Horem pádem

No nevim, asi jsem čekal víc, ale nějak zvlášť mě to neoslovilo, pořád tam někdo řve a je hrozně smutnej, proplítaj se do sebe osudy různých lidí atd. a že by to bylo komedie mi taky moc nepřipadlo, spíš to je jenom drama, ale abch furt neřikal, že to je jenom sračka, tak musim říct, že to má hodně nadprůměrný herecký výkony, zvlášť Jiří Macháček je krutej, to jeho šišlání a slintání je fakt super, ale i ostatní jsou na českej film nadprůměrný, škoda jen, že tam nedostal víc prostoru Jarda Dušek, protože tu chvilku co tam byl, tak to bylo hned oživení, ale i tak se mi to nějak zvlášť nelíbilo a myslim si že 4* s odřenýma ušima, jsou tak akorát (29.05.2005)

Ten film je skutečně hodně hořký a smutný - to se musí Hřebejkovi nechat, že se odvážil opustit svou pevnost nostalgie, kde byl pevný v kramflecích a pokusil se nám sdělit co ho u nás (na světě vůbec, v naší malé zemi zejména) trápí. Lidi jsou zahořklí, zklamaní a otupělí, bezohlední, sobečtí, zrádní, násilničtí, sprostí, víceméně bez výjimky rasisti (v různé míře samozřejmě) a nikdo s tím jak to tak vypadá nic nedělá (a ani nechce - viz scéna na policejní záchytce, aneb "pánové si přáli ještě med")... Osobně tedy nemám problém s tím, o čem film vypráví, ale spíš v tom jak to dělá. Paralelní, prolínající se příběhy několika lidí se společnou pointou, to je v současné době poměrně moderní a osvědčený model vyprávění (Podfuck, Magnolie, Amores perros, 21 gramů, ...), ovšem Hřebejk jakoby ho využíval jen a pouze proto. Všechny postavy kromě policisty Františka a Martina a jeho matky Věry jsou prakticky ploché a z charakterového hlediska hodně nevýrazné (i když třeba svým způsobem zábavné - duo Liška, Daniel). A hlavně - i když celé poselství filmu je samo o sobě poměrně silné a nosné, celý film postrádá... jak to říct? Šmrnc, něco co by z něj dělalo ucelené dílo. V rámci naší kinematografie se přesto stále jedná o silný nadprůměr. 70% (02.01.2007)

Film, kterej má (aspoň pro mě) dost nezajímavej a slabej příběh a sází hlavně na různý "vtipný" hlášky a jednotlivý scénky. Občas tam nějaká ta vtipná hláška nebo scénka je, ale celej film to rozhodně neutáhne. Kouknul jsem se na to, nebylo to špatný, ale zároveň žádnej extra zážitek. Po všech stránkách průměrnej film, ze kterýho mi v paměti utkvělo několik hlášek (Víš, jak se jmenuje? - Gullit.) a hlavně asi tak posledních 10 minut. Ten konec byl sice chvílema trochu kýčovitej, ale mně se to líbilo. BTW: To se mi jako povedlo stáhnout nějakou podivnou verzi pro slepce, kde znuděnej ženskej hlas komentuje dění ve filmu hláškama typu "Franta leží na gauči a dívá se na fotbal. Franta pije pivo." a podobně nebo to bylo součástí filmu? (13.07.2008)

Sice si nejsem jistý, jestli si film zaslouží tolik lvů, ale je to bez pochyby kvalitní snímek. Je zde spousta kvalitních herců, někteří v docela pro ně netypických rolích (např. Jaroslav Dušek). Nejvíc mě zaujal asi Jiří Macháček, naopak výkon skoro bez výrazu předvedl Pavel Liška (umí zahrát mnohem lépe). Já osobně od toho čekal film se všemi prvky (tzn. nejen těmi humornými), tudíž jsem nebyl zklamán a nenudil se u těch vážnějších jako někteří uživatelé (scéna u rodinného obědu byla možná někomu hodně nepříjemná, ale patřila k těm herecky nejlépe zahraným). A vůbec mi film přišel hodně realistický a hlavně společensky AKTUÁLNÍ. Musím ještě vyzdvihnout ten konec, kdy sparťanští fanoušci halekali: "Pískej konec, pískej konec", čímž byla velice umně vyjádřena blížící se smrt Jana Třísky (naštěstí jen na filmovém plátně). Asi jsem od filmu čekal také trochu více a 1* musím strhnout kvůli těm "netitulkovatelným" scénám, kterým určitě málokdo rozumněl (byly hodně potichu, nesrozumitelné a ne úplně jednoduché na překlad-myslím nejenom pro moji mamku ;-)). (11.07.2008)

Hřebejk sice umí točit a je bezesporu výborným režisérem, jenže si neustále točí podle scénářů, jenž kopírují sami sebe. Opět se to točí okolo několika rodin a je to jenom další výcuc z českých domácností, kde lidé řeší svoje velké, drobné a malé problémy. Navíc si nemůžu pomoct, ale vtípky na jedné straně a drama na druhé mi zkrátka nesedí. V Pelíškách to bylo ok, jenže tady to prostě ruší. Vlastně, chvílemi jsem si připadal jako při sledování Pelíšků po 40-ti letech, takže už jsem měl neodbytný pocit, že jsem to už někde viděl. (01.01.2007)