Jmenuji se Sam

Samova právnička zanedbávající kvůli kariéře svého syna však znamená už vyložené klišé, byť je ve spolehlivém podání Michelle Pfeifferové mile potrhlá a kouzelně zhnusená, kdykoli se od retardovaného klienta štítivě odtahuje. Dle pravidel bylo samozřejmě nutné najít dvě bytosti z rozdílných planet - aby pak z jejich střetu vytryskl humor a vzájemné obohacování. Humoru se daří líp a groteskní tón přináší i k soudu, když Sam, vznětlivý jako dítě, při každé formální námitce tahá advokátku za rukáv: „Asi máte přestat!“ Podobně vyskakují i jeho postižení přátelé: „Pozor na pusu, ta paní si všecko píše!“ Ale soud je jen epickým obalem pro Samovu osobnost, kterou Penn úžasně kreslí ve zlomcích každodennosti. Pečlivě rovná sáčky s cukrem podle barev a hrnky podle oušek v bistru, kde pracuje; pečlivě krmí dítě poté, co jeho matka uteče hned po porodu, a časový rozvrh dodržuje, jak mu poradili, podle televizních programů. Když dcerka začne klást zvídavá dětská „proč“, odpovídá stejně dětinsky, a je-li postaven před složitější problém, pomáhá si příměry z osudů Beatles. Vzbuzuje soucítění, ale ne soucit, něhu, ale ne útrpnost. Na známé půdě si poradí, ač třeba při placení počítá nekonečně dlouho, o ulici dál je už ztracen. Omezí to výchovu dítěte, jež musí převzít vůdčí roli? (16.06.2020)

BOJ otca o dcéru. Nie je to tak, že sú rozvedení rodičia, a teraz zvádzajú boj o potomka, ku komu pôjde. Je to trochu inak. Otcovi zobrali dcéru, preto, že je zaostalý, retardovaný, duševný vývoj sa mu zastavil, má IQ - 7. ročného chlapca. Sociálka sa obáva, či je schopný sa postarať o svoju dcéru. Sam Dawson, je niečo ako kolega - Forrest Gump, pritom obidvom pánom sa narodia deti bez duševného porušenia. Sam je úplne normálny chlapík, ktorý OBDIVUJE - THE BEATLES, predovšetkým Johna Lennona. Pracuje v STARBUCKS, kde ho majú radi. Má kamarátov, s ktorými rád pozerá filmy, kde jeden z nich, sa extrémne vyzná vo filmoch. No, ale po radostných chvíľkach je koniec, lebo mu odobrali dcéru Lucy, o ktorú sa bude biť - pomocou krásnej a svedomitej právničky, Rita Harrison, ktorá má taktiež problémy v súkromí. Podobne ako Tom Hanks - F.G , tak aj SEAN PENN - je autentický, určite sa bol pozrieť v nejakom ústave, aby sa priučil, ale ako Seana - sledujem, začína sa objavovať určitá únava, ktorá ale nesmeruje k veľkému pátosu, je to už po chvíli otravné, ale aj tak si poviem, že je to bravúrny výkon. Film ako celok, nie je bohviečo, kamera stále zoomuje, je roztržitá, asi chce vidieť SVET - Samovými očami, potom sa to ustáli. Dakota Fanning zaznamenáva - obdivuhodný výkon, a predsa sa jedna o DEBUT. Michelle je krásna, a asi všetko k tomu, ešte sa na pár scén - blysne - Laura Dern. Dalo sa očakávať, že Sam získa dcérku späť, ale trochu s inými súvislosťami, prečo sa tak stalo... (06.12.2015)

Velice milej film, u kterého jsem se bál ještě mnohem emotivnějšího konce. Sean Penn hraje jako o život a Oscaru se nelze ani divit. Ukazuje jak je současná společnost špatná/zlá. Akorát mi to přišlo trošku zbytečně roztahovaný. Ani to na mě nepusobilo jako takový citový vydírání, jsem od tvůrců zvyklej na horší kousky. (14.01.2011)

Sam je milující a starostlivý otec, který miluje svoji dceru s níž se cítí být tím nejšťastnějším chlapem pod sluncem. Problém je v tom, že jeho mentální vývoj se kdysi zastavil zhruba na úrovni sedmiletého dítěte. Až dosud se Samovi dařilo s pomocí přátel překonávat všechna úskalí otcovství. Teď ale do hry vstupuje nekompromisní sociální pracovník a tak Samovi hrozí, že mu dcera bude odebrána, vzhledem k tomu, že ho začíná mentálně převyšovat. A tak se Samova případu ujímá zkušená právnička, která si postupem času uvědomí, že láska je daleko víc, než si člověk může myslet. Tento film mě naprosto chytl za srdce. Tolik lásky, co Sam věnoval své dceři, se jen tak nevidí. - "How can we be so different and feel so much alike?" (21.07.2017)

Velmi solidní dílko. Sean Penn si sice při přípravě na roli popletl ústav, v němž okoukával grimasy, neboť spíše než mentálně ochuzený vypadá chvílemi buď jako aplikátor heroinu v absťáku, nebo jako vegan, snažící se rozehnat úpornou zácpu, ovšem snaha se počítá a nebylo jí málo! Mišelka je standartně k olíznutí a ta malá holka děsivá tak, jak to máme rádi. Jsem dojat natolik, až spouštím slzu, která se na mém převislém spodním rtu elegantně pojí s již dříve vyběhnuvším nudlanem. A za hospodské dýchánky lobotomiků, tolik připomínající kalbičky mé staré party, přihazuji čtvrtou Rudou hvězdu, ať nežeru. (09.11.2012)