Pan Verdoux

Že má Charlie Chaplin ve filmografii i černočernou komedii, navíc podle skutečné osoby sériového vraha, bylo pro mě velkým překvapením a byl jsem docela zvědavý, jak se s tímhle tématem popasoval.  A dostalo se mi vtipné a elegantní, vesměs konverzační, komedie, kam "mistr tulák" a filantrop v závěr u opět propašoval morální poselství, tentokrát  vcelku ostře kontrastující s jeho jinak amorální postavou. Nicméně ano, osobní  krize plodí "malé" masové vrahy, velká společenská ty velké, s tím se nedá příliš polemizovat, má zase recht, ten pán se slušivým kloboučkem, ostatně jako vždy.  Mimo Chaplina tu pak zazářila i Martha Raye a scény s její nesnesitelnou ukecanou postavou byly pak největší ozdobou už  tak povedené především šarmantní komedie. Čtyři kytice růží pro dámu... (04.07.2021)

Ďalší legendárny film legendárneho Chá Chá prináša trochu iné chá chá, ako sme uňho zvyknutí. Monsieur Verdoux je zmesou grotesky, drámy, filozofického filmu a nevyhýba sa ani dojímavým momentom. Má silnú hlavnú postavu, možno jednu z najvýraznejších v dejinách kinematografie. Je otázne, nakoľko plynule sa dá takáto zmes žánrov skľbiť v jeden celistvý celok, navyše, ak sú jednotlivé sekvencie koncipované výrazne odlišne. Raz ako čistá groteska, inokedy ako čistá moralita. Chaplinovi sa to podarilo relatívne bezproblémovo, ale nemám pocit, že úplne na sto percent. Zmena nálad je tu predsa len citeľná. Očakával som záver na svadbe v štýle bláznivej grotesky, Chaplin ale náhle zmenil náladu a žáner filmu a dal divákovi na známosť, že jeho film je omnoho ambicióznejší, akoby sa na prvý pohľad mohlo zdať. Škoda, že Verdouxove baliace metódy už dnes na ženy neplatia, ako návod by bol scenár dokonalou príručkou. To ostatné, relatívnosť pojímania masových vrahov sa bohužial nezmenilo a mám pocit, že ani nikdy nezmení. V súčasnosti v mene viery a na "našej" strane v mene demokracie tolerujeme každé bombardovanie. (12.04.2013)

Chaplinovo vybočenie z línie možno pre neho znamenalo jeho najobľúbenejší film, ale pre mňa po rokoch sklamanie. Samozrejme dojmy z mladosti sú irelevantné a súčasný dojem je minimálne rozpačitý. Chaplin sa ešte ani v tomto filme nezbavil maniér tuláka Charlieho, prehrával a to stvárneniu tejto novej postavy dosť ubližovalo. Celý zámer nakrútiť čiernu komédiu a konanie vraha vysvetľovať nanajvýš čudnou argumentáciou ma núti znížiť hodnotenie na neutrálne tri hviezdičky. (24.02.2018)

Nejpozoruhodnější a nejvyváženější Chaplinovo dílo osciluje na pomezí filmové řeči čtyřicátých a padesátých let s pozoruhodnou virtuozitou. Hospodářské otřesy povýší doposud naprosto všedního, nezajímavého účetního na podnikatele svého druhu. Redukovat ho na loupežného vraha nepostačí tím spíš, že v sobě zahrnuje i určitý symbol rychle se kriminalizující doby. Momenty zlatého věku grotesky se projevují v některých scénách zvlášť výrazně (vražda semetriky jako vykoupení nejen pro hlavního hrdinu, ale i pro svět, tj. diváka). Nakonec je však i tento vrah-tulák nemilosrdně válcován dobou (ztráta všech pracně nahromaděných podvodných vkladů a nakonec i milované rodiny). Distinguovaný výraz je pečlivě propracovanou a bedlivě ovládanou maskou; čas od času se však za ní objevuje hrdinova skutečná tvář. V závěru filmu - je nutno přiznat, že ne zcela organicky - se souzený vrah mění v křičící symbol doby. A pak - směřuje ke gilotině v pozadí - odchází znovu náhle oživlá postavička tuláka ruku v ruce s eskortou. Komu to připadá tak trochu jako Chaplinovo loučení s filmem, nepochybí. Silný cit, přecházející do sentimentu, se sice postupně ještě promění do několika filmů závěrečné části Chaplinovy umělecké dráhy, ale s přibývajícím věkem a posléze až neúnosným sentimentem se se vzpomínkovým a sebezpytujícím postupně vytrácí někdejší hravost, nápaditost i tvořivost. Dny každého pozemšťana se dříve či později uzavírají a uzavřou. Ale to, co Charlie vytvořil, nejen zůstává a přežívá, ale i obohacuje a dojímá. Určitě s člověkem Chaplin dotváří i lidství. (27.08.2007)

„Business is a ruthless business“ Chaplin je skoro stejně odvážný jako o sedm let dříve s Diktátorem. Za vzor si opět bere skutečného vraha, ale tentokrát ho přetváří v milujícího manžela, jenž svými vražednými zálety sleduje dobrou věc. Nezachází tak daleko, aby obhajoval vraždu za určitých okolností (což by autor námětu Orson Welles možná udělal), ale i ta trocha rozporuplnosti, kterou do černobíle nazíraného tématu vnáší, potěší. Největší devízou je nepřekvapivě Chaplin sám. Rozkošně amorální kriminálník. Pro ležérnost, s jakou dvojsmyslné hlášky prokládal starým dobrým slapstickem jsem si provinile přál, aby měl stále koho vraždit. Svým přístupem „vraždy s úsměvem“ má Pan Verdoux něco společného s Jezinkami a bezinky, které jsou ale sevřenější a svižnější. Chaplin taky oproti Caprovi netočil jenom ztřeštěnou komedii. Proto je škoda, že stejnou péči jako zapojení společenského podtextu nevěnoval úloze rodiny (Verdouxova hlavní motivace), na kterou jaksi zapomíná. 80% Zajímavé komentáře: sportovec, Radko, the_weaver (16.01.2020)