Jmenuji se Sam

Ve filmu Tropická bouře Robert Downey jr. vysvětluje, že herec nemůže hrát 100% mentála jinak nedostane Oskara. Škoda, že to nevěděl i Sean Penn. Citově vydírací drama o muži, kterému chtějí sebrat dceru kvůli tomu, že by nebyl schopný se o ní postarat a jedinou pomoc najde v právničce Michelle Pfeiffer, která se sice nezabývá případy ze kterých nekoukají pořádný prachy ale znáte to. Žádný zázrak se nekoná ale jedno shlédnutí neublíží. (16.06.2007)

Zbytečně přepálená, ve své podstatě pohádka o hodných, napravených a zlých lidech. Sociální služby a pěstouni zde představují jasné zlo. Sean Penn podává velmi pozoruhodný herecký výkon, bohužel jako průšvih se jeví, když zmizí kolem něj se vyskytující zábavné figurky (jeho kamarádíčci jsou skvělí, hlavně tedy jeden co se obává natáčení a žádá si právníka:), celý film jsem vlastně čekal jestli nakonec Sam vyhraje a jaká bude pointa, takže jsem si vymyslel v hlavě různé scénáře, ty mě naštěstí tvůrci úplně nedopřáli. Ale i tak není toho moc co chválit. Herecky Penn zcela bez debat, ale režie nebo dramatičnost scén je špatná. PS: Film mě připomenul, že v záplavě všech těch hollywoodských krasavic je pro mě na prvním místě Michelle. 60% (07.01.2021)

Jakou naději má milující otec a jeho dcera pokud neodpovídají společenské představě ideální rodiny? Nádherné, dojemné, strhující drama, možná nereálné, přesto nezapomenutelné. A to nejen díky vynikajícím hereckým výkonům Seana Penna, Michele Pfeiffer a malé Dakoty, ale především příběhem a řadou scén, které mě střídavě bavily, dojímaly a dostávaly do kolen. Dojímá, okouzluje a rozvíjí nešifrované a možná pro někoho příliš přímočaré úvahy nejen o rodině, lásce, rodičovství, ale také zažitém despektu společnosti k retardovaným, a to nejen ve scénách, kdy proti sobě staví prosťáčka Sama a jeho úspěšnou obhájkyni. (06.12.2010)

Je evidentní, že člověk, který nezvládne obsluhovat mašinu na kávu, by nemohl doprovodit svou dceru až do sedmých narozenin, respektive i v Americe prostě fungují příslušné úřady. Když nicméně scénáristky poručí, že věk, kdy roztomilá dcerka inteligenčně předbíhá svého retardovaného otce, je ideální pro podpoření diváckého zážitku, berme to prostě tak. Nelze se ale smířit s berličkami a oslími můstky, které po celou dobu sledujeme. Matka se holčičky hned po narození zřekla a dívenka (prudce inteligentní a nepřirozeně sociálně vyzrálá) začíná ve škole odmítat prospívat, aby se milovanému otci nevzdálila. Naběhnou sociální pracovnice a zoufalý Sam klepe na dveře u ambiciózní právničky, která sama hledá recept na rodičovskou lásku (klišé jak Brno). A že jich ještě bude (klišé myslím). Jde o to, že za kameru se postavila žena a ještě s jinou tuhle sebevražednou story napsala. Hodně feministickou. Je mi to líto, ale jednoduše nemá ani zdaleka pevné základy. Když přejdeme fakt, že úřady se o rodinku dosud nezajímaly, tak tu prostě až snadno sedáme před Samem na zadek. Všechny si nakonec získá (i u soudu), ač ani neví, co znamená námitka. Úsměvnější (to není lichotka) průběh soudního jednání jsem v americkém filmu dlouho neviděl. Právnička Michelle Pfeiffer mě vůbec nepřesvědčila, naopak Dakota Fanning a Sean Penn jsou jednoznačnými taháky téhle limonády. Stejně jako písníčky od Beatles. Ve výsledku je to jednoznačně Pennův film, škoda jen, že jeho bravurní výkon kazí ty samoúčelné kousky s kamerou. Za ty měl dostat někdo přes prsty. Stejně jako za řadu jiných přešlapů. (06.05.2016)

Velmi solidní dílko. Sean Penn si sice při přípravě na roli popletl ústav, v němž okoukával grimasy, neboť spíše než mentálně ochuzený vypadá chvílemi buď jako aplikátor heroinu v absťáku, nebo jako vegan, snažící se rozehnat úpornou zácpu, ovšem snaha se počítá a nebylo jí málo! Mišelka je standartně k olíznutí a ta malá holka děsivá tak, jak to máme rádi. Jsem dojat natolik, až spouštím slzu, která se na mém převislém spodním rtu elegantně pojí s již dříve vyběhnuvším nudlanem. A za hospodské dýchánky lobotomiků, tolik připomínající kalbičky mé staré party, přihazuji čtvrtou Rudou hvězdu, ať nežeru. (09.11.2012)