúčtovat se všemi, kteří ho zradili. Nyní, vyzbrojen obrovským majetkem, se bez slitování vydává na cestu pomsty... (Bioscop)
(více)Videa (5)
Recenze (76)
Musím říci, že nové zpracování Monte Christa je jiné, než jeho předchozí adaptace. Surovější, komornější. Postav výrazně ubylo. Ty co zbyli jsou ale o to důkladněji napsané. Pomsta zde je temnější, plná různých odstínů šedé až černé. Zanechávající jizvy, které si ve finále vyberou svou daň. Pierre Niney je Hrabětem jako vyšitý. Kýč se tu a tam občas objeví, ale to nedávám na vrub filmařům, ale knižní předloze. Řadu jiného kýče se totiž scenáristé úspěčně zbavili. Sto osmdesát minut mi každopádně uteklo jako voda a já si rád zhlédnutí někdy zopakuji. 75% ()
Solidní, pěkné na pohled, byť občas poněkud nepřehledné. Ale co, on ani román nevyniká skromností, pokud jde o postavy a jejich vztahy. Akce skoro žádná, vše je spíše věc psychologie, postranních pohledů a temných narážek. Dantès kupodivu není ani kdovíjak sympatický "klaďas", jeho posedlost pomstou a někdy až nehezké manipulace působí velmi nepříjemně. Nuda nehrozí. ()
Po filmové stránce paráda se skvělou hudbou. Zprvu mi moc nesedli představitelé Edmonda a Mercedes, ale zvykl jsem si. Ačkoliv základní kostra předlohy je notoricky známá a zadaptovaná již byla mnohokrát, v jejím kontextu zatím nechci nějak komplexněji hodnotit, jelikož jí mám zrovna rozečtenou a jsem teprve v první části; nicméně i v první půlhodině bylo vidět hodně změn, takže předpokládám, že těch odklonů bylo dost i poté a že cíl zde byl podobný jako u loňských Tří mušketýrů, napsaných stejnými autory; tedy kompromis mezi modernizací Dumasovy klasiky a zachováním jejího ducha. U Mušketýrů, které jsem četl před více než 10 lety, se to povedlo a zde se domnívám, že zřejmě taky. Jen je za mě škoda, že vzhledem k obsáhlosti předlohy, než to všechno cpát do jednoho filmu, byť tříhodinového, to spíš mohla být trilogie celovečerních filmů a tím by se veškeré nuance předlohy daly prodat ještě lépe. Je ale nutno říct, že i v tomto formátu jde o velmi kvalitní dílo, které se díky své audiovizuální kvalitě vyplatí vidět v kině. ()
HRABĚ MONTE CHRISTO je režijní i scenáristickou adaptací stejného tvůrčího tandemu Alexandra de La Patellièreho a Matthieua Delaporteho, který se scenáristicky ujal už dvojdílných TŘÍ MUŠKETÝRŮ (Les Trois Mousquetaires, 2023). Oba přitom v HRABĚTI MONTE CHRISTO navazují na svůj revizionistický, leč náladou velmi věrný přístup k dumasovské fikci, která oproti jiným adaptacím ohlazuje některé pozitivně romantické rysy, zatímco zdůrazňuje rysy gotičtější, naturalističtější či zaměřenější na hodnotovou složitost jeho fikčních světů. A funguje jim to kupodivu ještě lépe než ve TŘECH MUŠKETÝRECH, neb nabízejí sevřenější, koncepčnější, preciznější a zároveň méně hollywoodský tvar. Konkrétním postupům výstavby filmu se věnují ve svých poznámkách zde. ()
Tak tohle je filmovej poctivec jak dlouho, dlouho v kinech nepamatuji. Takhle se kdysi točila velká většina velkobijáků než přišel modrej hadr. Nádherná výprava, kostýmy, no to bych tu byl dlouho kdybych chválil jednotlivě každou položku, protože tady je vybroušeno všechno v jeden dokonale zářící diamant. Příběh o zradě, pomstě a lásce má sice 3 hodiny, ale tohle jedna z mála vyjímek, kdy jsem si přál ještě alespoň další 3 hodiny. Film nemá šanci nudit je dokonale napsanej a režie je hotový mistrovství. Na 178 minut jsem přešoupnut do silného a emotivního příběhu Edmonda Dantese, plnýho lásky, zrady, pomsty a dobrodružství a odmítal jsem se stěhovat zpátky do reality všedních dnů. Tohle se mnou dokážou už opravdu jen filmy s nálepkou "nejlepší z nejlepších". ()
Reklama