Le Comte de Monte-Cristo
Gróf Monte Christo
The Count of Monte-Cristo
The Count of Monte-Cristo
The Count of Monte-Cristo
Kamera:
Nicolas BolducHudba:
Jérôme RebotierHrají:
Pierre Niney, Bastien Bouillon, Anaïs Demoustier, Anamaria Vartolomei, Laurent Lafitte, Pierfrancesco Favino, Patrick Mille, Vassili Schneider (více)Obsahy(2)
Marseille, 1815. Mladý lodní důstojník Edmond Dantes zažívá nejšťastnější obdobní svého života. Má se stát kapitánem a konečně se oženit s láskou svého života, krásnou Mercedes. Jeho úspěch ale u mnohých vzbuzuje žárlivost. Edmond se stává obětí zákeřného plánu. Ze dne na den je bez soudu uvězněn v kobce pevnosti If, bez naděje na propuštění. Jediný, s kým může Edmond mluvit, je Abbé Faria, vězeň z vedlejší kobky. Abbé se stává Edmondovým přítelem a učitelem. Před smrtí mu Abbé svěří tajemství o ztraceném pokladu. Po dlouhých čtrnácti letech utrpení, zoufalství a beznaděje se Edmondovi podaří uprchnout a najít poklad ukrytý na ostrově Monte Christo. Jediné, po čem Edmond Dantes touží, je zúčtovat se všemi, kteří ho zradili. Nyní, vyzbrojen obrovským majetkem, se bez slitování vydává na cestu pomsty... (Bioscop)
(více)Recenze (58)
80% ()
Solidní, pěkné na pohled, byť občas poněkud nepřehledné. Ale co, on ani román nevyniká skromností, pokud jde o postavy a jejich vztahy. Akce skoro žádná, vše je spíše věc psychologie, postranních pohledů a temných narážek. Dantès kupodivu není ani kdovíjak sympatický "klaďas", jeho posedlost pomstou a někdy až nehezké manipulace působí velmi nepříjemně. Nuda nehrozí. ()
Pomerne pekne spracovanie jednej z mojich naoblubenejsich knih od detstva po sucasnost, ktore sa vsak obcas dost odklloni od predlohy. Rozhodne nadpriemer, ale kedze pribeh je moja srdcovka, cakal som vacsiu hlbku a viac detailov. Divakom a okoloiducim oblubujucich europsky film, urcite i tak odporucam. Herecky celkom fajn, len vekove rozdiely mi sem-tam vadili. Stale dufam, ze sa dockam ikonickeho spracovania. 60% ()
Jeden slavnej chlap jednou řekl: “Člověk je nejméně on sám, když hovoří o sobě. Dej mu masku, a poví pravdu.” Kdo to řekl a co to znamená? To je fuk. Řekl jsem to, protože to řekl on. Takže to vlastně řekli dva známí chlapi. Každopádně tento citát platí v případě nového Hraběte Monte Christo rovnou dvojnásob. Nechci vyloženě říkat, že je tato varianta příběhu o pečlivě plánované pomstě, intrikách a přetvářkách přímo strhující, ale já mám prostě pro kvalitní historické/historií inspirované velkofilmy zkrátka slabost a ke štěstí mi stačí nějaké ty pěkné tracking shoty postav jedoucích na koni za doprovodu nádherné hudby a kostýmy jako z Bloodbornu. Plus mě stále baví sledovat výpravné eposy o pomstě a postupné proměně hrdinů v prázdné schránky, kdy za nejdojemnější části považuji ty, kde se volí mezi pomstou a láskou (Haydée a Albert), a za nejnapínavější ty, kde sleduji postavu váhat na rozcestí cest, z nichž není návratu. Bude protagonista hajzl, co neváhá obětovat své blízké, nebo v něm zůstal kousek soucitu? Pomstí se, když na to má plné právo, nebo dokáže odpustit sobě i jiným? Otázky, samé otázky. Žádná však nezůstane po těch třech hodinách nezodpovězená, byť jsou v celém příběhu díky řadě časových skoků skoro stejné mezery jako v mém vzdělání v oblasti počítačových sítí za karantény. Tak či onak, pokud to takhle půjde dál, ve Francii se snad zrodí nová vlna kvalitních moderních adaptací klasické dobrodružné literatury. Možná ji nebudou následovat zrovna věrně, ale ani třeba sám Dumas nebyl takovej génius, když vlastně pojebal svýho kolegu Maqueta, a navíc věrných a důsledných adaptací už vznikla spousta. Delaporte s Patellièrem tak stvořili (a doufám že ještě stvoří) pro film starý příběh novým způsobem, pro nového diváka. A bez toho, aniž by podceňovali jeho inteligenci a museli mu všechno narativně předžvýkávat. Je ale smutný, že takovéto filmy vydělají jen pár šušní, zatímco nový Deadpool se beztak bude sápat po miliardě. ()
Krásný vizuál, kostýmy, dobová atmosféra, současně propracovanější filozofie ohledně pomsty, která požírá toho, kdo se jí opájí. Žádné velké akce, výraznější důraz na reakce aktérů v konkrétních situacích. Smrt by pro ně byla moc jednoduchá, chce pro ně rozehrát peklo na zemi. To ale může převálcovat ty, kteří tu hru rozehráli. Výborně hrající Pierre Niney s citem ztvárňuje všechny tváře Edmonta Dantese. ()
Kdyby tento film nebyl natočený, kinematografie by vůbec o nic nepřišla. Dlouhé, rozvláčné, zbytečně upovídané. Ty dvě hvězdičky jsou za hudbu a za kameru. ()
Trochu inak spracovaný príbeh grófa Monte Christo než na aký sme zvyknutí…za mňa ale palec hore a oplatilo sa ísť do kina. Obzvlášť, ak som pred pár dňami ešte ani len netušila, že tento film mieri do kín. Skvelé herecké výkony, nádherne lokácie a myslím, že A. Dumas by bol s takýmto spracovaním nadmieru spokojný. Film má síce prepálenú stopáž (až 3 hodiny), ale utieklo to ako voda a vôbec som sa nenudila. Pierre Niney bol pre mňa doteraz absolútne neznámy herec, ale svojej role sa zmocnil vskutku bravúrne…dodal mu šarm, istú dávku arogancie a ja dúfam, že vďaka jeho grófovi Monte Christo sa mu naskytnú ďalšie príležitosti a budeme si môcť vychutnať ďalší jeho herecký koncert. ()
Tam, kde film ztrácí na tempu a obsahuje nelogické zkratky, vše zachraňuje grandiózní hudba. Dumas by byl spokojený. 80 % ()
Znovuzrození starých francouzských klasik pokračuje. Po Třech mušketýrech, které velkou část diváckého obecenstva rozveselili, přichází nejnovější verze Dumasova Hrabě Monte Christa a je velmi podařená. V lecčems jsem vzpomínal na Branaghovo první oživení Poirota, kde ovšem byl zápach jistého hollywoodského pozlátka, ale přinesl nový svěží vichr, kterým dokázal, že do dnešní doby lze přinést staré téma s dynamikou. To samé přináší i Monte Christo, který byť sebou nese délku 178 minut, tak je udělaný způsobem, jež nejenže nenudí, ale mnohdy i uchvacuje soustředěnou režií a brilancí při výběru herců, kteří odvádí perfektní výkony. Oba režiséři, kteří si i napsali scénář totiž více dávají do popředí až to, co se dělo po útěku z vězení, a podle všeho si trošku víc upravili předlohu, což mi ale může být jedno. Čili první hodina je ve znamení podařené expozice se zabásnutím Edmonda Dantese a následný jeho únik, kdy se postava Abbé Farii vyskytuje spíše jen jako cameo a rychlý mentor, aby pak v následující dvouhodinovce nastal akt Dantesova nastolení spravedlnosti, kde se stane řekl bych něčím mezi Ethanem Huntem, Fantomasem a Profesorem z La Casa de Papel a je to velice zábavné a kouzelné, kdy se dvěma dalšími kumpány, slečnou Haydee a Andrém, kteří v sobě také nesou staré křivdy a s nimiž posvětácku trénují scénky, kterými budou potrestáni utrpením tři záporáci. Jen se to trošku začne komplikovat. A tato story je opravdu brilantně provedená a přesně dobře vyladěná, co víc odehrává se v parádních kulisách, kdy se střídá jedno chateau za druhým a kostýmy a masky nás ohromí. Ano s dílem Dumasovým by se daly dělat seriálové orgie, kdy by bylo všechno do detailu rozpitvané, ale to už zkoušeli jiní a z toho co jsem z jejich děl viděl se to pak až příliš vleklo. Tady je to lahodně vypreparované (podle všeho si tedy z předlohy bere jen to, co chce) sice do dlouhého, ale neotravného filmu s velkolepou hudbou. Opravdu tři hodiny času se občas vyplatí věnovat, obzvlášť filmům jako je nový Hrabě Monte Christo. 80% ()
Posledné spracovanie Grófa Monte Christa vyšlo skoro na trojhodinový epos a som veľmi rád, že sa do toho opäť pustili samotní Francúzi, pre ktorých je to ako národný poklad. Alexandre de La Patellière a Matthieu Delaporte si po Troch mušketieroch zobrali na paškál ďalšiu Dumasovu knihu a tentokrát sa posadili aj do režisérskeho kresla a dobre spravili. Posledné spracovanie zrovna spomínaných Troch mušketierov bolo geniálne a tu tomu nebolo inak. Autori sa viacmenej držali predlohy, no jemne si ju upravili, čo ale vôbec nevadí, pretože na plátno sa to skutočne hodí. Z kina som odchádzal skutočne dojatý. Obzvlášť tlieskam skvelým hereckým výkonom pritom pomerne neznámych hercov, no Pierre Niney sa v Boîte noire skutočne ukázal. V neposlednom rade chcem vyzdvihnúť hudbu. Soundtracky milujem a už ma dokáže len málo čo prekvapiť, no tu sa to podarilo všetkými desiatimi - ďakujem pán Jérôme Rebotier - mám čo počúvať. Nebudem klamať, no rád by som sa dočkal ďalšiemu spracovaniu Dumasových kníh. Muž so železnou maskou, Kráľovná Margot a Čierny Tulipán by si skutočne zaslúžili novodobé spracovania, tak snáď sa ich dočkáme... ()
IDEOLOGICKÁ MASÁŽ. BYŤ KRÁSNÁ. // S citem natočený film, minimum střihu, pomalé tempo, naprosto špičková kamera dovolující si nejen dlouhé krajinné záběry ale i detaily oblečení a šperků. A k tomu famózní herecké výkony! Ale... Se scénářem je to už horší. Dumas by asi neschválil totální vztahové kotrmelce, kdy především mladší generace musí být zobrazena jako čistá a nevinná. Inu, Jediný boomer je tu Edmond Dantès, kterému nejen odepřen jakýkoli milostný život a z jeho otrokyně Haydée je učiněna hlavní postava s ideologickou pachutí. Právě ideologická angažovanost je nakonec to, co ze zpracování kouká každým coulem. Na scéně musí objevit lesba, kvůli muslimské Evropě bojuje proti islamofobii zrádným jednáním francouzských vojáků vůči osmanským "ušlechtilým" despotům. A tak Haydée coby osmanská princezna reprezentuje kulturu islámu hrou srbských melodií, všichni mladí se milují (ať už homo či hetero) a hrabě jim tam tak maximálně překáží. Jeho přebytečnost je nejmarkantnější ve vypuštění všech románových linií, kdy Dantes zasahuje do děje pozitivně. Vlastní macechou ohrožená Villefortova dcera Valentina tak absentuje (hrabě ji v románu zachrání život) stejně jako je upozaděna pomoc rejdaři Morrelovi a ochrana jeho syna. Kde to jen šlo, vyměnily se generace, což reprezentuje i nesmyslná postava Villefortovy sestry, která tu s pistolí u pasu nahradila napoleonsky smýšlejícího Villefortova otce. Hrabě Monte Christo 2024 je krásný film, jehož kalkul je o to záludnější. Jste ideologicky vychováváni, aniž o tom víte. Což je o to snazší, že předlohu nikdo nečetl a o o době či kultuře zhola nic neví. Kam se hrabou leta padesátá. Kdyby se frantíci drželi předlohy, bylo by to nejlepší zpracování Dumasova románu všech dob. A kdyby uměli komunisté takhle ideologicky pracovat s davy, srp a kladivo by vlálo nad Evropou ještě dnes. ()
Znám původní adaptace románu a znám i knižní předlohu. Musím říct, žeačkoliv se hlavních pasáží z knihy drželi, tak zbytek si upravili a není to zcela na škodu. Filmový počin má necelé 3 hodiny, ale i tak jsem se nenudil. Herecké výkony sedí postavám a jsou velmi dobré. Měl jsem strach, aby to Frantíci nepřehnali jak v akčních scénách tak dlouhém vyprávění a bál jsem se zcela zbytečně. Film jsem hltal od začátku do konce. Hudba krásně podpořila už i tak napjaté scény. Film povedený ze všech stránek tedy až na konce. To je dle mého nedostačující, ale možná to byl záměr. I tak za slouženě 5 z 5. ()
Miluju Hrabě Monte Christa. Je to jeden z mých nejoblíbenějších příběhů. Mám velmi kladné a nostalgické vzpomínky k seriálu z devadesátých let a kniha je také naprosto famózní. O tomto filmu jsem se dozvěděla v podstatě náhodou, a tak jsem si ho nemohla nechat ujít. A nezklamal mě! Tento film má všechno, co od adaptace tohoto příběhu očekávám. Vynikající herecké výkony, nádherné lokace a kostýmy jsou samozřejmostí. Ale způsob, jakým příběh dokázali tvůrci obohatit, jsem si zamilovala na první dobrou. Většinou jsem k adaptacím knih o něco kritičtější, ale u této verze mi každá změna dává smysl, je skvěle odůvodněná a pasuje do příběhu možná i lépe, než jak je vystavěn původní příběh. Takto se má sakra dělat dobrá knižní adaptace. Tleskám tvůrcům, co dokázali s tímto nesmrtelným příběhem o pomstě a spravedlnosti. Nemůžu se dočkat, až film uvidím znovu. ()
Kniha Hrabě Monte Christo je národní poklad Francie; kdo četl, tak má jistě před očima její bohatost, úžasné dějové momenty a charaktery postav... Tato adaptace si ponechala jen torzo příběhu, odklonila se téměř ve všem a občas se nevyhnula ani divným nedotaženostem (např. čerstvě z věznice uteklý Edmont šel tam, kde ho měli a mohli čekat četníci??? Ti nikde, ale zato tam na něj "čekala" připravená loď, kterou si "půjčil"...), Kostýmy, hudba ani výprava celkovou vyprázdněnost a klouzavost po povrchu nespasily, stal se z toho běžný film se záporákem, se kterým se hlavní hrdina střetne nakonec... jaká škoda, velká škoda... tak snad zase příště? ()
Znám jen některé z předchozích zpracování Monte Christa, především to s Dépardieuem, a ačkoliv je tohle jiné, není to v ničem vysloveně horší. Líbí se mi hodně styl vyprávění i přes nutné časové skoky v ději (neumím posoudit odchylky od předlohy, nemám načtenu tuto klasiku), a především volba hlavního hrdiny, který je dle popisu Monte Christa (dohledatelného i bez znalosti předlohy) blíže než třeba právě zmíněný Gerard Depardieu. Velké plus za mě byla také filmová hudba, která leckdy umocnila dramatičnost i bez přítomnosti výraznější akce. V neposlední řadě byla skvělá volba interiérů i exteriérů, které obzvláště na velkém plátně ve spojení s filmovou hudbou fungovaly na výbornou. Závěrem bych také rád vyzdvihl český dabing, který se opravdu povedl a za plus beru i francouzskou výslovnost některých jmen, čímž dojde snadno k odlišení od jiných filmových či seriálových adaptací. Nečekejte tak Alberta a Haydée, ale vězte již předem, že dostanete [albéra] a [aedé]. ()
La Patellière mi dělá radost, nejdřív Tři mušketýři, teď tohle. Ta atmosféra Francie 19. Století z plátna přímo dýchá. Je to tak Francouzské, ne-Hollywoodské a přitom Velkolepé. Ty téměř tři hodiny utečou raz dva. Šel bych hned znovu. ()
Snímek filmu Le Comte de Monte-Cristo mě překvapil svým zpracováním a rozhodně si zaslouží pozornost. Celkový děj mi připomíná vášnivý čardáš, který začíná pomalým a snad až nudným tempem plným očekávání, postupně se zrychluje a vygraduje v euforii a nadšení. Tento přístup k vyprávění příběhu zpočátku může diváky odrazovat, ale trpělivost je odměněna intenzivním závěrem, který uchvátí svou dynamikou a emocemi. Jako velký fanoušek všech variant zpracování tohoto románového příběhu jsem byl s touto adaptací vesměs spokojený. I přes různé niance v ději a přístup k postavám a prostředí, nacházím v tomto snímku uspokojení a ocenění za tvůrčí přístup. Příběh Edmonda Dantese, jeho nespravedlivé uvěznění a následný útěk z vězení je zde popsán velmi okrajově, avšak u jeho cesty k pomstě dostáváme plné doušky podrobností a emocí. Jedním z mála aspektů, které mi ve filmu výrazně vadily, bylo zahrnutí prvků, které se do 19. století absolutně nehodí. Moderní sochařské umění, střelnice a masky jsou prvky, které ruší autenticitu doby, narušují jinak pečlivě vybudovanou atmosféru a mohou diváky vytrhnout z ponoření do příběhu. I přes tuto výtku je Le Comte de Monte-Cristo filmem, který stojí za zhlédnutí. Přináší nový pohled na klasický příběh, a to jak pro znalce originálu, tak pro nováčky, kteří se s osudem Edmonda Dantese setkávají poprvé. Celkové hodnocení: 6/10 Art: 7/10 Akce: 7/10 Vtip: 4/10 Napětí: 5/10 Láska: 6/10 Soundtrack: 8/10 2D 07/2024 ()
8/10 ()
Je možné, že jsem se stala obětí wow efektu z nového neokoukaného zpracování této klasiky, ale ať – nemám, co bych vytkla. A to se mi vůbec nechtělo odcházet od rozkoukaného fotbalu kvůli 3hodinovému filmu s titulky a neznámým ušatým hercem na plakátu. Napínavý úvod mě ale hned strhl, a hlavně se ukázalo, že si vůbec nepamatuju děj (zejména od útěku z pevnosti If). Nemusela jsem řešit značné odchylky od předlohy, méně postav (tak akorát, aby se divák zvládl orientovat) a časové skoky (v první půli ve filmu vyznačené) a vychutnávala si velkorysou výpravu (moře, Marseille, Paříž, zámky, hon…), krásné kostýmy, precizní masky (vtipný lord Halifax), dramatickou hudbu, a hlavně svižně natočenou rafinovanou pomstu démonicky pojatého šarmantního hraběte, kterému zdatně sekundují a lekci o lásce i nenávisti mu udělí jeho pomocníci Haydée a Andrea. Skvěle jsou obsazeni také 3 záporáci – de Morcef, Villefort a Danglars (panebože, tomu chlapci z Táta nebo milenec je už přes 50!). Celé to působí temněji, ale prostor má i romantika a velmi omezeně akční scény. Jak učinit spravedlnosti za dost, díky získanému bohatství „jedny odměňovat a druhé trestat“, ale tak abychom neublížili nevinným, jakou byla krásná Mercedes a její syn? Dvakrát jsem se přistihla, že zírám na plátno s otevřenou pusou a držela jsem Dantèsovi palce, aby nakonec nebyl stržen zlobou. A ty 3 hodiny utekly jako voda. ()
Nejlepší film roku. Nejlepší zpracování a že už jsem jich viděl. Příběh Monte Christa miluju. Tady se povedlo všechno. Odcházím z kina úplně hotovej jak povedený to bylo. Velký WOW! Dávám 15/10 👏🏽 ()