Kopytem sem, kopytem tam

Krásná demonstrace toho, že atmosféra devadesátých let nepřišla jentak ze dne na den, ale spíš vyplynula ze situace a zárodky bychom nejspíš objevili už za končící normalizace. Jak dokázal Forman zachytit trapné Čecháčkovství šedesátých let, udělala to Chytilová u let osmdesátých a devadesátých. Stále nevím, nakolik proto, že se v té době sama utopila a nakolik ze záměru. A bohužel se mi výsledek spíš z principu, než že by mě bavilo ho sledovat. (13.03.2014)

Trýznivá lehkost bytí normalizační bohémy. Nejhorší na tom je, že existenciální vibrace toho filmu vůbec neztratila na naléhavosti. Výtečné ironické pásmo prázdnoty oficiální kultury a nonkonformního boření se v blátě nudy. K tomu Chytilčino ústřední téma vztahu mužů a žen zpracované v tradičně sžíravém a bizarně obnaženém živočichopisu, který mocně podporuje fraškovitá a deklamativní poetika divadla Sklep. Symbolický konec jedné éry. (04.09.2012)

S odstupem dvaceti let lze konstatovat, že Chytilová v této pozoruhodné komedii, představující v plné síle poetiku "sklepáků", předjala některé Hřebejkovy filmy (nejvíce PUPENDO) a tvoří jakýsi spojovací můstek i k PELÍŠKŮM. Nezávazná taškařice nikdy nekončící puberty a stále nedospělé adolescence, ignorující nezastavitelnou dospělost, vyjadřuje víc než úděs jedinců: symbolizuje nedospělost společnosti jako takové. V druhém plánu - a tím ještě přesvědčivěji - vystihuje "přízemně" kulisy pozdní normalizace. Dojem z filmu je dojmem z dobové společnosti, která napovídá a předjímá celou řadu negativ polistopadového vývoje poté, když vyprchala prvotní euforie z listopadových shromáždění. Kdybychom měli hledat další možný spojovací můstek, najdeme ho v deziluzívních polistopadových textech pozdního Karla Kryla, které přibližně od léta 1990 začaly nemilosrdně nastavovat době její méně lichotivou tvář. Uhry, které na ní vidíme i dnes. Kontroverzní závěr filmu, ústícího do tehdy tabuizovaného AIDS, lze vykládat mnohoznačně: jako zásah cenzury, scénáristické i autorské selhání nebo nápověď civilizačního zlomu. Možností je ještě více. SKLEPácká poetika, ve filmu nepopiratelně obsažená, tyto tendence ještě prohlubuje. Hořký film, hořké prozření, nepopiratelná katarze. To je to, oč by nám všem mělo jít, pokud se skutečně chceme zbavit fenomenu "blbé nálady". (27.08.2007)

Skvělý film, v němž Chytilová skloubila sklepácký humor a v té době aktuální problematiku onemocnění AIDS. I když tato nemoc stále je velkou hrozbou, v době vzniku filmu byla jedním z největších celosvětových témat. Film má vynikající vývoj příběhu, kdy od lehkovážných pletek s dívkami a nekonečných alkoholických tahů se trojice třicátníků dostává do pozice, kdy musí čelit hrozbě smrti. I když hlavní postavu ztvárnil Tomáš Hanák, myslím, že jej herecky převyšují Šteindler s Vávrou. V případě Vávry zejména scéna, kdy se obává, že má AIDS, sprchuje se atd. Film zároveň je zajímavou reflexí zkomírajícího komunistického systému. Hanák se věnuje práci kontrolora obchodů, která ho nebaví, ale zároveň mu skýtá finanční přilepšení v podobě úplatků. Šteindler zdánlivě dělá smysluplnou práci v nějakém mikrobiologickém ústavu, ovšem prožívá krizi třicátníka žijícího u maminky, kdy zvažuje další své životní plány.Vávra je chytře schován v blíže nespecifikovaném úřadě, kde svůj kariérní postup spojuje s funkcí v SSM. Chytilová výborně zachycuje tuto šeď doby, kdy lidé mnohdy dělali práci, která je nijak nebavila, nemotivovala, ovšem díky ní se dalo žít a ten život sem tam okrášlit nějakými těmi bláznivými kousky. Film je dnes především nadčasový zachycením vývoje jednotlivých charakterů postav, zároveň ale ukazuje, že téměř 20 let starý příběh je v tomto smyslu stále aktuální. (03.02.2007)

Chytilová skvele využila herecké charaktery Tomáša Hanáka, Milana Šteindlera a Davida Vávru na vykreslenie závažnej a dnes už reálne problematickej témy AIDS. Jeden z najlepších tragi-komických filmov konca 80-tych rokov českej kinematografie:-) A podľa mňa Chytilovej naj film celej jej režisérskej kariéry. (25.05.2009)