Horizont události

Ani po 20 letech nezestárl! Rozumná stopáž, rychlejší tempo a silná atmosféra - nesouhlasím s tím, že Horizont událostí je béčko, natož hloupé, tupé, či děravé béčko. To, že film nerozehrává velevýpravnou vesmírnou odyseu plnou životních příběhů a vědeckofantastických okolností není nutně chyba, Horizont událostí funguje jako přímočarý a pohlcující vyvražďovačka. Postavy se snaží jednat logicky, efekty jsou zdařilé a gore scény pěkně úderné. Např. nabubřelého Promethea tato klasika vyloženě strká do kapsy. 8/10 (05.04.2016)

Kultovní sci-fi? Srovnatelné se Scottovým Vetřelcem? Povídali, že mu hráli… To, co se začátku snaží tvářit jako nějaká neplytká záležitost ohledně tajemné kolotočářské atrakce na lodi Event Horizon, se s přibývajícím časem a zásahy producentů změní v prachsprosté béčko s atmosférou podporující u diváka horizontální událost zvanou spánek. Same Neille, kam jsi dal oči? Myslím tím při čtení scénáře.. S ohledem na autorovu dosavadní režisérskou filmografii mě napadá mírně pozměněná parafráze z jedné epizody Red Dwarf: „Epilog: Druhý polymorf, který byl o poznání méně inteligentní, než ten první, se zabydlel v šuplíku s Andersonovými dobrými filmy… kde zemřel v osamění o mnoho let později sešlostí věkem." (03.06.2011)

Jeden z nejpovedenějších Andersonovejch filmů. Horizont události mě děsil už když jsem ho viděla jako malá (kolem 14ti) poprvý a ani teď nemám nejlepší pocit, když ho sleduju. Nevím, jestli o to vůbec usiloval, ale Andersonovi se podařilo vytvořit celkem obstojnou, depresivní psychologickou atmosféru. Možná že k tomu stačilo jen využívat osobní strachy posádky v kombinaci s vyloženě pochmurně vyhlížejícím interiérem lodi (jejíž design se víc než povedl, to je aspoň kosmická loď hrůzy!). Nechutnosti jsou tu podány tak, že mi z toho fakt nebylo valně. A k tomuhle mírně úchylnýmu dílu navíc zlákal herce jako Sam Neil ve svý asi nejodpornější roli za kariéru, Laurence Fishburnea, Jasona Isaacse, Joely Richardson nebo Seana Pertweeho. Nenašla jsem zatím v Andersonově hororový tvorbě lepší výrobek. (28.10.2011)

Velmi bizarní nechutnost, která je skvěle natočená a po které vám nebude asi moc dobře na duši. Takových filmů se moc netočí. Tleskám Paulu Andersonovi za to, že bez ohledu na reeakci diváků vždy mocně tlačí na pilu a kašle na to, že průměrného diváka zhnusí. Jakpak asi vypadala původní nesestříhaná verze, která je o 40 minut delší? To teprve asi byla soda. (19.06.2002)

Ve vesmíru váš křik nikdo neuslyší. Když v roce 1979 s tímto sloganem přišel do kin kanonický Vetřelec, odstartoval svým úspěchem renesanci subžánru sci-fi hororu. Ten se těšil velké popularitě v Americe padesátých let, kdy snímky o zlotřilých mimozemšťanech žily z paranoie vůči východnímu bloku, případně odrážely hrůzu z jaderné katastrofy i rapidně se rozvíjející vědy. S ochladnutím ideologického běsnění a především pak tváří v tvář reálnému závodu o dobytí kosmu přišel žánr o svou hybnou sílu a jeho příspěvky se staly zábavnou výplní nočního vysílání televize. Vetřelec coby čistokrevný horor postavený na psychologických a mytologických archetypech připomenul, že neprobádané dálavy mezihvězdného prostoru mohou skrývat hrůzy, které ze Země, kde vědecký pokrok okrajoval sféry tajemna a iracionálna, závratně mizely. Nadcházející dekáda přinesla vedle přímého pokračování a desítek laciných kopírek směřujících na bující videotrh také další dnes ikonické příspěvky, které sci-fi horor ustanovily jako jednu ze stabilních žánrových kategorií, jež se má čile k světu dodnes, jak ukazuje letošní premiéra Život (Life, 2017). Devadesátková produkce Horizont události je sympatická tím, že nijak nezastírá svou brakovost, ale vedle šestákové přímočarosti vlastní VHS titulům se chlubí také působivými efekty a výpravou i strhujícím formálním rukopisem. Režisér Paul W.S. Anderson, který proslul svými hyperrealistickými videoherními filmy v čele se sérií Resident Evil, za pomoci efektních kamerových kompozic a rychlého střihu proměňuje omezené prostředky a několik málo studiových interiérů na pohlcující horskou dráhu vesmírnou archou hrůzy. Na rozdíl od hrůzy personifikované do roztodivných mimozemských tvorů, Horizont události kráčí ve šlépějích lovecraftovského absolutního zla dalece přesahujícího malého člověka, které spojuje s prvky groteskně fyzických hororů Cliva Barkera. [psáno pro LFŠ 2017] (03.07.2022)