Obsahy(1)
V úvodním semináři se seznámíme s Cimrmanovou pedagogickou šesterkou. Dozvíme se například, co je to pomněnka a nezapomněnka, co znamená trestání učitele učitelem nebo jak vypadalo mimoslovní dorozumívání, které Cimrman zavedl při výuce. Názorně je při recitaci poezie převedena i „zásada oživlého dřeva“ a nechybí praktické ověření fyzikálních zásad – kupříkladu, že světlo je rychlejší zvuku. Cimrman zabrousil i do filozofie, když popsal teorii poznání: vycházíme-li totiž z jeho premisy, že „omyl je přesný“, pak na konci procesu je „poznání, že nevíme sice nic, ale zase to víme správně“. Divadelní hra Vyšetřování ztráty třídní knihy, která následuje, začíná nabádáním pana učitele, „přihlašte se“, neboť „chlapci, my tu třídní knihu hledáme již sedmý rok!“ a k tomuto konstatování není co dodat ani po příchodu ředitele či školního inspektora. Bavte se tedy s námi při sledování Cimrmanovy zábavné sondy do rakouskouherského školství… (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (282)
Vlastně to mám naopak jako u posledního Cimrmana, kterého jsem viděl (Hospoda Na mýtince) - seminář byl super a bavil mě, ale hra byla nudná a nevtipná. A to celkem dost, snad ještě víc, jak seminář u Hospody... Tu bych si i přes něj klidně zopakoval, zatímco u Vyšetřování ztráty třídní knihy tuhle potřebu nemám ani jenom kvůli semináři. Proto tentokrát půjdu pod čtyři hvězdy, ačkoli objektivně to špatné určitě není a je tu nemalý počet míst, u kterých jsem se opravdu bavil, jen jich prostě, no... nebylo dost. 3* ()
Vyšetřování ztráty třídní knihy rozhodně není standardní hra s příběhem a takovými těmi obvykle očekávanými věcmi. Hlášky vynikající až legendární, to nemohu říct, ale s nástupem školního inspektora a jeho hrací skříňky se všechno dostává do vleku absurdního divadla, a na to přece jen cimrmanologický sbor nemá - respektive neměl v roce 1967 - ale to jaksi neomlouvá, že se na to dost těžko dívá dodnes, protože to nikdo nezměnil. Jenže zdrbejte to, když debil a blbeček sedávají vedle sebe tak často... navíc nutno uznat, že úvodní seminář má obvyklé kvality (ale i tady je na volbě humoru vidět, že je to jedna z prvních her...), takže v žádném případě méně než 70% neprojde. ()
"Cimrman se rozhodl udělat v procesech pamatování a zapomínání jednou provždy pořádek. Přímo určil, kterou látku si mají zapamatovat a kterou mají zapomenout." Tak to je ta slavná pomněnka a zapomněnka (rakousky Vergiss mein nicht und nich vergiss mein nicht). Separace průtokových poznatků je prostě dokonalá, stejně jako filozofie externismu či důkaz, že světlo rychlejší než zvuk. Mám prostě Cimrmana pedagoga rád a občas zajdu na jeho výuku. Jsem ten debil, co sedí vedle blbečka Veškrni ve čtvrtý řadě u okna a pitomě se směje. ()
Hra je důkazem, že i mistři mají své slabé chvilky. A že tahle hra je ale nepovedená, skoro jsem ji nemohl přetrpět do konce. Připadá mi, že autor byl poněkud bezradný, proto používal tytéž věty neustále dokola. Bohužel, poněkud trapné hlášky ("je to ošklivý, nepěkná věc") se neustálým opakováním vtipnými skutečně nestanou. Jediný diamant, který lze v té pustině vydolovat, je "učí se dobře, to nemohu říct". ()
Hodně příjemně zábavné divadlo. Přednáška nám objasňuje význam Járy Cimrmana jako pedagoga, jeho praktické zkušenosti z učitelování v Haliči, jeho převratným dílům v této oblasti s průtokem, oživlým dřevem. Dokonce se dotkne jeho filozofického směru extermismu, při kterém se klasické pojetí staví na hlavu. Samotné představení je velmi zábavné s krásnými hereckými výkony. Učitel (skvělý Zdeněk Svěrák), ředitel (dobrý Ladislav Smoljak), inspektor (Jaroslav Weigel) a zemský školní rada (skvělý Miloň Čepelka, i když neřekne ani slovo) přichází postupně na scénu, aby se oklikou věnovali vyšetřování ztráty třídní knihy, ztracené už sedmý rok. Vidíme zjišťování skutečnosti chlácholením, i řevem, přehnaný respekt podřízených k nadřízeným a určitou absurditu a směšnost zkostnatnělosti školního vzdělávacího systému. Je to nádherné představení, které pohladí. ()
Galerie (7)
Zajímavosti (14)
- Původně v představení nebyla role „Zemského školního rady“, ale „Ministra školství“. Ke změně došlo v roce 1972, kdy proběhla obnovená premiéra hry „Vyšetřování ztráty třídní knihy“, kdy byla začleněna do Cimrmanovy doby, kdy ministr školství v Čechách nemohl být. (mnaucz)
- V průběhu představení došlo k drobné chybě, kdy asistent Václav Kotek je osloven „pane Kašpare“, tedy jménem kolegy Jana Kašpara, který roli alternoval. (sator)
- Zdeněk Svěrák vzpomíná, že se jednou stalo, že mu na jeviště přinesli třídní knihu, kterou ve hře hledá. „Nevěděl jsem, co dělat. Nakonec jsem to vyřešil tak, že jsem řekl: ‚To není ona. To jsou blbé vtipy,‘ a jelo se dál. No a nakonec jsem se rozhodl, že když někdo přinese třídní knihu, tak řeknu: ‚Děkuji tomuto poctivci, můžete jít domů,‘ a zavře se opona.“ (mnaucz)
Reklama