Mzda za strach

Nová adaptace francouzské klasiky z 50. let, která se dočkala vynikajícího amerického remaku koncem 70. a nově se dostává na domácí frontu a nemělo se to stát. Mzda za strach není remake jako spíš ostudná vykrádačka a lacině vypadající a po všech směrech dost špatný akčňák, který si pouze vypůjčuje cestu náklaďáků plných nitroglycerinu, nelítostnou krajinou. Aby to bylo dost cool a záživné i pro novou generaci, byla přidána i lidská hrozba a čas od času i jiná překážka. Bohužel i přes pocit, že se neustále něco děje a je to přecpaný akcí, nemá to žádný pozitivní vliv na výsledek a pokud se divák nenudí u ohyzdné a nudné akce, rozčilují ho příšerné postavy a hlavně pocit, kdo tohle mohl vypustit do světa. Velká ostuda. (16.04.2024)

Francouzi si po víc jak sedmdesáti letech vzali opět do parády osvědčený příběh a i když měli k dispozici možnosti o kterých se mohlo Clouzotovi v padesátých letech (a koneckonců i Friedkinovi v sedmdesátých) jen zdát, dopadlo to naprosto katastrofálně. V pohodě bych zvládnul odpustit laciný vizuál i sterilní výkony béčkových hvězdiček, ale rozhodně nezvládnu nevidět že Mzda za strach nemá ani náznak at atmosféry a napínavá je stejně asi jako předpověď počasí. Takhle domatlat osvědčenou látku jejíž sedmdesát let stará adaptace dokáže i dnes slušně napínat vyžaduje řadnou dávku neumětelství…10% (29.03.2024)

Tohle si původní Mzda strachu vážně nezasloužila. Julien Leclercq příběh doslova vykastroval a z komplikovaných nečernobílých postav zbyly pouhé prázdné skořápky. Vztahy, složitá minulost a nejednoznačnost tu prakticky neexistují. Pořád by z toho ale mohl být fajn thriller o dvou náklaďácích naplněných nitroglycerinem, jenže Leclercq je v akci naprosto neschopný, mizerně stříhá, nudně akci snímá a občas to proloží fakt ošklivým CGI. Jako akční béčko je to nudné a otravné. Jako nová adaptace pokoušející se navázat na dva slavné filmy vyloženě trapné. (02.04.2024)

S originálom našťastie nemôžem porovnať, ale nastal tu určite netflixovský posun, pretože v hlavnej úlohe je aj silná žena bez ženskosti a tvrďáckymi slovami v papuľke a tiež je tu múdry černoch, takže misia splnená. Aj keď človek nakoniec fandí tomu nitroglycerínu. Predsa len, ako liečivo na znižovanie krvného tlaku a liečbu srdcových arytmií dáva väčší úžitok než táto skupinka drsných ksichtov a fejkových Vin Dieselov. (06.04.2024)

Na Netflix dorazila nová Mzda strachu. Konzervy ji budou hejtit už z principu, protože si někdo dovolil předělat jejich milovanou klasiku. Další se budou upalovat na protest proti tomu, že se v původně čistě chlapském týmu poprvé objevuje žena. Nic z toho mi žíly netrhá - klidně bych si napálil i verzi s kompletně ženskou posádkou, třeba s Evou Green, Elizabeth Moss, Jennifer Lawrence a Annou Taylor Joy. A když tak nad tím přemýšlím, proč nepřidat ještě jeden náklaďák s nitroglycerinem, ve kterém by jela Anna de Armas se Zendayou, že jo. A určitě by se tam vmáčkla i Julia Garner. OK, problém je jinde. Clouzotova první filmová verze (1953) Arnaudova románu (1950) byla dramatická/thrillerová pecka, která se opírala o parádní práci s postavami, skvělé herecké výkony a mistrovsky budované napětí. Friedkinova verze (1977) byla podle mě výrazně slabší, ať už šlo o postavy nebo napínavost, ale pořád měla výbornou kameru, výpravu, herce a hudbu od Tangerine Dream. Tahle třetí verze - natočená opět žabožrouty - je po všech stránkách průměrným akčním thrillerem. Nevýrazné postavy nevýrazně zahrané nevýraznými herci snímanými nevýraznou kamerou se za doprovodu nevýrazné hudby a provázené řadou digitálních výbuchů projedou, prostřílí a nevýrazně podialogují pouští - a to bez výraznějšího napětí. Výsledkem je zbytečný film, jehož existence mě sice nerozčiluje, ale ani netěší. (29.03.2024)