Horem pádem

Vlastně je to spíše na dvě a půl hvězdičky. Žánr komedie se v tomhle filmu vyskytuje spíše náznakově - zasmál jsem se asi 2x, a vlastně to nebylo ani úsměvné, spíše takové hořké. Ale na hořké téma jsem již viděl spousty filmů, a všechny byly natočeny lépe, zručněji a hlavně - urovnaněji. Celý film na mě totiž skutečně působil neurovnaně, což možná byl záměr, možná moje nepochopení. Jinými slovy - po Pelíšcích a hlavně Musíme si pomáhat měl u mě Jan Hřebejk otevřenu "nebeskou bránu". Po Pupendu a hlavně Horem pádem se ta brána s velkým rachotem zabouchla a nejsem si jist, zda budu mít na příští Hřebejkův film vůbec náladu, protože bych pak už taky mohl mít chuť klíč od té brány hodit do kanálu... (29.07.2005)

po veľmi úspešných a kvalitných retro štúdiách rôznych období minulého režimu sa Jan Hřebejk zahryzol aj do súčasnosti - týmto sa mu ponúkla naozaj široká škála problémov, z ktorých si vybral tému emigrantov a imigrantov a túto tému nejakým spôsobom zapracoval do každej postavy, do každého osudu a pomerne ľahko, prístupne a obratne vyobrazil zo všetkých strán. nemôžem si pomôcť, ale miestami mi pripadal strih trochu roztrieštený, tento drobný nedostatok ale veľmi neubral na nenápadne budovanej atmosfére vzťahov rozvráteného manželstva umierajúceho profesora a (vynikajúcej, doslova geniálnej) Milky Vášáryovej, ktorá tu svojim hereckým výkonom tróni vysoko nad ostatnými (čo je fakt excelentný výkon, lebo aj ostatní sú pod taktovkou pána režiséra štandardne veľmi dobrí). Výlsedný efekt - príjemný, vtipný a zároveň drobnosťami a žartíkmi nabitý film, ktorý zároveň ako văčšina Hřebejkových, svojsky sonduje, odhaľuje, informuje a zaujíma postoj k precízne zvolenej téme. (04.08.2005)

Navzdory rozpačité recepci musím Hřebejkovi přiznat jedno vítězství... konečně natočil film z české současnosti, který mi přijde jak vtipný, tak pravdivý a něco vypovídající. Netopí se v samoúčelné sprostotě (jako Anděl Exit) ani v násilném cool stylu (Samotáři a další Ondříčkovy polotovary), disponuje solidním scénářem, který má konečně jak smysluplný průběh, tak výtečně vypointovaný závěr – právě za bezútěšný a minimem prostředků odvyprávěný konec jsem ochoten hodně odpustit. Odpustit co? Absenci jednotící atmosféry... bez lehké nostalgie a melancholie jakoby Hřebejk nemohl najít svou optimální vypravěčskou polohu a marné je pak kouzlení barevnými filtry. Zejména kdesi veprostřed, při shledání otce se synem, se film rozsýpá do dlouhých záběrů a zbytečně natahovaných dialogů. Podstatným faktem je, že ty nejsou samoúčelné a někam vedou, čili chvilková utrpení a ztráty koncentrace mají v důsledku smysl. Poučen Pupendem nedělá Hřebejk z Horem pádem nesoudržné pásmo za každou cenu vtipných gagů, ale hlášky a anekdoty vsouvá ústrojně do plynoucího děje. Některé skeče bohužel kostrbatě vyčuhují a připomínají, že Jarchovský to ve snaze být oduševnělý pravidelně přehání. I tak mě Horem pádem dokázalo rozesmát mnohem upřímněji než jeho předchozí snímek. Sázka na sílu herectví vyšla – osobně mě nejvíc překvapil Jiří Macháček, jehož Bejk je nádherným kouskem (a výrok: "Bůh není, proto fandím" vystihuje celé jeho nešťastné nitro). Výtečný je i divadelník Forman, kterému to hraje zejména ve scénách s Emílií Vášáryovou... nicméně nenašel jsem důležitou postavu, která by byla zazděná hereckým výkonem. Vyšlo i kouzlení s různými žánry v soundtracku, poněkud nevyšly ony barevné filtry, ale to je vedlejší. Nejdůležitějším faktem je, že tahle výpověď o stavu společnosti a jedinců v ní, studie tolerance a mnohostranná úvaha nad problémem menšin, má hlavu a patu, obsah, sdělení... neznám lepšího slova nežli "smysl". A ačkoli tvůrci žvýkají obrovské sousto, které si ukousli, často s velkými obtížemi, přesto je Horem pádem film zábavný, kvalitní... (27.10.2004)

V určitých znakoch veľmi typický film pre českú kinematografiu posledných rokov. No zároveň čímsi pekný, krehký, zaujímavý. A určite blízky realite a ľudský, pretože niektoré "typy" vo mne vyvolávali dosť silné emócie. To keď sa filmu podarí, tak je dobrý. Pri hooliganoch mi zostával rozum stáť a naopak duo Miluška + František bolo na spapanie milé. Ich scény som si vychutnávala. Ozaj, nezdalo sa vám na konci, že Duke bol vlastne beloch natretý na hnedo? Aj to, že sa kamera vyhýbala jeho tvári i detailom by súhlasilo. (02.01.2007)

Já píšu tento komentář chvíli po samotném zápase Slávie s Bukurešťí, tak netvrdím, že nebude trochu zkreslený. Film jsem viděl den před tím, tak snad ne. Jan Hřebejk opět dokázal, jak zkombinovat vážnost a klasický český, přesto v tomhle trochu rasistický humor do sebe. Já se bavil, ale ne natolik, jak bych chtěl. Příběh rozdělen na dvě výraznější části mě nedokázal pobavit celkově, ale jenom částečkově. K tomu jen ve scénách, kde se objevil Jiří Macháček, jako rázný Sparťan, kterému se v životě stane nemálo průserů a on se s nimi snaží vyrovnat. Těžko, stejně jako je tento film hodnotitelný. Sice s důvěryhodnými výkony, ale s nesmyslně pitomým dějem a jeho průběhem dokazující i dnes, že Hřebejk se ve stejné kaši topí čím dál tím více a více. Vždyť je černej! - On ještě vybledne, trošku. - Michael Jackson utratil milióny dolarů, aby vyblednul. (27.11.2007)