Vzpomínka na Titány

Motivační sportovní pohádka především stmeluje mančaft kamarádskou pospolitostí v době zjitřené nedůvěry, až nenávisti při černošské integraci na školách. Aneb rasová nesnášenlivost jde stranou, když se vítězí – resp. obráceně: aby se vítězilo. Ve Vzpomínce na Titány tato klasika zaklapne nadmíru hladce, lépe než jinde, a pod dozorem férového kouče Denzela Washingtona a týmového Willa Pattona nabízející se patos nehrotí. [Původně 2003 ale za 3 *] (16.04.2024)

Vím, že i na přelomu tisíciletí byl rasismus téma, ten bude asi vždycky téma. Pořád mám ale pocit, že Amíci to kolem roku 2000 dokázali dát do filmů takovou kloudnější, lidštější formou, než jak to na filmy roubují dnes. Vzpomínka na Titány je o americkém fotbalu. Divák by si řekl, že když mu ten sport nic neříká, tak mu nic neřekne ani film. Opak je ale pravdou, což už je samo o sobě zajímavé. Tvůrci tu totiž vytvořili pěkný příběh jednoho klubu, kde rasismus byl téma a tak se otevřelo, aby se vyřešilo. Na konci filmu pak fandíte všem, kdo se na obrazovce objeví a vůbec nevadí, že film je plný patosu a amerického patriotismu. Prostě si to tady všechno tak nějak sedlo a dopadlo to na výsost dobře. (13.04.2021)

Když se na počátku 70. let za oceánem začali na školách objevovat bělošští i černošští studenti a učitelé, na malér bylo zaděláno. Integrace se dotkla i mužstva amerického fotbalu, kdy novým trenérem má být černoch a dosavadní boss (pochopitelně běloch) jen jeho pravou rukou. Obří počáteční nevole se samozřejmě překlopí v učebnicových příklad, jak by to asi mělo fungovat. A ne jen proto, že si tihle ramenatí hoši nemohou s ohledem na svou budoucnost dovolit vynechat sezónu. Potrvá to nějakou půlhodinku filmového času a hoši se už poplácávají po ramenou, vtipkují ve sprše a zpívají při společné cestě autobusem. Až se rodiče nestačí divit. Z nenávisti tudíž začne klíčit přátelství, tým navrch opanuje šampionát, o kterém to taky trochu (vedle rasových předsudků) je. Český divák má samozřejmě k americkému fotbalu trochu daleko, takže nějaké body musí dolů. Další pak musím strhnout za (očekávané) velké proslovy a patetická gesta. Rodina a hodnoty. Denzel Washington a Will Patton spolehliví, Hayden Panettiere roztomilá. (08.05.2020)

Nemám ráda americký fotbal. To ale neznamená, že by se mi nemohl líbit FILM o americkém fotbalu - a o nedobrovolné integraci "černých" a "bílých" po nařízeném sloučení dvou středních škol, strhující příběh o překonávání rasistických předsudků na obou stranách, o nelehkém sbližování, kterému napomohla kromě nekompromisního přístupu černošského trenéra Boonea v podání charismatického Denzela Washingtona i láska k masově oblíbenému sportu. Filmaři ho sice poněkud uhladili a pro jistotu ještě přetřeli narůžovo, ale nijak výrazně mu tím neuškodili. Skutečnost musela být daleko drsnější a vyhrocenější, ale příběhy stříbrného plátna mají svá vlastní pravidla a neřídí se jenom doloženými fakty. (31.05.2009)

Příchod černého trenéra ke školnímu fotbalovému mužstvu na jihžanském maloměstě nemůže zpočátku přinést nic dobrého. Je jenom na něm, aby stmelil hráče různé barvy pleti k maximálnímu výkonu a neuvěřitelné sérii zápasů bez porážky. Film je natočen podle skutečné události a staví nejen na výkonu Denzela Washingtona, ale i výkonů mladých herců v rolích hráčů školního mužstva. Pokud máte rádi filmy ze sportovního prostředí, pak vás tenhle určitě nezklame. (05.03.2003)