Le Comte de Monte-Cristo
Gróf Monte Christo
The Count of Monte-Cristo
The Count of Monte-Cristo
The Count of Monte-Cristo
Kamera:
Nicolas BolducHudba:
Jérôme RebotierHrají:
Pierre Niney, Bastien Bouillon, Anaïs Demoustier, Anamaria Vartolomei, Laurent Lafitte, Pierfrancesco Favino, Patrick Mille, Vassili Schneider (více)Obsahy(2)
Marseille, 1815. Mladý lodní důstojník Edmond Dantes zažívá nejšťastnější obdobní svého života. Má se stát kapitánem a konečně se oženit s láskou svého života, krásnou Mercedes. Jeho úspěch ale u mnohých vzbuzuje žárlivost. Edmond se stává obětí zákeřného plánu. Ze dne na den je bez soudu uvězněn v kobce pevnosti If, bez naděje na propuštění. Jediný, s kým může Edmond mluvit, je Abbé Faria, vězeň z vedlejší kobky. Abbé se stává Edmondovým přítelem a učitelem. Před smrtí mu Abbé svěří tajemství o ztraceném pokladu. Po dlouhých čtrnácti letech utrpení, zoufalství a beznaděje se Edmondovi podaří uprchnout a najít poklad ukrytý na ostrově Monte Christo. Jediné, po čem Edmond Dantes touží, je zúčtovat se všemi, kteří ho zradili. Nyní, vyzbrojen obrovským majetkem, se bez slitování vydává na cestu pomsty... (Bioscop)
(více)Recenze (33)
80% ()
Tento film má skoro tři hodiny a neobsahuje skoro žádné akční scény, ale přesto jsem se nenudil. Může za to především výborná adaptace scénáře, který se v mnohém liší od knižní předlohy (kterou si nepamatuji, ale přečetl jsem si shrnutí jejího děje), ale přitom ctí jejího ducha a je vhodnější pro filmové vyprávění. Stejní tvůrci natočili nedávné dvoudílné "Tři mušketýry", ale tohle je ještě lepší, něco jako retro Mission Impossible / Batman. ()
Už ani nevím, kolikátého Monte Christa jsem s tímhle filmem viděl. A musím po pravdě říct, že tenhle je určitě nejlepší. A nemůže za to ani čerstvost a ani rok výroby, ale hlavně precizní zpracování, které ač na první pohled trošku jiné, drží se literární předlohy v tom nejlepším slova smyslu. " Neokoukaní " herci to celé už jen podtrhují a proto je má spokojenost zase jednou po čase maximální. Sto procent. ()
Trochu jsem se obával, aby z toho Francouzi neudělali nějakou akční ptákovinu, ale jediná výraznější akční scéna je až v závěru. Jinak je to opravdu kvalitní adaptace knižní předlohy, která se jí nijak otrocky nedrží, ale přitom ctí jejího ducha. Herce jsem sice s výjimkou představitele hlavní role neznal, ale obsazení jsou velmi dobře. Kamera i hudba jsou velkofilmové. Když už pořád točit ty samé příběhy, tak ať to aspoň vypadá nějak takhle. ()
Alexandre de La Patellière a Matthieu Delaporte odvádzajú skutočne výbornú prácu. Po mušketieroch si vzali za svoje adaptovať podľa mňa jeden z najlepších románov a po poctivej práci sa výsledok musel zákonite dostaviť. A to navzdory tomu, že si mnohé veci známe z románu zmenili a predlohu v istých momentoch vzali ako inšpiráciu. Nový Monte Christo je temný, scenáristický sa prikláňa i k mladšiemu publiku ( ako v mušketieroch ), kamera je pôsobivá a hudba famózna. Potešili neznámi herci, ktorým vládne charizmatický Pierre Niney. 4+ ()
Navzdory tak trochu hallmarkovskému doku-drama vzhledu jde pořád o chvályhodný pokus zachovat tíživý patos předlohy pro nové publikum a za to já si toho filmu hodně vážím. "Odmítám zemřít a nechci tě zabít. Ve smrti je totiž část odpuštění a já ti nikdy odpustit nehodlám." Ty vole! ()
Musím říci, že nové zpracování Monte Christa je jiné, než jeho předchozí adaptace. Surovější, komornější. Postav výrazně ubylo. Ty co zbyli jsou ale o to důkladněji napsané. Pomsta zde je temnější, plná různých odstínů šedé až černé. Zanechávající jizvy, které si ve finále vyberou svou daň. Pierre Niney je Hrabětem jako vyšitý. Kýč se tu a tam občas objeví, ale to nedávám na vrub filmařům, ale knižní předloze. Řadu jiného kýče se totiž scenáristé úspěčně zbavili. Sto osmdesát minut mi každopádně uteklo jako voda a já si rád zhlédnutí někdy zopakuji. 75% ()
Krásný film. Chytne hned v prvním záběru. A s emotivním soundtrackem, osudově zahranými postavami, krásnými ženami, charismatickým Dantesem ve všech rolích, krásnou kamerou, nádhernými lokacemi, luxusními interiéry a vůní lodí a moří sebevědomě dopluje k epickému závěru a jasným písmem se zapíše mezi legendy. Takhle jsem si to v mládí vysnil. Film pro plátna. Film pro kina. Kina pro tenhle film. Děkuji. Není třeba čekat na to, až se podaří Hvězdné války, Avatar nebo Titanic. Epický velkofilm je tady a stojí za ten čas i peníze. ()
KinoBlansko: Začínám neskutečně nedoceňovat velikost a bohatost francouzské klasiky a vůbec to nevadí, že zatím jen na filmovém plátně. Ségra si užívá týden ve Varech a já si tedy taky chtěl přijít na nějaký ten filmařský kousek. Ještě včera ráno jsem ale ani nevěděl, že tento film existuje a přivedla mě k němu řada věcí. Za prvé mám něco jako filmové čtvrtky, jelikož čtvrtek je většinou jediný den, kdy nedoučuji a mám čas. Za druhé jsem měl chuť na tento příběh, protože jsem ho celý možná ani nikdy neviděl. Za třetí stopáž, tři hodiny to chce kuráž. Za čtvrté je vše v originále a za páté jsem prostě potřeboval vypnout. Co se filmu týče, tak jsem se maličko bál, když po asi hodině filmu bylo po slibném povýšení, zradě, uvěznění, ztrátě, útěku i nalezeném pokladě (tedy vše zajímavé) a já si říkal, co se sakra bude ještě dít další dvě hodiny. Ale světe div se, ono to nabíralo obrátky, film svištěl, nenudil ani na minutku a všechna ta honba za pomstou, výcvik a zaučování jeho pomocníků a vytahování špíny a staré rány minulosti bylo prostě strhující, mrazivé, místy surové a nevybíravé, ale absolutně, nesmlouvavě koukatelné. Nějaký pozorování hodinek, nebo kontrola mobilu - ani náhodou. Ten film mohl mít o hodinu dýl a já bych byl potěšen. Dumas vytvořil něco, co v sobě nese životní moudrost, nabité zkušenosti, hloubku lidské nátury, vztahů, etikety a je i dnes velkým přínosem a kouzelnou branou do trochu jiného světa. Je to plné krásných citátů, mladí milenci si projevují lásku ve verších, dopisech, dokáží pracovat s city, pro lásku se obětovat, čest, důstojnost, ale i móda měli tehdy docela odlišnou váhu. Pro mě je to film, který nejen splnil, ale i předčil očekávání. Během celého, barvitého příběhu musí postavy dělat spoustu rozhodnutí, někdy správná, jindy se nechají svést, zradit, podlehnout a člověka/diváka to staví samotného do pozice, kdy může dumat jak by se on sám zachoval na jejich místě. Působivá je například momentka z vězení, kdy v totální beznaději dokáže lidský organismus a víru v něco nastartovat myšlenka čtrnáctilétého hrabání a kopání díry z ostrova If. Takže ano, bravo, magnifique. Zároveň celou dobu hloubám do jaké míry vlastně byla v tomto příběhu pomsta adekvátním řešením, aneb zda-li mělo být napáchané zlo skutečně potrestáno Edmondovým metrem, či zda-li měl být shovívavějším. Původně jsem si říkal, že byť jej pomsta změnila, zničila, tak přece jen nelze úplně ospravedlnit fakt, že vám někdo vezme doslova vše a po následném hořkém konci prince, syna prokurátora (jenž byl zmanipulován a považuji jej za největší Edmondovu křivdu a neúctu k Angel) se vlastně jeho megalomanský revenge patos zastavil, nastala menší reflexe a jsem tohoto uvědomění a samotného konce moc rád. Takže po všech stranách poučný příběh pro mladé i staré - a kniha? Snad jednou - stejně jako Les Miserables. 83% ()
Neznám podrobně ani knižní předlohu, a už vůbec neznám předchozí zpracování, takže jsem do tohoto filmu šel skoro jak nepopsaný list a nemohu tak porovnávat vůči tomu, co již bylo napsáno či natočeno. Některé ikonické pasáže z knih jsou však obecně známy, a tka pochopitelně dostáváme ostrovní vězení If, či cestu za pomstou, která jak říká klasik, chutná nejlépe za studena, takže i zde dostáváme mnoholetý dějový oblouk, podobně jako třeba u Bídníků. Dovedu si představit, že minisérie s Depardiem funguje ještě o něco lépe, jelikož rozvrhne jednotlivé důležité aspekty vždy do dané části. Tady tvůrci pracují se vším v jednom, a díky tomu tak dostáváme opulentní tříhodinovou délku, a to si vemte, že je to vesměs hlavně dialogový film a vztahovka. Ale klasická předloha je zřejmě viditelně natolik silná, že i tu délku dokáže utáhnout. Hlavní představitel, pro mě neznámý ale minimálně zde zdatný herec evokuje otázku, proč se hlavní role někdy v minulosti nezhostil třeba Adrien Brody, ale jinak svým zevnějškem nevzbuzuje žádné pochybnosti o tom, že by se muselo v určitých pasážích maskovat třeba volnými hábity...Skoro až Shakespearovský závěr pak trefně poukazuje na to, jak i pomsta dokáže z jasného klaďase udělat o něco více kontroverzní postavu a dát tak podnět k zamyšlení. ()
Osobně mám knihu velmi rád, každou novou adaptaci hltám v naději, že se konečně vyloupla ta, jež by notoricky známý příběh věrně adaptovala nebo alespoň připomněla atmosféru, nicméně v plném rozsahu neuspěla ani tato, leč vyloženě marná jistě není. Obsazení a výprava myslím ujdou, film nestihne během 3 hodin nudit, ale závěr považuji za nenaplněný a vůbec, použité odlišnosti oproti předloze považuji za samoúčelné. 65% ()
Za me asi nej filmove zpracovani nesmrtelneho pribehu o pomste, a ze jich uz bylo... I kdyz se samozrejme zase v leccems lisi, jak od puvodnich verzi, tak od knihy, je to zpracovane tak, jak si moderni kinematografie zaslouzi. Skvele kostymy a masky, vyborna hudba, romanticka linka. Hlavne ten Niney mi zatim asi sedi nejvic. Marais, Chamberlain nebo Depardieu jsou sice skveli herci, ale tenhle ma vylozene uhrancive oci, v kterych se zraci to nepochopeni ze zrady i nasledna osudova msta. Navic to temi upravami dostalo takove zhusteni a gradaci, ze ty 3h utecou fakt rychle. A pozmenena zaverecna replika, asi nejslavnejsi z celeho romanu, vyzniva ve filmu jako dojemna tecka. ()
Solidní, pěkné na pohled, byť občas poněkud nepřehledné. Ale co, on ani román nevyniká skromností, pokud jde o postavy a jejich vztahy. Akce skoro žádná, vše je spíše věc psychologie, postranních pohledů a temných narážek. Dantès kupodivu není ani kdovíjak sympatický "klaďas", jeho posedlost pomstou a někdy až nehezké manipulace působí velmi nepříjemně. Nuda nehrozí. ()
Pomerne pekne spracovanie jednej z mojich naoblubenejsich knih od detstva po sucasnost, ktore sa vsak obcas dost odklloni od predlohy. Rozhodne nadpriemer, ale kedze pribeh je moja srdcovka, cakal som vacsiu hlbku a viac detailov. Divakom a okoloiducim oblubujucich europsky film, urcite i tak odporucam. Herecky celkom fajn, len vekove rozdiely mi sem-tam vadili. Stale dufam, ze sa dockam ikonickeho spracovania. 60% ()
Jeden slavnej chlap jednou řekl: “Člověk je nejméně on sám, když hovoří o sobě. Dej mu masku, a poví pravdu.” Kdo to řekl a co to znamená? To je fuk. Řekl jsem to, protože to řekl on. Takže to vlastně řekli dva známí chlapi. Každopádně tento citát platí v případě nového Hraběte Monte Christo rovnou dvojnásob. Nechci vyloženě říkat, že je tato varianta příběhu o pečlivě plánované pomstě, intrikách a přetvářkách přímo strhující, ale já mám prostě pro kvalitní historické/historií inspirované velkofilmy zkrátka slabost a ke štěstí mi stačí nějaké ty pěkné tracking shoty postav jedoucích na koni za doprovodu nádherné hudby a kostýmy jako z Bloodbornu. Plus mě stále baví sledovat výpravné eposy o pomstě a postupné proměně hrdinů v prázdné schránky, kdy za nejdojemnější části považuji ty, kde se volí mezi pomstou a láskou (Haydée a Albert), a za nejnapínavější ty, kde sleduji postavu váhat na rozcestí cest, z nichž není návratu. Bude protagonista hajzl, co neváhá obětovat své blízké, nebo v něm zůstal kousek soucitu? Pomstí se, když na to má plné právo, nebo dokáže odpustit sobě i jiným? Otázky, samé otázky. Žádná však nezůstane po těch třech hodinách nezodpovězená, byť jsou v celém příběhu díky řadě časových skoků skoro stejné mezery jako v mém vzdělání v oblasti počítačových sítí za karantény. Tak či onak, pokud to takhle půjde dál, ve Francii se snad zrodí nová vlna kvalitních moderních adaptací klasické dobrodružné literatury. Možná ji nebudou následovat zrovna věrně, ale ani třeba sám Dumas nebyl takovej génius, když vlastně pojebal svýho kolegu Maqueta, a navíc věrných a důsledných adaptací už vznikla spousta. Delaporte s Patellièrem tak stvořili (a doufám že ještě stvoří) pro film starý příběh novým způsobem, pro nového diváka. A bez toho, aniž by podceňovali jeho inteligenci a museli mu všechno narativně předžvýkávat. Je ale smutný, že takovéto filmy vydělají jen pár šušní, zatímco nový Deadpool se beztak bude sápat po miliardě. ()
Trochu inak spracovaný príbeh grófa Monte Christo než na aký sme zvyknutí…za mňa ale palec hore a oplatilo sa ísť do kina. Obzvlášť, ak som pred pár dňami ešte ani len netušila, že tento film mieri do kín. Skvelé herecké výkony, nádherne lokácie a myslím, že A. Dumas by bol s takýmto spracovaním nadmieru spokojný. Film má síce prepálenú stopáž (až 3 hodiny), ale utieklo to ako voda a vôbec som sa nenudila. Pierre Niney bol pre mňa doteraz absolútne neznámy herec, ale svojej role sa zmocnil vskutku bravúrne…dodal mu šarm, istú dávku arogancie a ja dúfam, že vďaka jeho grófovi Monte Christo sa mu naskytnú ďalšie príležitosti a budeme si môcť vychutnať ďalší jeho herecký koncert. ()
Tam, kde film ztrácí na tempu a obsahuje nelogické zkratky, vše zachraňuje grandiózní hudba. Dumas by byl spokojený. 80 % ()
Znovuzrození starých francouzských klasik pokračuje. Po Třech mušketýrech, které velkou část diváckého obecenstva rozveselili, přichází nejnovější verze Dumasova Hrabě Monte Christa a je velmi podařená. V lecčems jsem vzpomínal na Branaghovo první oživení Poirota, kde ovšem byl zápach jistého hollywoodského pozlátka, ale přinesl nový svěží vichr, kterým dokázal, že do dnešní doby lze přinést staré téma s dynamikou. To samé přináší i Monte Christo, který byť sebou nese délku 178 minut, tak je udělaný způsobem, jež nejenže nenudí, ale mnohdy i uchvacuje soustředěnou režií a brilancí při výběru herců, kteří odvádí perfektní výkony. Oba režiséři, kteří si i napsali scénář totiž více dávají do popředí až to, co se dělo po útěku z vězení, a podle všeho si trošku víc upravili předlohu, což mi ale může být jedno. Čili první hodina je ve znamení podařené expozice se zabásnutím Edmonda Dantese a následný jeho únik, kdy se postava Abbé Farii vyskytuje spíše jen jako cameo a rychlý mentor, aby pak v následující dvouhodinovce nastal akt Dantesova nastolení spravedlnosti, kde se stane řekl bych něčím mezi Ethanem Huntem, Fantomasem a Profesorem z La Casa de Papel a je to velice zábavné a kouzelné, kdy se dvěma dalšími kumpány, slečnou Haydee a Andrém, kteří v sobě také nesou staré křivdy a s nimiž posvětácku trénují scénky, kterými budou potrestáni utrpením tři záporáci. Jen se to trošku začne komplikovat. A tato story je opravdu brilantně provedená a přesně dobře vyladěná, co víc odehrává se v parádních kulisách, kdy se střídá jedno chateau za druhým a kostýmy a masky nás ohromí. Ano s dílem Dumasovým by se daly dělat seriálové orgie, kdy by bylo všechno do detailu rozpitvané, ale to už zkoušeli jiní a z toho co jsem z jejich děl viděl se to pak až příliš vleklo. Tady je to lahodně vypreparované (podle všeho si tedy z předlohy bere jen to, co chce) sice do dlouhého, ale neotravného filmu s velkolepou hudbou. Opravdu tři hodiny času se občas vyplatí věnovat, obzvlášť filmům jako je nový Hrabě Monte Christo. 80% ()
La Patellière mi dělá radost, nejdřív Tři mušketýři, teď tohle. Ta atmosféra Francie 19. Století z plátna přímo dýchá. Je to tak Francouzské, ne-Hollywoodské a přitom Velkolepé. Ty téměř tři hodiny utečou raz dva. Šel bych hned znovu. ()
Snímek filmu Le Comte de Monte-Cristo mě překvapil svým zpracováním a rozhodně si zaslouží pozornost. Celkový děj mi připomíná vášnivý čardáš, který začíná pomalým a snad až nudným tempem plným očekávání, postupně se zrychluje a vygraduje v euforii a nadšení. Tento přístup k vyprávění příběhu zpočátku může diváky odrazovat, ale trpělivost je odměněna intenzivním závěrem, který uchvátí svou dynamikou a emocemi. Jako velký fanoušek všech variant zpracování tohoto románového příběhu jsem byl s touto adaptací vesměs spokojený. I přes různé niance v ději a přístup k postavám a prostředí, nacházím v tomto snímku uspokojení a ocenění za tvůrčí přístup. Příběh Edmonda Dantese, jeho nespravedlivé uvěznění a následný útěk z vězení je zde popsán velmi okrajově, avšak u jeho cesty k pomstě dostáváme plné doušky podrobností a emocí. Jedním z mála aspektů, které mi ve filmu výrazně vadily, bylo zahrnutí prvků, které se do 19. století absolutně nehodí. Moderní sochařské umění, střelnice a masky jsou prvky, které ruší autenticitu doby, narušují jinak pečlivě vybudovanou atmosféru a mohou diváky vytrhnout z ponoření do příběhu. I přes tuto výtku je Le Comte de Monte-Cristo filmem, který stojí za zhlédnutí. Přináší nový pohled na klasický příběh, a to jak pro znalce originálu, tak pro nováčky, kteří se s osudem Edmonda Dantese setkávají poprvé. Celkové hodnocení: 7/10 Art: 8/10 Akce: 8/10 Vtip: 4/10 Napětí: 6/10 Láska: 7/10 Soundtrack: 8/10 2D 07/2024 ()