Povolení zabíjet

Obě Daltonovy bondovky (i on sám) jsou nezaslouženě podceňované. Zatímco Dech života je poctivá studenoválečnická špiónská jízda, Povolení zabíjet je drsný revenge movie (v rámci bondovek do té doby nevyužitý subžánr), který se může pochlubit solidní nadílkou záporáků (charismatický Robert Davi s mladičkým Beniciem Del Torem samozřejmě vládnou), spoustou na bondovky nezvykle brutálních úmrtí a mým oblíbeným "cisternovým" finále (takovýto typ velké akční scény mě i dnes baví o dost víc než novodobé sterilní a snadno zaměnitelné digi-bordely). 80 % (03.05.2015)

Po několikerém zhlédnutí se musím přiklonit k plnému počtu, byť mým favoritem byl vždy Connery... Je s podivem, jak i po letech jde o dobrou bondovku s akcí, vtipem a neskutečnou romantikou - scéna na člunu a v bazéně je jak z červené knihovny, ovšem zde působí mile a příjemně. Rozličné legrácky - kulky svištící ze samopalu bubnují v rytmu titulní bondovské melodie - dokazují, že se ještě jedná o film britský. Poslední filmy s Bondem-D.Craigem už nejsou bondovky, jen dobře řemeslně udělané akční americké filmy bez šarmu, nápadu a nadsázky, padající do šedi průměru. (08.12.2010)

Staré bondovky nemusím, ale usoudil jsem, že ty z 80. let by mohly obsahovat slušnou akci a obstaral si POVOLENÍ ZABÍJET. Bohužel, s výjimkou podařeného truckového finále jsem byl dost zklamán. Timothy Dalton se zhostil role 007 krajně nešťastně, nemá ani potřebné charizma ani sexappeal, zato je tu skvadra kvalitních padoušských xichtů Davi, Del Toro a McGill a exotické eye candy Talia Soto. Také potěšilo, že Desmond Llewelyn dostal větší prostor než obvykle, i když jeho koště s ukrytou vysílačkou už bylo moc. Jde o první bondovku, která dostala ve Spojených státech vyšší rating než PG a faktem je, že je dost brutální, i když se vše (vyříznutí srdce, ukousnutí nohy žralokem, rozmašírování Del Tora v drtičce) odehrává mimo obraz. (05.10.2006)

„Přijměte mou rezignaci, pane.“ - „Nejsme klub, 007!“ Nenechte se odradit těmi, co tvrdí, že tento snímek měl nést v rámci Bondovské série spíše název "Licensed to ill". Glen totiž dávno před Craigovou érou nabízí dynamicky natočenou privátní pomstu namíchnutého agenta , jenž by i nyní klidně obstála jako samostatně stojící akční thriller! Mihne se v ní spoustu známých béčkových tváří s přelomu 80. a 90.let (škatulkový záporák s pomuchlanou pletí Robert Davi, yakuzák Tagawa, pěstí od 007 dostane i věčný otloukánek Bobby Sixkiller) a vše je zaopatřeno akcí o výbušnosti zubní pasty "Dentonite" s dílny pana Q (především úchvatná cisternová honička na závěr). Troufám si říct, jedna z nejlepších Bondovek vůbec, nicméně z těch Daltonových navždy zůstane až na žalostném předposledním místě… (28.10.2010)

Dalton představuje největší selhání v dějinách bondovské série. Nechte mě to vysvětlit. Po skomírající éře "moorovek" přišel herec s obrovským kouzlem, fyzickým potenciálem a ochotou postavu posouvat, produkce ale bazírovala na tradičním scenáristicko-režisérském týmu. U Dechu života ten konflikt pohledů není ještě tak vyhraněný, ambice a tradice se střetly nejvýrazněji právě zde. Snaha dostat do hry emoce a privátní sféru došla naplnění jen na straně hlavního představitele, který skvěle kombinuje "ikonické" pózy (casino) a privátní charakteristiky (Bond je uzavřený samotář, který, když s ironií v oku nehraje roli neporazitelného agenta, působí unaveně, plaše, v kritických situacích dokonce vystrašeně). Scénář se pokouší o příběhový posun, zakomponování přesahu (k samurajským filmům i žánru revenge movie), změnu zaběhaného stylu, kdy příběh neslouží jako oslí můstek "from stunt to stunt", ale kdy vyprávění je alfou a omegou. Jenže klíčová linie s pomstou je nedohraná a nedotažená, nakonec se zase spíš zachytává povrchních rekvizit, a tak je Dalton a jeho touha "pochopit Bonda jako člověka" sám voják v poli. I John Glen, jakkoli se víc posunul k realistickému stylu (zobrazení násilí, ale i akčních scén), pořád spoléhá na osvědčené trademarky - problém je, že za svou pětifilmovou bondovskou kariéru se nikdy vysloveně neblýskl a šanci uchopit sérii zcela po svém nevyužil ani zde. Přes všechnu kritiku jde o výtečný počin, odkazující v mnohém k In Her Majesty Secret Service a díky Daltonovi posouvající potenciál tohoto odmítaného dílu. Strašná škoda, že se Timothy už nestihl setkat s Martinem Campbellem a jeho vklad do bondovského vesmíru tak naplno využil až Daniel Craig. Stejně mi ale přijde, že Povolení zabíjet vlastně předběhlo svou dobu - úsilím přesadit mýtus do realističtějšího světa a dát mu "kořeny" a city. Lze pochopit, že v době, kdy křižoval kiny Indy, Návrat do budoucnosti 2 či Smrtonosná zbraň 2, se to mohl jevit celkem bláhové... snad jen k tomu Burtonovu Batmanovi měl náhle James překvapivě blízko. (24.09.2012)